Interkom: POSTKATASTROFICKÉ SVĚTY

Mám rád postkatastrofické vize. Scény, v nichž potetovaní bojovníci, ověšení primitivními zbraněmi, procházejí troskami velkoměst, patří k mým nejoblíbenějším. Každý správný postkatastrofický svět vzniká nějakým celosvětovým průšvihem a vyznačuje se zejména tím, že v něm oproti tomu současnému něco chybí (např. benzín) nebo přebývá (radioaktivní spad, trifidi). Ve filmu Zdivočelý svět (World gone wild) chybí voda.

Tenhle film natočil v roce 1988 režisér Lee H. Katzina a hrají v něm (pokud někomu řeknou jména) Bruce Dern, Michael Pare, Catherine May Stewardová, Adam Ant, Rick Podel a další.

Rok 2087 - padesát let po III. světové válce a padesát let už nepršelo. Lidé žízní, jen v osadě Ztracené prameny je kupodivu vody dost. Tamní obyvatelé spokojeně bydlí ve vracích aut a jejich děti chodí do školy v nepojízdném autobusu a dokola čtou jediné čtyři knihy. Pak se nad obzorem vynoří vrtulník, tažený terénním vozidlem, a z něho vystoupí mladíci v bílých oblecích a s prázdnými pohledy a jejich žoviální velitel Derek. Jak se ukáže později, je Derek apoštolem víry podle Charlese Mansona (pro toho, kdo to neví - Charles Manson založil sektu, která v šedesátých letech zavraždila v Kalifornii řadu lidí). Jenže obyvatelé Ztracených pramenů tohle ještě nevědí a tak vítají příchozí sklenicí vody. Po následujícím masakru odvádí Derek některé chlapce, aby je začlenil do své sekty a těm, kteří přežili, slibuje, že se opět vrátí.

Zpustošené město nebylo na můj vkus zase až tolik zpustošené. Mátožily se v něm trosky, žadonící o vodu, proháněli Motocykloví chuligáni a jiné pochybné existence. Ethan nalezl svého dávného přítele, Hlavního kladného hrdinu, a s ním a se skupinou Bizarních dobrodruhů se vrátil chránit Ztracené prameny.

Bizarní dobrodruzi opevňují osadu a zjišťují, že ochrana pokojných vesničanů se stává jejich nejoblíbenější zábavou. Pouze Motocyklový chuligán se pohádal s Hlavním kladným hrdinou o Hlavní ženskou hrdinku a odjel se nabídnout Derekovi. Jenže Derek Motocyklového chuligána nepotřeboval a naložil s ním velice ošklivě.

Fascinuje mně, jak Američani točí filmy za milióny dolarů, aniž se pokusí dodat svým příběhům alespoň zdání pravděpodobnosti. Ztracené prameny jsou hnízdem o rozloze českobudějovického náměstí a při každém Derekově nájezdu hynou jeho obyvatelé po tuctech - ale pořád jich je dost. Zůstává záhadou, odkud se berou provozuschopná vozidla a automatické zbraně i pohonné hmoty a náboje do nich, jakož i stále nová bělostná potištěná trička pod Ethanovou cinkající vestou (ale to poslední možná souvisí s tím, že Ethan je tak trochu čaroděj).

Největší kiks spočívá v prostém tvrzení „padesát let už nepršelo“. Co se stalo s vodou? Vypařila se do mezihvězdného prostoru? Ztratila schopnost vypařovat se nebo kondenzovat? Změnily se trasy vzdušných proudů? Nikdo to neví a nikoho to nezajímá. Každopádně - jak dlouho vydrží člověk naživu s nedostatečnými dávkami vody? Týden? Nebo méně? A za druhé - ve světě, v němž by voda měla nejvyšší cenu, by každý pramen byl nutně chráněn bojovníky, kteří by Dereka přivítali patřičně hned napoprvé.

Miluju postkatastrofické filmy. Zdivočelý svět jsem přinesl z půjčovny, vyhnal děťátka od televize a byl na ně hrubý, když se dobývala zpátky. Nebyl to až tak špatný film.

Napadlo mě, že průměrný Američan má zřejmě hrůzu z nejrůznějších náboženských sekt, z toho, že jeho slušně vychované a střední školu navštěvující dítě osloví potrhlí věrozvěsti, odvedou je z domova, vymyjou mu mozek a použijí pro své nekalé cíle.

Druhým zajímavým bodem filmu je samotná postava Ethana, tak trochu čaroděje. V nejvypjatějších scénách filmu se věnuje filozofickým úvahám a nevzrušeně pronáší různá moudra. Co ostatní pokládají za životně důležité, je pro něho banální (Boj o život? Vždyť to už tady bylo tisíckrát!). V závěru filmu se chce ze samého znechucení nad světem upálit, ale déšť mu to překazí, což je sice pěkné, ale opajcované z Malého Velkému Muže.

Mám rád postkatastrofické vize. Většinou věří, že Lidstvo, poučené strašnou zkušeností a postrašené pankáči na motorkách, začne znovu, ale tentokrát zodpovědně, a vybuduje na troskách lepší, spravedlivý svět. Jsou laskavější než realita pár hodin cesty od našich hranic. Ve skutečnosti není nutná globální katastrofa a stačí velice, velice málo k tomu, aby se civilizovaní lidé změnili v primitivy, kteří vedou vyhlazovací válku se sousedním kmenem - ne o území a pro věci potřebné k životu, ale z čiré nenávisti. A nikde v doslechu není Profesionální hrdina, Ochránce dětí, žen a starců.