Interkom: KRÁL FANTASY SE VRACÍ

Zatímco druhý díl Pána prstenů vyšel rok a měsíc po prvním, na třetí si dychtiví čtenáři počkali už jen dalších 9 měsíců. Velmi dobrá grafická úprava zůstala zachována; ilustrační doprovod knihy, při jejímž čtení jednotlivé obrazy přímo vyvstávají před očima, však bohužel zůstal omezen na kresby na přebalu, jejichž kvalita navíc s pořadovým číslem dílu prudce klesá. Přesně naopak je to s cenou. Jestliže první vydání Hobita z r. 1979 stálo 41 Kčs (loňský fotoreprint o 36 korun víc), Společenstvo Prstenu (1990) 35 Kčs, Dvě věže (1991) 42 Kčs a slibovaný Silmarillion i s dodatky má stát 65 Kčs (o pět korun méně než v polosamizdatu)*, pak za Návrat krále (a připravované nové vydání Společenstva) chce Mladá fronta 65 Kčs. A to je na čtyřsetstránkovou knížku, i když dobře vypravenou a z kamenného nakladatelství, přece jen moc; a zvlášť pro kapsu mládeže. Přesto jsem si jist, že kvůli ceně nepřijde Návrat krále ani o jediného čtenáře. Pán prstenů je dílo slavné, klasické, výborné a kultovní; a k takovému si tak či onak najdou cestu nejen všichni scifisté.

Proto by bylo zbytečné podrobně popisovat děj. J. R. R. Tolkien znovu prokazuje své spisovatelské kvality při líčení velkých bitev i osamělých poutí, v dovedném splétání příběhu i nesmírně plastických popisech bezútěšných krajin zahalených stíny. I když mnohé zůstává nedořečeno naplno - vždyť Sauron a Barad-dur v příběhu ani jednou nevystupují přímo, je výsledný dojem plně konzistentní, velice životný a vysoce působivý; scéna u Orodruiny je v tomto ohledu skutečně mistrovská. Tolkienovi se podařilo vyjádřit i jistý pocit nostalgie po definitivním vítězství, když doba velkých napínavých dobrodružství končí, hobiti se vracejí zpět do svých nevzrušivých životů, ale zároveň neodvolatelně nastává konec čtenáři důvěrně známého Třetího věku a elfové navždy odcházejí ze Středozemě.

Vlastní děj je poměrně krátký; velkou část knihy zabírá 120 stránek Dodatků, které kromě rejstříku obsahují větší množství výborně prokombinované historie (obávám se ale, že obyčejnému čtenáři bude přemíra událostí splývat), rodokmeny hrdinů a poznámky k používaným kalendářům, výslovnosti, jazykům, „překladu“ a písmu (pro zanícené fanoušky nedocenitelné, pro obyčejné čtenáře naprosto neužitečné). Na tomto místě je třeba vzdát chválu Stanislavě Pošustové za její neobyčejně zdařilý překlad. Poradila si s textem včetně Tolkienových neologismů s takovou citlivostí, jazykovou čistotou a výrazovým bohatstvím, že Pán prstenů poskytuje českému čtenáři zážitek zcela plnohodnotý i po stránce jazykové.

Pán prstenů je bezesporu výtečná a výjimečná kniha. Pokud bychom však odložili zbožnou úctu a podívali se na něj nestranně, z hlediska klasického kodexu pro hodnocení literárního díla, našli bychom i řadu nedostatků. V širokém záběru dějinných událostí se poněkud vytrácejí jednotlivé postavy. Samozřejmě by byl nesmysl chtít po Tolkienovi povahovou drobnokresbu a psychologický vývoj; faktem však zůstává, že - coby průměrný čtenář - jsem v celé knize nenašel charakteristický rys, podle něhož bych rozlišil Smíška a Pipina. Dokonce i Frodo se z největšího - ač trochu nevěrohodného - hrdiny stává jen ubohou figurkou, plahočící se pod tíhou svého břemene; všechnu iniciativu a čtenářskou pozornost na sebe v mordorské části příběhu přebral Sam. Celé Frodovo utrpení a vnitřní boj, stejně jako následný přerod končící odplutím za Moře, je popsáno příliš málo a tudíž působí dost nepřesvědčivě. A co hlavního: Frodo těsně před koncem svého poslání selhává a kdoví jak by vše dopadlo, nebýt Gluma a šťastné náhody; poslední z dlouhého řetězce šťastných náhod (těsné uniknutí Černým jezdcům, zničení skřetů Rohanskými, vzájemné povraždění skřetů v Cirith Ungolu atd. atd.), které hrdiny už od počátku zachraňují proti vší logice a nejzákladnějším pravidlům románové kompozice.

Třeba však právě tohle bylo hlavním záměrem J. R. R. Tolkiena jako sub-tvůrce a hluboce věřícího křesťana. Jeho hrdinové nejsou všemocní, všichni mají své hranice a podléhají - jak se může zdát čtenáři zvyklému na supermany - až nepochopitelně snadno. Jejich jednání by nemělo úspěch bez pomoci náhody nebo, chcete-li, Prozřetelnosti. Avšak i ona, ač nezbytná, by sama o sobě nebyla k ničemu, kdyby neměla čemu napomáhat. A to je právě to, co může malý človíček vykonat pro zdar velkých věcí, které se odehrávají daleko za hranicemi jeho země. Hlavní je překonat strach sám v sobě a udělat první krok. Neboť potom - ačkoliv Valar už dávno do dění ve Středozemi otevřeně nezasahují - ho bude provázet štěstí. Pomož si, Člověče, a bude ti pomoženo.