Interkom: JEŠTĚ JEDNOU ROELOF

Americký vydavatel, experimentující se sovětskými spisovateli, byl skutečně MacMillan. Příslušné svazky, které vlastním, pocházejí z let 1977 - 1981. Moje sbírka není kompletní, ale víc než polovina titulů ve svazcích, které mám, je od Strugackých ( po jednom od Bilenkina, Bulyčeva a Parnova), a tak si nejsem jistý, jestli tvrzení o „méně známých sovětských spisovatelích“ je správné.

Před Shards of Babel existovala panevropská aktivita. Zvlášť jeden americký fan, který se jmenoval jan howard finder (psal se záměrně s malými počátečními písmeny - pozn.překl.), začal vydávat „světový“ zpravodaj v sedmdesátých letech, kdy pobýval v Itálii. The Spang Blah (tento název neznamená nic - pozn.překl.) byla tak trochu inspirace pro SOB, co se týče formátu (objevil jsem nějaké staré exempláře na začátku osmdesátých let, krátce po tom, co jsem objevil fandom). Myslím, že The spang Blah byl distribuován zadarmo ve značném nákladu a byl naplněný krátkými zprávami z docela velkého počtu zemí (Itálie, Holandsko, Německo, Austrálie, Británie atd.). Dovedu si vymyslet jen málo důvodů, proč se SOB staly vlivnější než The SB - nejvíc ze všeho to, že čas byl zralejší pro panevropský fandom v osmdesátých letech, a pak ještě to, co se možná zdá zvláštní, ale námaha se čtením SOB v angličtině je přijatelnější, protože SOB jsou psány člověkem, pro nějž angličtina také není mateřštinou (vřele souhlasím - nic není víc frustrující než fanziny v angličtině, naplněné nesrozumitelnými narážkami, vtípky a slovními hříčkami - pozn.překl.).