Interkom: Neuromancer

„Caseovi bylo čtyřiadvacet. Ve dvadvaceti byl kovbojem. Byl to fakt ranař, jeden z nejlepších na Spraxlu. Vycvičili ho ti nejlepší, McCoy Pauley a Bobby Quine, legendy v tomhle kšeftu. Jel takřka permanentně na adrenalinové špici, vedlejší produkt mládí a talentu, napojen na standardní kyberprostorovou mašinu, která promítala jeho odtělesněné vědomí do definované halucinace jménem matrix. Zloděj. Pracoval pro jiné, mohovitější zloděje, pro zákazníky, kteří mu obstarávali exotický software potřebný k tomu, aby pronikl za zářivé hradby systémů korporací a otvíral okna do bohatých polí dat.“

Pak ale Case udělal chybu. Okradl zákazníka. Trest na sebe nedal dlouho čekat. Zničili mu nervový systém a tím ho vyřadili z práce na počítači. Case se propadl na nejnižší společenský stupínek, stal se jedním z osamocených lidí v podsvětí. Tak začíná příběh počítačového kovboje, hackera v dnešní počítačové terminologii. A potom ho někdo vytáhl z bahna velkoměsta, dal mu opravit nervový systém a nechal ho pracovat na zvláštním úkolu, jehož cíl mu neprozradil. Od tohoto okamžiku se rozehrává napínavý dramatický děj, plný neznámého, s nímž se Case musí utkat, chce-li splnit svůj úkol.

Úvodní ukázka dobře charakterizuje nejen hlavního hrdinu, ale i celou knihu a styl, jakým je psána. Zpočátku to je trochu těžké čtení. Čtenář se zprvu obtížně orientuje, neboť v textu se objevuje celá řada neznámých slov a každý musí zapojit svoji představivost. Pozadím celého dramatického příběhu je jakési tajemno a neznámo, s nímž se hrdina knihy neustále utkává. Rozhodně to je zajímavá kniha a stojí za přečtení. O jejích kvalitách svědčí i to, že byla oceněna cenami Hugo a Nebula a označena jako román desetiletí.