Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

Čekal jsem, že v knížce najdu odpověď na otázku, co je to feministka. Nedočkal jsem se. Jenom se mi potvrdil dojem získaný už při televizní besedě, které se autorka také zúčastnila. Feministka je žena, které to doma neklape tak, jak by si představovala. Která se nechala zavalit domácími pracemi (většinu argumentů dokumentuje na svém manželovi), a tak s tím jde na veřejnost v domění, že si nějak pomůže. Vždyť takových mně podobných musí být víc, pojďme, děvčata, nandáme to těm chlapům.

       Spousta chytrých i moudrých myšlenek je v knížce napřena k jednomu cíli. Dokázat, že muži jsou plemeno zavlečené za Zemi nějakou mimozemskou civilizací. A podpůrné argumenty jsou až nepříjemně známá, typu: většina si myslí, nenajdete nikoho, kdo by... atd. Pokud najdete, má autorka už předem odpověď. Je to přeci výjimka potvrzující pravidlo. Diskuse je zbytečná, autorka ji prostě nepřipouští.

       Knížka je od plic vyjádřená nadávka na 120 stran. Je to reakce zraněného tvora, který zoufale mlátí kolem sebe. Nikde náznak řešení. Jedno snad ano. Měl by jím být jakýsi zákon, zajišťující ženám i mužům rovná práva na práci a hlavně rovná práva po práci na odpočinek.

       Stav popisovaný autorkou je zřejmě důsledkem nějakého zákona. Ona je právník.

       A ještě jedna věc. Co znamená ta všudypřítomná a až chorobná snaha autorky neustále popisovat, jaká je žena?

       Pěkná, stále atraktivní, přitažlivá, inteligentní, žádaný. A zkušená.

       Dočtete knihu a zavřete ji. Připomene se vám opět název na obálce. Mstivá kantiléna. Ano, je to msta. Za všechno, co na sobě autorka nechala spáchat.

       Pod názvem na obrázku vyhánějí rozzlobené slepice kohouta. Vajíčky.

       Vědět tak předem, že uvnitř už nebude nic jiného.

       Škoda.