Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

Ve dnech 28. - 30. 5. 1993 se uskutečnil již II. ročník literárního víkendu (LV) v Příšťpu. Literární dílna českého a slovenského fandomu zorganizovala setkání nových začínajících autorů, tzv. „chovanců“, s lektory. Ti měli za úkol jim počas LV předat část svých zkušeností s tvořením a publikováním.

       Jakožto účastník loňského běhu mám nyní možnost srovnávat, co a jak se změnilo. Mám pocit, že letošní LV byl méně pracovní než ten loňský, což bylo zcela jistě dáno skladbou lektorů i chovanců. Zato se víc povídalo, a to často až dlouho do noci.

       K vlastnímu průběhu: v pátek odpoledne jsem vyrazila s cestovní taškou ke Carole. Před domem už čekala Vilma, rovněž vybavená taškou a velkým slamákem k tomu. Carola však nikde. Vilma se prý nemohla dozvonit, tak jsme chvíli čekaly. Pak se objevil Petr Biedermann a nakonec také Carola, takže jsme se odebrali k autu a naložili bagáž.

       Cesta probíhala klidně, až moc - většinu jsem prospala stejně jako Vilma. Úspěšně jsme minuli dvě policejní hlídky (možná i víc, ale o tom nevím) a v podvečer přijeli do Jaroměřic. Podle zámku jsme se špatně zorientovali a dojeli až do místního krematoria. Tam se carola musela zeptat na cestu. Pak jsme už naštěstí nezabloudili.

       Divadelní mlýn v Příšťpu s nápisem „SF“ je hned při cestě. Oproti loňsku žádná výraznější změna v okolní krajině, snad jenom náhon ještě více zezelenal. Hemžil se malými červými pulci.

       Na pozemku parkovalo pár aut, ale jinak jsme při příjezdu nespatřili živé duše. Těsně před zastavením jsme málem bourali, poněvadž Petr špatně odhadnul vzdálenost oplocené zídky.

       Vytáhli jsme zavazadla a vydali se do mlýna. Vypadal jako neobydlený. Ale otevření dveří nás přesvědčilo o opaku. Jídelna byla již zaplněna lektory a chovanci, kteří živě debatovali. Okolo pobíhal Jam v montérkách (tradičně) a staral se o vše potřebné. Vřele nás uvítal a odfrčel do kuchyně.

       Poznala jsem mezi přítomnými některé z loňských účastníků. Hned jsem se dla do řeči s Arco C. Delfem a Mirem Beblavým. Večer se veškeré dění přeneslo do společenské místnosti. Víkendová sestava byla skoro kompletní: Vilma Kadlečková, Carola, František Novotný (lektoři) - Jarka Nováková dorazila až v sobotu ráno - Jana Srbová, Jana Výraštěková (předsedkyně redakčních rad obou republik). A samozřejmě řada chovanců (nejmenuji - nemám o tom kompletní přehled, určitě bych někoho vynechala - doufám však, že se ozvou a napíšou další reportáže!). Většina klábosila, část jen poslouchala, zbytek se v pravidelných intervalech odebíral do kuchyně, respektive do „baru“.

       Náhle se objevil Jam a pronesl, že by se mělo začít něco dělat, a tak pár chovanců se svými výtvory odešlo pryč. Povídky měly být napsány na předem zadaná témata: „Scéna z Draculy“ nebo „Doplňková scéna k blížkým setkáním III. druhu“.

       Práce s texty je následující: autor dílo přečte (povídka by tedy měla být přiměřená rozsahem), pak většinou zmlkne, protože se do něj pustí lektoři i chovanci. Autor se omezí jan na přikývnutí a občasná krčení ramen. Alespoň tomu tak bylo, když se povídky rozebíraly v širším plénu. Jak se stejný postup realizuje v malých skupinkách, nemám ponětí. Nemaje vlastní práce, neúčastnila jsem se debat v úzkém okruhu.

       Mrzelo mě to, ale řekla jsem si - čas nebyl, napsala bych něco v rychlosti, a to by vypadalo! Doufám, že teď po maturitě a přijímačkách se okolnosti vylepší a času na psaní bude dost.

       Pátek tedy pro mě proběhl nepracovně, především v diskusích o všem možném, které trvaly až do prvních sobotních hodin.

       Sobotní ráno bylo příjemné. Loňský kohout nebyl přítomen. Zato tam občas pořádně zabučela kráva (vše z vedlejšího statku). Proti kohoutovi však naprostá pohoda.

       Marmeládová snídaně celkem ušla. Vůbec většina jídla na LV byla laděna do stylu vegerariánského - saláty, těstoviny, sýry... Někteří přítomní si v tom libují, což je bezpochyby zdravé. Rozmáhá se snad ve fandomu vegetariánství jako další vlna?

       Nemám samozřejmě proti kuchyni na LV vůbec nic, spíše naopak. Večerní opékané buřty byly perfektní. To ale předbíhám. Zpět k sobotnímu dopoledni, které zcela patřilo Františku Novotnému.

