Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

       Přestože bylo pátek třináctého, dojeli jsme s Martinem a Vilmou do osady Dudlaj bez ztráty na životech i na plechu, ale protože bylo pátek třináctého, nenalezli jsme tam ani jednu scifistickou duši, neboť všechny se již shromáždily na blíže neurčeném místě za účelem zdárného průběhu Pivoconu. Místo nich nás přivítala hejna krvežíznivých bestií. Byly sice mrňavé, ale bylo jich odporně mnoho. Ani ostřílený a v drakobijských půtkách tažený mág Klíma se neubránil jejich drtivé přesile, takže zavelel k ústupu do nejbližší hospody, doufaje, že právě tam se uchýlili naši přátelé.

       Mýlil se. Když jsme se jich nedočkali do setmění, usoudili jsme, že na onom pořekadle o Mohamedovi a hoře něco bude, a vydali se k dalšímu restauračnímu zařízení. Pravda, podivovali jsme se nezvykle hustému provozu na předenické silnici, ale podezřelé nám to nebylo. Teprve když u nás zastavila Radka a pozvala nás do útrob svého vozidla, že právě dokončuje přesun účastníků Pivoconu kyvadlovou dopravou, pochopili jsme, že těch aut zas tolik nebylo.

       Tak jsme se tedy vrátili, odkud jsme vyšli, a byli jsme přítomnými scifisty bouřlivě uvítáni. A kdopak to sedí hned u prvního stolu? Ano, neklame mě zrak, je to Franta Hlous! Dávno oplakaný a oželený, přesto živý, jen z knih přesedlal na počítače a software. Pak už se pilně věnuji všeobecnému plkání a konzumaci zlatavého moku, abych alespoň trochu dohnala náskok ostatních. Nevěřili byste, jak se ve dvě v noci zdá lávka přes Úhlavu úzká.

       Za ranního kuropění krátce po deváté je vzhůru pouze Pagi, kterého jeho ratolesti vytáhly z postele. Brzo po snídani kolem jedenácté přicházejí ostatní v čele s Dárečkem, jenž si nese nezbytný úřední stoleček. Tento Plkon byl vskutku jubilejní se vším všudy. Nejen že byl již desátý v pořadí, ale byl na něm vydán i padesátý plkací pas.

       Během dne se snažím pochopit Akčildejovu lásku k vodnímu živlu. Shoduji se však s Dárečkem, že vlhkost plus studenost rovná se vražednost. V čase oběda vyrážíme k Jirkovským na bramborový guláš, který pro nás připravila šéfkuchařka Radka se svými kolegyněmi. Chudák Vilma jen hladově ukusuje svoje keksy. Ze soucitu s ní navrhuji, aby příště tvořily menu špagety se sýrem.

       Odpoledne se vracíme k řece. Na programu jsou soutěže. Martin s Vilmou se snaží, aby při hře Pavoučníci účastníci poznali podle hesel zbylá díla, která zůstala na Parconu nerozlousknuta. Když ve hře zůstává s vysokým bodovýn náskokem před ostatními jen Honza Pavlík, začíná Dáreček rozdávat kelímky od jogurtů. K čemu? No přece k další soutěži! Úkolem je naplnit je vodou a co nejvíce jich poskládat do věže na tělo ležícího spoluhráče. Nakonec se sice smáli všichni, ale myslím, že ti, co byli mokří od hlavy až k patě, přece jen trochu míň. Při úklidu kelímků vymyslel Dáreček soutěž pro příští rok: přenášení komínu po lávce přes Úhlavu, co spadne, musí nešika sám z vody vylovit.

       Večer je věnován opékání buřtů, promítání diapozitivů, zpěvu písní a jiné táborákové činnosti. Při zábavě člověk ani nepostřehne, že se překulí půlnoc. A tak není divu, že při nedělním odjezdu se s námi za všechny loučí jen nezdolný Pagi se svými ještě nezdolnějšími potomky.