Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

V rámci projektu Small Bang (týdeník SF) jsem si schovával mnohé použitelné novinové titulky. Jeden z nich zněl jako podtitulek tohoto článku. Byl z prostředí restaurací a jiných společensky více či méně prospěšných zařízení. Jediné, co mi vadilo, byl minulý čas...

       Dnes již Small Bang nevychází. Big Bang se po dvou číslech v rámci dnes již neexistujícího SFGRAFKV pravděpodobně opět zaměří pouze na tvorbu starorokelských autorů. Naše klubovna, restaurace U anděla dnes již přišla o svůj nádech kulturní líhně, vallsetovaný Dostálův román Garik se zde směňuje za účelem získání dalších korbelů pro samotného autora a vydavatele. Stará garda TAFerů se z části rozprchla, z části znechutila a snad jen ti největší optimisté se středu co středu tísní kolem stolu mezi Dostálovými kunčafty, aby si dali jedno pivčo (ortodoxní nealkoholici byli dva a již nejsem a není), popř. limo, pokud vypadá příliš mladě, chvilku hleděli do prázdna, zaplatili čárku a odešli pryč.

       Jakákoli společná aktivita opustila tak slibně se rozvíjející gang.

       Čihák se zabývá vlastním projektem Lucká válka a sny.

       Dostál si navallsetoval román, věnuje se pivu a chce zase psát.

       Míkovec rád jezdí na výlety a montovat měřáky tepla.

       Hradílek montuje měřáky tepla a hodlá být děvče k dětem.

       Ertl má v hlavě nápady, Lucemburky, Přemyslovce, rozlazení ze SF a fandomu. Především však zelený kroj. Bude-li se vám lépe spát, je to tím, že bdí za vás...

       Rejcha trvá na svém Slimerovi, věnuje se šéfredaktorování a redaktorování dvou hornoslavkovských tiskovin a snaží se získat materiály pro projekt s Ertlem - MOR 1580, což však bude nějaký pátek trvat a se SF to má minimum společného.

       Dokonce i Miloš Löffler se stáhl do tmy se svými obrazy.

       ALE PROČ TO VŠE?

       

Sci-fi gang The Animal Farm Karlovy Vary byl založen z čistého nadšení, přestože nebylo široko daleko nikoho, kdo by šel příkladem, podal pomocnou ruku a jiné. Z šediváckého se klub přetransformoval na klub pijácký a fanzinotvorecký a nevadilo, že někteří důležití členové v něm nebyli (Míkovec), neustále vystupovali (Hradílek), či dokonce založili vlastní frakci „42“ (Ertl, Hradílek), která si vydává(-la?) fanzin UJO. Hradílek jako první pronikl mezi fany, Ertl se prosadil v CJD a postoupil v CKČ, obojí 92, Dostál byl nominován v CKČ 93, světlo světa spatřila kvanta fanzinů.

       Snad nás měl varovat fandomově zběhlejší Adrian Kukal. Ne, on to dělal, on tak činil stále, my jsme však nechtěli porozumět skrytým významům jeho nadšení...

       Hradílek se v létě 92 vrátil nadšený z Prahy, kde se účastnil nějakých sešlostí, jež byly záhy zrušeny.

       JEDEM NA MINICON 92! Takové bylo rozhodnutí naší elity... Mělo náš čekat takřka šeredné zklamání, které se též odrazilo v článcích pánů Míkovce (IK 3/93) a Čiháka (IK 7/93). Oproti tomu paní Carola'B si na stránkách Ikarie libovala, jak že se to povedlo, že je to snad nejlepší Minicon, jaký pamatuje...

       Po smutném panelu o fanzinech (Carola'B tuším psala cosi o seznamování se s novými fanziny), nevýrazných životních partnerech (dík za snahu a ochotu), kde především zklamalo publikum (v případě fanzinů jsem se zeptal pouze já, pak jsem z té nechuti okolo byl znechucen i já...), po předání cen JD (kde mi rozrušením padaly ceny z rukou...) a debatě na téma SF a sex (která byla narvaná k prasknutí a zřejmě tak úspěšná, že si to pan Adamovič zopakoval /prý/ na Parconu a z které jsem viděl pět minut, neboť jsem šel otráveně radši šedivět s Exorcistou) a U anděla již legendárním Fredkinovi následovaly divadelní hry - snad jediné, co stálo za to. „42“, tedy já a MVH, jsme radši zmateně pobíhali po chodbách, což bylo mnohem, ale mnohem zábavnější, než všechny programy tak dobrého Miniconu. Jirka Dostál si odvezl plný pytel knih, já jich měl také pár.