       Seskupili jsme se ve společenské místnosti a František začal vysvětlovat vlastní způsob tvorby, který předváděl na struktuře svého nového díla, inspirovaného severskou mytologií. Na stěnu pečlivě připevnil schéma celého děje a snažil se demonstrovat, jak s ním pracuje, jak rozvíjí celou jeho strukturu. Při vzniku kompozičně složitějšího, rozsáhlejšího díla (novela, román) je nutná systematizace postav, dějových prvků, rekvizit. Při dílech orientujících se na nějaké údobí dějin, nějakou oblast činnosti, je nutné znát dokonale podmínky, termíny, nebo vědět, kde je hledat - čili používat odbornou literaturu, prameny.

       Když František skončil se čtením zhuštěného přehledu svého románu, rozhostilo se na chvíli ticho. První, kdo se vzpamatoval, byli lektoři. Řada chovanců mlčela. To Františkovi nedalo a pronesl něco v tom smyslu, že bychom se teď měli pro změnu pustit my do něj.

       Nějaké připomínky se vyskytly, ale většině chovanců dělalo asi problém celý děj nějak vstřebat (částečně i mně).

       Když se chýlilo k obědu a František stále neobdržel déšť kritiky, debata se přerušila. Po obědě na mě přišlo spaní, balancovala jsem mezi touhou natáhnout se v pokoji, touhou jít se opalovat a zvědavostí. Ta nakonec zvítězila. Půjčila jsem si od Caroly desky s vystřihnutými a okopírovanými články k její „Mstivé kantiléně“.

       Reakce některých novinářů-mužů na Caroliny odpovědi byla bouřlivá. Dokonce i pár žen bylo zásadně proti! Vytvořila jsem si představu o tom, jaký ohlas v scifistických i vzdáleně nefandomových kruzích tato knížka vyvolala (a vyvolává).

       Zbytek odpoledne jsme strávili různým plkáním v kruzích chovaneckých a lektorských. Večer se blížil... Původní návrh části osazenstva udělat táborák byl druhou částí přijat rozpačitě, někteří dokonce protestovali. Ale s vidinou krásného počasí se návrh prosadil. Svérázný správce mlýna nám na táborák vymezil místo zvenku za plotem.

       Vydali jsme se pro všemožné chrastí. Všichni si to zamířili do nedalekého lesa, já na druhou stranu k potoku, kde jsem zahlédla hromadu usušených větví. Maximálně naložená jsem se vlekla k určenému místu. Myslela jsem si, jak moc toho nesu, ale pohled na Vilmu mě iluze zbavil. Táhla za sebou celý suchý strom. Pak jsme lámali klestí a sekali, aby táborák mohl vzplanout.

       Jam & spol. přinesli buřty, chléb, hořčici, vaječnou pomazánku (pro vegetariány) a bořetické červené. Sesedli jsme se na lavičkách okolo ohně. Začínal příjemný večer, buřty se opékaly, popíjelo se, povídalo. O všem možném, až se všude kolem rozhostila černočerná tma. S ní přišel i chlad.

       Workshopisté se pozvolna odebírali do mlýna. Zbytek dne (noci) a začátek dne příštího již probíhal v jídelně, popřípadě přímo v baru, kde jsme hloubali nad filozofickými, scifistickými a dalšími otázkami do tří do rána, kdy mě začaly bolet nohy, protože jsem celou tu dobu stála. Společnost se začala rozpouštět, ti nejodolnější debatovali asi až do pěti.

       Nedělní bučení krav bylo intenzivnější než minulé réno. V sedm jsem byla docela vzhůru. Ale nebyla jsem schopna vstát, teprve hlad mě přinutil dostavit se ve čtvrt na deset na snídani. Neděle probíhala v odjezdovém duchu.

       Vyhřívala jsem se na terase na sluníčku s bláhovou nadějí, že mě to probere. Klábosili jsme jen tak lehce, zatímco ostatní postupně odjížděli. Vilma už byla pryč, jela brzo ráno, a další ji během dopoledne následovali.

       Došla řada i na mě, Biedermannovy, Františka Novotného a jednoho slovenského fana. Rozloučili jsme se a vyrazili směr Brno. Jízdu okolo místní atrakce - JA Dukovany - jsme přežili bez úhony - nevybuchlo to, když jsme jeli podél komplexu.

       V Brně byl fan-chovanec vysazen na autobus. Následovalo zajímavé setkání Caroly s několika brněnskými ženami. Návštěva se odehrávala v bytě jedné z těchto „feministek“ - tak je nazvala Carola, ale z rozhovorů jsem rozhodně tohoto dojmu nenabyla. Doufala jsem, že se hovor bude točit okolo Kantilény, jenže tomu tak nebylo.

       Začala jsem pozvolna tuhnout, únava na mě padla. Přesto jsem byla ráda, že jsem měla příležitost toto setkání absolvovat, protože jsem si udělala obrázek o otm, jak smýšlí mě neznámí lidé o SF, literatuře i umění.

       Po skončení návštěvy jsme dovezli Františka domů. Trojčlenná posádka Biedermannovic auta se vydala směr Praha. (Carolo a Petře, ještě jednou díky za odvoz!)

       Tak co, literární víkende? Jak ses vydařil? Vstřebávám vše, co bylo v Příšťpu řečeno, a v duchu děkuji Jamovi - za všechno.