Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

Moje děravá paměť mi naznačuje, že už podobně někdo něco pojmenoval a že to byla kniha, nicméně před příjezdem do Příštpa jsem si představovala spíš scénu z ragbyového zápasu. Lektor, nabobtnalý posudky a vyhraněnými názory do podoby šišatého míče, pružně uskakuje před útočící smečkou dravého literárního mládí, která ho nemilosrdně pronásleduje, každou chvíli vtipně zaskočí, roztrhá na cucky a doběhne ho a šup s ním do branky, zatímco diváci šílí a zvyšují sázky.

       Byla to špatná představa. Nikdo mě netrhal, tím méně na cucky. Nikdo mě netrhal v tom Kmentově mlýně, všichni byli plaší a tiší a uctiví, logické rozcupování lektorových argumentů by zjevně považovali za zločin a mně to bylo líto, protože když se k někomu lidi chovají s takovou pietní ohleduplností, je už asi strašlivě starej, ze tří čtvrtin dementní a jistojistě brzo umře.

       Z nedostatku jiných příležitostí jsem se ve čtyři hodiny ráno pohádala s Františkem Novotným uprostřed debatování o Bohu a hraních na vojáky, a v půl šesté s Jamem Oščádalem kvůli Vladimíru Páralovi, pokud se mírnému zvýšení hlasu po večeru plném vína a kačabovky dá říkat hádka. Důrazná konstruktivní diskuse není hádka. Ospalý intelekt se probudí. Nápady jiskří. Napětí povzbuzuje podvědomí a podvědomí spouští v mozku logické kombinace, o nichž se člověku nesnilo, že by si je mohl vůbec myslet, natož sdělovat ryčným hlasem před širokou veřejností. Střet je pro zdraví intelektu právě tak důležitý jako harmonie. Harmonie je stav natolik příjemný, že se v něm mozek rád zahnízdí, zpohodlní a zaobíraje se malichernostmi úspěšně krní.

       Seděli jsme rozpačití nad poslední krůpějí vína: proč se dravé literární mládí generačně nebouří? Proč na nás zírá s vděčností a obdivem a nechá nás v té harmonii zlomyslně krnět? Proč se do nás nepustí, když jim svými argumenty poskytujeme tolik příležitostí nachytat nás na hruškách? Proč v nich není žádná touha skoupat nás v našich loužičkách našimi vlastními zbraněmi? Proč jsou tak hodní? To už fakt brzo umřem, že jim nestojíme ani za ránu? Vždyť jim zješitníme a zhloupnem! Co si pak počnou!?! Ješitný a hloupý lektor nemůže vychovat velký a chytrý autory!

       Závěr z druhého literárního víkendu v Kmentově mlýně u Příštpa: začínající autor si patrně užije dost střetů jinde, zvýšeného hlasu autorit má nad hlavu a k bouření ve svém osobním volnu není naložen. Chce si vykládat o principech, chce okřát mezi stejně postiženými blázny v nedostižné péči paní Dvořákové a všech ostatních, kdo se o nás starali tak báječně, až jsme se ulebedili v harmonii a na bouření ani nevzdechli. Blažený člověk se nebouří. Příště budeme muset vymyslet něco ďábelského. Navrhuji, aby si povinně přivezli etudy lektoři a kritizovat budou autoři. Kdo se bude ulejvat z diskuse, půjde hledat do náhonu korálky Caroly Biedermannové.

       Anebo je to vina zeměpisné délky, že se v líbezných luzích a hájích zdejších papučových končin prostě nemůže dařit diskusnímu Workshopu po americku? Český a slovenský autor není žádný janek, nepřeje si odstřelit etudu od boku, ale v klidu rozmyslet a napsat doma, aby se neblamoval něčím, na co neměl dost dost času. Český a slovenský autor potřebují usednout ke svému počítači, a potom nenapíšou etudu, na to je příliš svrbí dlaně chutí dovést věc do konce. Zajiskřit logickou kombinací a vypointovat nabídnutý děj překvapivým závěrem. Patlat se s etudou pro etudu považují (kdyby měli odvahu se k tomu přiznat) za děsnou otravu. A obávám se, že lektoři rovněž. Žádný lektor nevznesl pořádnou námitku vůči nezvládnutému řemeslu, ozvaly se spíše z řad autorů. Nejvíce připomínek vyslovovali lektoři k logickým návaznostem a výstavbě pointy. Kdybychom se k tomu uměli přiznat, asi bychom se shodli na tom, že nácvikem řemesla se nakonec musí každý protrápit sám na vlastní triko. Že je důležitější těm lidem tříbit oko pro logiku děje, pro věrohodnost zápletek, pro práci s detailem a nadhledem. Jam Oščádal vyvinul heroické úsilí, aby nás naučil americkému Workshopu - myslím, že si ukrátil život o patnáct let, kolik práce a osobního nasazení vložil do organizace věci - ale naše nezamýšlená sabotáž poněkud zpochybnila aplikovatelnost tohoto systému v našich podmínkách. Autoři očividně dávají přednost práci v korespondenčních kolech Workshopu. V nich mají možnost věnovat práci potřebnou pozornost, posudky lektorů i kolegů dostanou písemně a mohou se k nim kdykoliv vracet a v klidu si je rozebrat ze všech potřebných úhlů. Na Literárním víkendu si naopak přejí povídat o svých problémech, úspěších, prohrách, přáních a vůbec těch lidských věcech okolo psaní. A lektoři si v nich očividně přejí vidět mladší kolegy a přít se s nimi o principech a vyprávět jim historky o svých životních pádech. Co s tím? Pojedeme se to naučit do Ameriky?

       Anebo je korespondenční systém výhodnější? I když to trvá tak dlouho, nežli věc doběhne po vlastech českých a slovenských zpátky k autorovi?

       

       Prosím autory, příznivce, lektory a zejména pořadatele jiných Workshopů, aby se s námi podělili o své názory, zkušenosti, námitky, přání, které souvisejí s prací Literární dílny, a to buď na adresu LD ČSSFF, SF&F WORKSHOP, Dobrovského 38, 612 00 Brno, anebo prostřednictvím článku v INTERKOMU. (Nejlepší a patřičně loyální příspěvky budou odměněny korálky Caroly Biedermannové.)