       Olša by byl rád, kdybychom mu, až nás to přestane bavit (prý si počká), poslali naše fanziny, Jiran se s Jirkou také na něčem domlouval. Rampas rozdával dotazníky na „slavnou“ KDO JE KDO v naší SF. (To jsem zvědav, zda to vyjde. Pokud to vyjde na ony „sešítky“, jsem zvědav, co obdrží ti, kdo vyplnili formulář a zaplatili požadovaných 50,- Kč. Mám pocit, že to spíš nevyjde a pak nezbyde nic jiného, než dolovat těch 50,- Kč opět nazpátek, přičemž nikdo nemá potvrzení a v době, ve které se tak pravděpodobně stane, budou mít díky inflaci a růstu životních nákladů neskonale nižší cenu), párky za 10,- Kč byly dobré, přátelští mamuti (či už dinosauři?) si zachovávali od naší „slámy v botách“ uctivý a shovývavý odstup, pan Pecinovský i paní Carola odpovídali na otázky, knihkupci prodávali, mladí byli velice důležití (zvláště, když třeba obdržel pouze cenu útěchy - ach, to nepochopení, pche!), a tak mohl SFGTAFKV projednat více záležitostí než U anděla, o to dráž...

       Příjemní však byli organizátoři v čele s Filipem Škábou!

       Toto berte jako rekapitulaci minulého a pozvánku na brzký Minicon 93. Zvláště bych chtěl „venkovanům ze sudet“ poradit, že nesmí moc čekat... A „mazák“ MVH? Ten náhle zjišťuje, že si nemá s nikým již co říct. SFGTAFKV se tak opět uzavírá sám do sebe, do tvárného tvůrčího materiálu, z něhož tak nečekaně vzešel.

       Netrvalo dlouho, abychom pochopili, že na tak specifické vztahy, jaké se na našem „pustém ostrově“, který zůstává takřka izolován, stejně tak na naše zájmy a tvůrčí činnost žádný klub nepotřebujeme. Ze světa tak zprvu neoficiálně, zato však jednou pro vždy zmizel klub a zůstal kroužek přátel, kteří se kdykoliv mohou dohodnout, budou-li chtít. Dětinský anachronismus klubů tak ustoupil pokrokovým anarchistickým skupinám (?) či skupině, včetně frakce „42“, jež se přetvořila na dva kámoše, kde je „42“ pouze souhrnný název pro ně dva.

       Naše cesta vedla jinudy. Naše cíle a prostředky také. Byl to právě přímý kontakt s fandomem, co bylo příčinou útlumu zájmu SFGTAFKV o sci-fi a absolutní ztrátu zájmu o fandom a organizovanost vůbec...

       Pokud tedy někdo nějak vystrčí růžky, je to již jeho osobní iniciativa a nic víc.

       Příště by to chtělo snad více vstřícnosti a nedávat, byť takřka neznatelně, ono „pochopení“ z nemocnic a domovů důchodců na vědomí. Jsem zvědavý, zda někdy v Karlových Varech opět vznikne nějaký SF klub. My, TAFeři již své sci-fi knihy prodáváme (jako třeba MVH), nebo naopak kupujeme - ze setrvačnosti, jako třeba já...

       A pokud někdy zavítáte do Karlových Varů, na tržnici nasednete do autobusu č. 3 a vystoupíte na konečné, zamíříte si to přes přejezd, most a kolem Policie, můžete nalézt i starorolskou restauraci U anděla. Vězte však, že z TAFerů tam najdete málokoho. No, snad Jirku Dostála. Snad...

       Stanislav Ertl, Jr.

       neboli

Pozn. ZR: SER se zřejmě snaží dostát svému pseudonymu. Sere však spíše do vlastního hnízda. Jeho výpad proti Kdo je kdo v SF nesvědčí ani o velkém vtipu, ani o chápání dnešního světa

       Na „slavném“ Kdo je kdo se ještě pracuje, zmiňovaná padesátikoruna (přesněji 45 Kč(s)) je určena pouze na tisk. Vše ostatní se dělá zadarmo, v čase který zbyde po zajišťování obživy. Komu je čekání dlouhé, peníze samozřejmě vrátíme. Pravda trvá to o dost déle než jsme si původně mysleli, čas který ušetřili fanoušci při vyplňování, některé dotazníky byly vyplněny za dvě minuty i s adresou, teď musí trávit redakce dobrovolnou dřinou. Navíc ani vlažný zájem vyjádřený lajdáckým zpracováním dotazníku nebyl dostatečný a tak „kniha“ vyjde v nákladu okolo 300 kusů. Nevím zda si Ser povšiml kolik stojí publikace vydávané v desetitisícových nákladech, kdyby ano, snad by mu 50 Kč za sešitové vydání v tak malém nákladu nepřipadalo příliš.

       Přes zaplacený poplatek jsou dnes vzhledem k vykonané práci dlužníky spíše předplatitelé, než zadarmo makající redakce Kdo je kdo.