Interkom: CO SI MYSLÍ O ŽENÁCH

Kdybych se třeba změnil v ženu, ale pořád bych měl mužské vědomí ( že bych se nenarodil jako žena, ale najednou bych se změnil v ženu). To by mě asi hrozně vzrušovalo a objevoval bych svoje tělo. Zkoušel bych, co všechno cítí, jak reaguje... zajímaly by mě všechny nové věci, které bych moh zažít, nové pocity a nové erotické zkušenosti. A kdybych se zas potom změnil v chlapa, bylo by to myslím dost přínosné pro další život.

Vzpomínám si na SF povídky, kde se vyskytují muži s pocity žen. Třeba povídka od Johna Shirleyho Six Kinds of Darkness: odehrává se v budoucnosti, která je strašně šeredná - taková antiutopie. Lidé hledají nové eroticko-drogové zážitky a finální fáze je, když člověk vstoupí do místnosti, kde je umístěná jehla na gumové bradavce, a ta jehla do něj vstříkne esenci ženy. On zůstává chlapem, ale prožívá ženu, a kdo se z toho nezcvoknul už dřív, ten se určitě dostane do totální extáze.

Nebo román od Williama Gibsona Neuromancer. Tam je motiv, že muž je přes počítač napojený na veškeré senzorické pocity a vjemy ženy. Taky je to svým způsobem vzrušující, cítí zážitek, jaký předtím nikdy neměl. Možná že tahle vize není tak neuskutečnitelná.

Už jsem vlastně byl na chvíli ženou, když jsem praktikoval holotropní dýchání a dostal jsem se do extáze. Měl jsem na okamžik vizi, že jsem žena. Dokonce žena, která se miluje s mužem. Raději nemyslím na to, co by z toho vyvodil psychoanalytik.

Pak bych se snažil dělat to, co se od ženy neočekává, a nějak se vzpírat konvencím. K tomu mají předpoklady hlavně ženy krásné a zároveň chytré. Když takové ženy dovedou svých vlastností využít, mohou prožít úžasný život a zároveň přispět k vzájemnému respektování žen a mužů víc než většina zakomplexovaných feministek. Nemám nic proti feminismu samotnému - je to důležitá disciplína, která poukázala na řadu přehlížených problémů. Ale některé jeho propagátorky z něj dělají nové dogma, schází jim nadhled a tolerance. Ženy se často staví do takové defenzivní pozice a tímto postojem vlastně na muže útočí. Lépe by udělaly, kdyby se místo volání po rovnosti s muži chovaly tak, jako kdyby na stejné úrovni s muži již byly. S manželkou se tak k sobě chováme, a to je možná důvod, proč moje žena nemá pochopení pro feministky.

Nelíbí se mi přehnaný boj proti „sexuálnímu harašení“, protože když se to přehání, může to mít depresívní účinky na společnost. Bylo by hloupé, kdyby mužům někdo znepříjemňoval jejich přirozenost. Tím nemyslím ty blbce, kteří ženy opravdu obtěžují, ale normální, správné muže, kteří cítí k ženám nějakou náklonnost.

V jednom americkém časopise jsem na toto téma viděl hezký kreslený vtip. V knihovně si žena vybírá knihy, za ní stojí muž a myslí si: „To je krásná ženská. Jak rád bych se s ní seznámil.“ Vzápětí ho však napadne: „Nojo, ale jakmile k ní přistoupím, okamžitě ji napadne, že jsem jen další z těch odporných mužských prasat, která ji chtějí dostat do postele...“

Přestože bylo dokázáno, že mužský a ženský mozek se funkčně liší, že ženy například víc myslí levou mozkovou hemisférou a muži pravou, že obě pohlaví mají odlišný vztah k prostoru, k jazykům (ženy jsou na ně nadanější) a ke komunikaci mezi lidmi, mám pocit, že řadu rolí ženě vnutily společenské zvyklosti a ty budou v blízké době přehodnoceny. Role žen a ženského principu bude pořád narůstat, tomu věřím. Myslím, že to bude prospěšné pro celou společnost, pro muže, ženy i všechny ostatní.

Byla by to jistě kouzelná knížka, kdyby nějaká žena napsala dějiny světa, kde by nebyl jediný muž... jaký objev udělaly, jaké bitvy způsobila žena, že nešlo o zájmy dvou králů, ale o zájmy milenek dvou panovníků, které si vjely do vlasů a vyslaly armády přes své manžely.