Logo rubriky
6/1993
  SF film (další) (111)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 8/1993  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

POSTKATASTROFICKÉ SVĚTY

Mám rád postkatastrofické vize. Scény, v nichž potetovaní bojovníci, ověšení primitivními zbraněmi, procházejí troskami velkoměst, patří k mým nejoblíbenějším. Každý správný postkatastrofický svět vzniká nějakým celosvětovým průšvihem a vyznačuje se zejména tím, že v něm oproti tomu současnému něco chybí (např. benzín) nebo přebývá (radioaktivní spad, trifidi). Ve filmu Zdivočelý svět (World gone wild) chybí voda.
       Tenhle film natočil v roce 1988 režisér Lee H. Katzina a hrají v něm (pokud někomu řeknou jména) Bruce Dern, Michael Pare, Catherine May Stewardová, Adam Ant, Rick Podel a další.
       Rok 2087 - padesát let po III. světové válce a padesát let už nepršelo. Lidé žízní, jen v osadě Ztracené prameny je kupodivu vody dost. Tamní obyvatelé spokojeně bydlí ve vracích aut a jejich děti chodí do školy v nepojízdném autobusu a dokola čtou jediné čtyři knihy. Pak se nad obzorem vynoří vrtulník, tažený terénním vozidlem, a z něho vystoupí mladíci v bílých oblecích a s prázdnými pohledy a jejich žoviální velitel Derek. Jak se ukáže později, je Derek apoštolem víry podle Charlese Mansona (pro toho, kdo to neví - Charles Manson založil sektu, která v šedesátých letech zavraždila v Kalifornii řadu lidí). Jenže obyvatelé Ztracených pramenů tohle ještě nevědí a tak vítají příchozí sklenicí vody. Po následujícím masakru odvádí Derek některé chlapce, aby je začlenil do své sekty a těm, kteří přežili, slibuje, že se opět vrátí.
       Ve Ztracených pramenech žije také Ethan - postarší hippie ověšený různými cinkátky a tak trochu čaroděj. Odjíždí do pět set mil vzdáleného města pro pomoc.
       Zpustošené město nebylo na můj vkus zase až tolik zpustošené. Mátožily se v něm trosky, žadonící o vodu, proháněli Motocykloví chuligáni a jiné pochybné existence. Ethan nalezl svého dávného přítele, Hlavního kladného hrdinu, a s ním a se skupinou Bizarních dobrodruhů se vrátil chránit Ztracené prameny.
       Bizarní dobrodruzi opevňují osadu a zjišťují, že ochrana pokojných vesničanů se stává jejich nejoblíbenější zábavou. Pouze Motocyklový chuligán se pohádal s Hlavním kladným hrdinou o Hlavní ženskou hrdinku a odjel se nabídnout Derekovi. Jenže Derek Motocyklového chuligána nepotřeboval a naložil s ním velice ošklivě.
       Derekovi zabijáci v bílém útočí na osadu - napoprvé jsou odraženi, napodruhé poraženi. Nepřipomíná vám takhle podaný děj Sedm statečných? Mně ano.
       Fascinuje mně, jak Američani točí filmy za milióny dolarů, aniž se pokusí dodat svým příběhům alespoň zdání pravděpodobnosti. Ztracené prameny jsou hnízdem o rozloze českobudějovického náměstí a při každém Derekově nájezdu hynou jeho obyvatelé po tuctech - ale pořád jich je dost. Zůstává záhadou, odkud se berou provozuschopná vozidla a automatické zbraně i pohonné hmoty a náboje do nich, jakož i stále nová bělostná potištěná trička pod Ethanovou cinkající vestou (ale to poslední možná souvisí s tím, že Ethan je tak trochu čaroděj).
       Největší kiks spočívá v prostém tvrzení „padesát let už nepršelo“. Co se stalo s vodou? Vypařila se do mezihvězdného prostoru? Ztratila schopnost vypařovat se nebo kondenzovat? Změnily se trasy vzdušných proudů? Nikdo to neví a nikoho to nezajímá. Každopádně - jak dlouho vydrží člověk naživu s nedostatečnými dávkami vody? Týden? Nebo méně? A za druhé - ve světě, v němž by voda měla nejvyšší cenu, by každý pramen byl nutně chráněn bojovníky, kteří by Dereka přivítali patřičně hned napoprvé.
       Miluju postkatastrofické filmy. Zdivočelý svět jsem přinesl z půjčovny, vyhnal děťátka od televize a byl na ně hrubý, když se dobývala zpátky. Nebyl to až tak špatný film.
       Napadlo mě, že průměrný Američan má zřejmě hrůzu z nejrůznějších náboženských sekt, z toho, že jeho slušně vychované a střední školu navštěvující dítě osloví potrhlí věrozvěsti, odvedou je z domova, vymyjou mu mozek a použijí pro své nekalé cíle.
       Druhým zajímavým bodem filmu je samotná postava Ethana, tak trochu čaroděje. V nejvypjatějších scénách filmu se věnuje filozofickým úvahám a nevzrušeně pronáší různá moudra. Co ostatní pokládají za životně důležité, je pro něho banální (Boj o život? Vždyť to už tady bylo tisíckrát!). V závěru filmu se chce ze samého znechucení nad světem upálit, ale déšť mu to překazí, což je sice pěkné, ale opajcované z Malého Velkému Muže.
       Mám rád postkatastrofické vize. Většinou věří, že Lidstvo, poučené strašnou zkušeností a postrašené pankáči na motorkách, začne znovu, ale tentokrát zodpovědně, a vybuduje na troskách lepší, spravedlivý svět. Jsou laskavější než realita pár hodin cesty od našich hranic. Ve skutečnosti není nutná globální katastrofa a stačí velice, velice málo k tomu, aby se civilizovaní lidé změnili v primitivy, kteří vedou vyhlazovací válku se sousedním kmenem - ne o území a pro věci potřebné k životu, ale z čiré nenávisti. A nikde v doslechu není Profesionální hrdina, Ochránce dětí, žen a starců.
       Mám slabost pro postkatastrofické světy. Naše děti budou žít v jednom z nich.
Vl. Šlechta
České Budějovice
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK