Interkom: O jedné dobré podřadné literatuře

Dostala se mi do ruky kniha, kterou dosti chválili ve Všechno je jinak, umíte si tedy představit, že jsem byl zvědav. Abych nenapínal, jde o Slana z pera páně van Vogta. Jen jsem se začetl, už jsem se neuměl odečíst, jednou jsem dokonce přejel svou zastávku a až na konečné mi řidičův zdvořilý dotaz „Are you going back again?“ naznačil, že bych mohl vystoupit. Ano, jde o opravdu dobře napsanou zábavnou a napínavou knihu. Již sám svět, ve kterém se děj odehrává, nabízí velké možnosti. Několik set let po dlouhé celosvětové válce lidí proti slanům - mutantům, kteří jsou silnější, inteligentnější a umí číst myšlenky - se civilizace stále ještě nevzpamatovala. Lety do vesmíru jsou jen legendou a na nějakou demokracii si nikdo ani nevzpomene. Celé Zemi vládnou diktátoři a lidstvo žije ve stálé atmosféře strachu před slany, dobře živené propagandou připomínající zlatá léta fašismu či bolševismu. Není tedy divu, že tito jsou na potkání stříleni a rozptýleně přežívají jen s nejvyšším vypětím. Nemají to lehké, například jejich dvě srdce jsou spolehlivým rozpoznávadlem, prozradí je dokonce samotný vzhled, alebržto jim mezi vlasy rostou zdaleka viditelná zlatá vlákna zvaná tendrily, pomocí kterých čtou myšlenky.

V tomto světě vyrůstá Jommy Cross, slan, jehož rodiče byli zabiti, když mu bylo devět. Jak již tomu v podobných knihách bývá, právě na tomto chlapci spočívá tíha budoucího osudu lidí, slanů a - ale ne, nebudu toho prozrazovat příliš. Jeho otec totiž udělal nějaké objevy v oblasti atomového výzkumu a umístění tajné schránky před svou smrtí hypnoticky vtiskl synovi do paměti. Vyrůstá také Kathleen Layton, slaní dívka, která se na rozdíl od Jommyho nemusí skrývat, je totiž pokusným králíkem žijícím v paláci světového diktátora Kier Graye. Ten jí využívá coby mozkové sondy v politickém boji a tak to Káťa také nemá jednoduché. Oba projdou mnoha dobrodružstvími, setkají se, zamilují se, prostě obecný vývoj není nijak novátorský. Trochu mě překvapilo, když šéf tajné policie jednoho krásného dne rozmázl dívce pistolí mozek po zemi, ale van Vogt si dokázal poradit i s tímhle. Kdo očekává zamilovaný happy-end, bude zklamán, opravdu k němu dojde.

Celá kniha je svižně napsaná. Ač výdobytky atomové vědy hrají dost velkou roli, autor čtenáře příliš nezatěžuje popisy, které tak uškodily například Troskovi. Jen jednou mu trochu ujelo pero, ale dalo se to vydržet. Dokonce se téměř vyvaroval logických blbostí a nepravděpodobných obratů, takže jsem nemusel vztekle zavírat knihu, jak se mi to stávalo u produktů Najády. Dalším kladem je anglický originál nezprzněný třeťořadým překladem, navíc van Vogt užívá vcelku jednoduché angličtiny, a tak se to dobře čte. Podařilo se mu dokonce několik solidně vyhlížejících sond do psychologie slanů a ani popisy jejich „naslouchání“ nebyly násilné. Suma sumarum, jde o profesionálně napsanou knihu postavenou na námětu, který by unesl i delší příběh. Na druhé straně musím poznamenat, že se rozhodně nadá mluvit o nějakém „přerodu“, jak se o tom zmiňuje Všechno je jinak. Je sice pravdou, že v této knize je kladnou postavou nečlověk a lidstvo je objektem, na který se míří, ale rozhodně bych to nechápal jako něco hloubějšího, protest proti „America First“ či nějaký autorský postoj k diskriminaci a rasismu. Je to prosté. Potřeboval hlavního hrdinu, u kterého by mohl odůvodnit jeho supermanství, mutant byl dobrým východiskem. Pak už pouhý selský rozum naznačuje, že lidstvo nevyhyne pokojně, ale bude se s tím snažit něco dělat, a protože si autor nechtěl nechat zabít hlavního hrdinu na třinácté straně (to by teprve byla ta Revoluce!), musí s ním nutně táhnout za jeden provaz.

Nečetl jsem mnoho van Vogtových knih, takže mé hodnocení Slana jako jeho nejlepšího díla není příliš podloženo, nicméně je rozhodně nejméně 4,593 krát lepší než Okřídlený muž. Doufám, že až se budou konzumní nakladatelství typu Najáda poohlížet po dalším sci-fi napínáku, tak tuto knihu nepřehlédnou, prudce by to zvýšilo celkovou kvalitu jejich produkce.