Interkom: Není nad dobrou základnu (3.)

pravil klasik a mě nezbývá než přikývnout, byť tentokrát nepůjde o slavnou mistrovu Foundation, nýbrž o druhou publikaci SF&F Workshopu - Základnu 3. Na rozdíl od „dvojky“ jsou v ní zastoupena díla převážně mladých začínajících autorů, kteří prošli publikační sekcí, některé znáte z Interkomu či Ikarie, jiní debutují. Nutno řící, že zabodovali skvěle; plním tedy prosbu Jana Oščádala a pokusím se o krátkou recenzi.

Sbírka by se dala rozdělit na několik částí. Za prvé jsou zde díla zavedených autorů: ukázka z Asimovovy prvotiny Oblázek na obloze, kterou nedávno vydalo nakladatelství AF 167, a Clarkova povídka Bezpečnostní opatření, která sice nepřináší nic nového, ale protože ji napsal on, čte se dobře a potěší. Není mi úplně jasné, proč je zařazen úryvek z románu Dlouhý den Valhally od F.N.Skippera, do celkové atmosféry knížky svou hypertrofní akčností nezapadá.

Do druhé kategorie patří povídky našich autorů, a to povídky klasické a neexperimentující. Jaroslava Petra s jeho As-gorským cyklem znáte z Ikarie, povídka Dárce je dalším zajímavím obrazem jeho světa. Doufám, že nás autor překvapí nějakým větším komposičním celkem, kde by dal vyniknout více detailům a odlišil ho od světů jiných. Povídka Poslední závoj od neznámé Jany Novotné získala cenu Anti-gé '91 a nutno říci, že zaslouženě. Potěšil mne zejména velice příjemný a vyspělý styl, za kterým lze tušit spisovatelskou osobnost - těším se na další počteníčko. S velkými rozpaky zařazuji do tohoto oddílu ještě Janu Rečkovou, s rozpaky proto, že Poslední z kamene sice není povídka experimentující, nelze ji však označit ani jako „klasickou“. Jemný sentiment, který vane mezi řádky jejího díla, působí jako blahodárný balzám po četbě suchopárných a vyprahlých kompilací Terminátorů & Vetřelců & všech těchto pitomin, produkovaných sveřepým šikem grafomanů našeho SF establishmentu; odvážím se prorokovat jí velkou budoucnost.

Mno, a konečně třetí skupina, to jest novátoři, experimentátoři a šílenci. Tak třeba Můza od Jana Bence překvapí vampýrským pojetím tvůrčí inspirace, na Draculu se vrhl Arco C. Delf a dal do toho radioaktivitu & mutace, stejně jako J. Rečková se nevyhýbá citové složce postav, které pak působí nesmírně životně a přesvědčivě; Jana Srbová je tentokrát mysticko-psychedelická a Ten, který jde druhý V. Šlechty opět zaútočí pozoruhodnou kombinací moderních a historických prvků - postmodernismus , hurá ! A totální schisofrenie: Pavel Řezníček, který by měl patřit do první kategorie, je však známý spíše v obecné literatuře a jeho Výklad světa, toť surrealismus jedna báseň, Václav Pícha se odrazil od SF humoresek k úletům, které jistě potěší Zdeňka Páva, a velice mu to prospělo; na závěr jsem si pak nechal nepřekonatelnou hříčku Tom - tom od Jany Výraštekové, literárně-grafické šílenství poetického rázu; přiznám se, že jsem si to přečetl už asi šestkrát či sedmkrát.

Tak. Tady je máte, novou vlnu české SF, která se již vzmáhá na obzoru, a pokud cestou neztratí dech, přeleje se přes pustiny současné fantastiky a smete většinu pisálků do bezejmenného prázdna. Třeste se, dámy a pánové, neboť ten okamžik se každým dnem blíží.