Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

       V IK 9-10/93 mne zaujal článek „Ej hora hora...“ pojednávající o krušném osudu slovenských knihkupců. Stesky Jaroslava Plvana by mne snad dojaly až k slzám... kdybych o tom nevěděl něco i z té druhé strany.

       Neochotu některých českých vydavatelů spolupracovat se slovenskými knihkupci si totiž na rozdíl od pana Vlada Srponě nevysvětluji ani tak existencí záhadného kohosi, který se snaží přetrhnout symbolický kulturní řetěz vztahů mezi Čechy a Slováky, dokonce ani ne v měnové odluce (i když i ta udělala své), ale docela prozaicky neseriózností v obchodním jednání. Budu-li mluvit jen z vlastní zkušenosti, dobrá polovina slovenských knihkupectví, kterým naše vydavatelství dodávalo knihy za dob federace, považovala rozdělení republiky za skvělý způsob, jak se vypořádat s nezaplacenými fakturami za odebrané zboží tím, že už je nezaplatí. Nějak se mi nechce věřit, že by právě ti plakali nad přetržením symbolických řetězů.

       Hned jak se po rozdělení státu trochu ujasnily podmínky obchodu mezi Českou a Slovenskou republikou, pokusili jsme se i my dostat ke svým slovenským čtenářům alespoň magazín F&SF a tak jsme se obrátili právě na firmu ELÁN MEBARA, u které pracuje pan Plvan. Nejen že jsme nebyli líní vypsat celní deklaraci, ale dokonce jsme několikrát intervenovali na naší poště (která v tom ovšem byla výjimečně nevinně), aby zboží konečně uvolnila z proclívací pošty v Bratislavě a dodala odběrateli. To bylo skoro před půl rokem a od fy ELÁN MEBARA jsme stále ještě neobdrželi ani korunu - a kromě vyhýbavých odpovědí na naše telefonické dotazy ani řádku vysvětlení.

       Pan Srpoň přirovnává slovenského knihkupce k Jánošíkovi. Nevím. Jánošík prý bohatým bral a chudým dával. Jenže my nejsme nikterak bohatí a nemyslím, že by se na Slovensku naše magazíny rozdávaly chudým.

       Jsme samozřejmě v kontaktu s mnoha distributory (nejen v oboru knih a časopisů) a proto víme, že naše zkušenost není nijak výjimečná. Čímž samozřejmě nechci říct, že by takoví byli všichni slovenští knihkupci - to v žádném případě ne. Nyní spolupracujeme s firmou ORBIS PICTUS ISTROPOLITANA, dodáváme jim jak své knihy, tak magazín a nemáme nejmenší důvod ke stížnostem. Platbu předem navrhli sami (pokud odběratel za zboží opravdu míní zaplatit, nehraje pro něj těch 14 dní mezi platbou předem a na fakturu zase tak velkou roli), ale už jsme jim několikrát dodali zboží jen na základě telefonického hovoru s tím, že se formality a platba zařídila dodatečně. Jsou to seriozní partneři a my jim věříme.

       Nepřipadá vám poněkud pokrytecké, když někdo pláče nad rozpadem státu a současně na něm zcela záměrně profituje? Mě ano. Promiňte, jestli jsem vám poněkud naboural idylku obecně rozšířených představ.

       

       V lednu 1992 došlo ke spojení SF klubů Paprsek a Kassandra Neratovice.

       Dne 5. 12. 1993 jsem oznámil ing. Fidrovi, že z jeho SFK Kassandra vystupuji a od ledna 1994 se pokusím obnovit SF klub Paprsek při stejnojmenném Sdružení neratovických oddílů a klubů.

       Paprsek vyhlásil již IV. ročník dětské výtvarné soutěže, tentokrát na motivy ze hry Dračí doupě, jejíž družina při Sdružení pracuje velmi dobře téměř dva roky. Uzávěrka je v únoru.