Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

       Nevím, jak to v Košicích dělají, ale kdykoliv tam jedu na nějaký con, tvoří jeho organizátoři přibližně polovinu z celkového počtu účastníků. Ve spojení s domácím prostředím pak docilují převahy, s níž si mohou dovolit při slavnostním zahájení pronášet výroky typu: „Vy si myslíte, že vás budeme bavit? Tak to jste na omylu! Bavit se bydeme my, a vy - vy se můžete bavit s námi.“ Faktem je, že činí-li člověk něco pro sebe, dělá to se vší zodpovědností a kvalitně, takže té zábavy je dost a dost nejen pro organizátory.

       Začíná vlastně již při přípravě conu. V pátek v deset dopoledne při mém příjezdu na místě činu nalézám několik výše zmíněných organizátorů, kteří předstírají náramnou zaměstnanost, a pilně se k nim připojuji. (Mimochodem, nejlepší cesta z Prahy na Dálný východ je vlakem. Člověk se ve čtvrtek před půlnocí usadí do prázdného vagonu, počká si, až mu za Libní průvodčí zkontroluje jízdní doklad, a poté se uloží ke spánku, aby se za svítání probudil ve stínu vznešených velehor.) K polednímu už s pouhým předstíráním nevystačí. Bohužel, tento zlom v situaci nezaregistruji včas, takže je příliš pozdě, abych mohla nenápadně zmizet. Šílenství vrcholí hodinu před plánovaným zahájením. To už je jasné, že se to nezvládne. Vyrábíme z lepenky a molitanu zbraně a štíty pro turnaj krále Kulla, vyzdobujeme dračí brloh včetně přístupové jeskyně se zeleným hlenem na stěnách, malujeme poutače, označujeme místnosti, aranžujeme výstavy, připravujeme visačky - a na tabuli s nápisem HLAVNÍ BOD PROGRAMU = ZMĚNY PROGRAMU se objevuje první údaj - posunutí začátku o hodinu.

       Úderem páté odpoledne v divadelním sále organizátoři proměňují velekrabicovou zeď v rozvaliny (zatraceně, může mi teda někdo vysvětlit, proč jsme ji tam čtvrt hodiny předtím tak pracně stavěli?), otroci fantazie shazují své okovy a odcházejí se zaslouženě bavit. A já s nimi.

       Ještě v pátek nás čeká ukázka různých bojových umění, převážně asijského původu, ale i klasický středověký souboj, dia pásmo Borise Valleja, výběr ze dvou videopořadů (Jeden je vtipně zapojen i na televizi u baru, takže sice napřeskáčku a po částech, ale postupně celého, shlédnu i Highlandera II.), knižní stánky, dračí doupě, etc. a na závěr to, co dělá každý con conem - pořádná party. Tentokrát ne Room-party, ale Pivo-party ve velkém vojenském stanu, pod maskovací sítí i pod širým nebem. Všeobecné debatování nebere konce, ale jak se vyprazdňují soudky a lahve, odcházejí postupně účastníci na nedalekou ubytovnu. Při hrazení nocležného nejsou díky Šimonovi ani zahraniční účastníci z ČR nuceni platit zvýšenou taxu. Stejně by tomu mělo být i na případném Parconu v Banské Bystrici.

       V sobotu ráno se pak na tabuli člověk může dočíst, v kterou hodinu došly jednotlivé nápoje a co si organizátoři myslí o prvním návštěvníkovi, jenž dorazil v 7.45. Na programu je turnaj krále Kulla (Přihlášení nemají proti domácím rytířům Semtexovi a Valrondovi žádnou šanci.), různé přednášky, besedy a pásma (UFO, psychotronika, kosmogonie, zajímavé prostorové dia promítání, počítačová animace), opět knižní stánky, dračí doupě a video. Odpoledne pak hra Stalker, kdy hledači jsou vysíláni do nebezpečné zóny, aby zde ukořistili cenné artefakty. Problém je v tom, že si musí chránit oči brýlemi se speciálním filtrem, aby nepřišli o zrak. Filtr je skutečně účinný - dokonale odstiňuje nejen škodlivé záření, ale i denní světlo, takže stalkeři musí být svými kolegy navigováni megafonem z bezpečné terasy.

       Zlatým hřebem večera je barbarská hostina. Každý dostává kus pečeného selete, a protože se hostitelé poučili z minulé noci, je i pití dostatek. Nakonec se u jednoho stolu schází zdravé jádro skalních scifistů, aby si podebatilo o nejbližším Parconu. Vypadá to, že Banská Bystrica nezahálí. A není v tom sama. Má podporu všech ostatních slovenských klubů, takže ten Parcon by byl vlastně kolektivní dílo. Však také s ním počítají v podstatě od jarní porady, kde Banská Bystrica byla prakticky jediným kandidátem. Týden před Parconem nebo týden po něm (to podle upřesnění termínu) je plánován Tatracon. Ubytování by bylo zajištěno po celý týden, rovněž i doprava Parcon-Tatracon, takže člověk by si mohl udělat příjemnou scifisticky raženou dovolenou ve Slovenském ráji. Jediná obava pramení z velké vzdálenosti pro účastníky z Čech, ale autobusem by se to dalo zvládnout za deset hodin a Peškobus (doufám, že zase bude) by při své cestě mohl přibrat i účastníky z Moravy. Na druhou stranu, Ústí by pro většinu slovenských zájemců bylo ještě dál a obávám se, že by jich přijela pouhá hrstka. Každopádně Parcon v příštím roce ukáže, zda řeči o jednotě ČS fandomu nejsou jen prázdná slova.

       V neděli z připravovaných pořadů stíhám jen Egonovu přednášku o ČS SF filmu, pak už je čas na rozloučení s přáteli a odjezd domů. Škoda, protože organizátoři se bavili dobře - a já s nimi.