Interkom: Terry Pratchett

Když jsem na jedné matematické konferenci dostal od jisté Angličanky k přečtení knihu mi neznámého autora, netušil jsem, že se z toho vyvine láska na první pohled. Fantasy s názvem The Colour of Magic mi okamžitě učarovala. Pominu-li nádhernou obálku s obrázkem Joshe Kirbyho (který namaloval obálky všech Terryho knih a v podobném duchu, takže to v knihovně pěkně vypadá), byl jsem uchvácen humorem, který doslova pryští z každé stránky, a ohňostrojem nápadů. Tohle by se mělo přeložit, zatoužil jsem, ale vzápětí jsem si uvědomil, že to asi hned tak nebude. Jednou z překážek, které se mi jasně rýsovaly, byl fakt, že velká část humoru je založena na výrazových prostředcích. Zkoušel jsem si přeložit některá „tučná“ místa a nějak jsem pořád nemohl trefit tu správnou notu. Už jenom ta jména! Smutně jsem se smiřoval s tím, že mí kamarádi si asi jen tak brzy nesmlsnou.

Teď mi ale došly Interkomy a já se ke své radosti dočetl, že už se to doma povaluje na pultících. Protože patrně všichni už knihu mají (jestli ji ještě nemáš, tak si ji hned teď utíkej koupit, lenochu, tohle si můžeš dočíst později), nebudu se o ní příliš rozepisovat. Je to prostě krása a já jen doufám, že to nezprznili překladem. V oné recenci bylo citováno několik vět a musím přiznat, že mě–na rozdíl od originálu–nějak „nechytly“. Snad je to tím, že byly vytrženy z kontextu, snad tím, že první dojem je vždy nejsilnější. Docela se tedy těším, až přijedu domů a omrknu si překlad. Mimochodem, jak jsem předpokládal, se jmény je to drobet špatné. Čaroděj se jmenuje Rincewind, což je v jedné z Terryho knih přeloženo do angličtiny jako „promývač větrů“ či cos' takového. Překlad se přesto nezdá býti úplně mimo. Co mě ale opravdu dostalo je „ten“ Smrt. V Terryho knihách je rodu mužského, ale v češtině je rozhodně „ta“ smrt, nehledě na to, že pro onu osobu personifikující odchod se u nás již po několik let používá pěkného jména Smrtka, takže nevidím jediného důvodu, přoč by se měly vymýšlet nějaké novoty.

Takže tolik k první knize a teď už bych se rád rozepsal o p. Pratchettovi a jeho knihách, už proto, že se teď doma začínají vydávat celé série, tak ať víte, na co se máte těšit. O životě autora se mnoho neví, alebržto to tají. Prakticky vše, co je známo, pochází z biografických pokeců v úvodech jeho knih, které jsou spíše humorné než obsažné. Protože doufám, že čeští nakladatelé je nevynechali(jí), nebudu citovat. Místo toho se zmíním o pár zajímavostech. Jeho literární kariéra začala ve škole, kde dostal jedničku za povídku „The Hades Business“. Jeho teta ji přepsala na stroji a povídku se podařilo prodat do Science Fantasy, za získané peníze si Terry koupil psací stroj. Prvním věcí, kterou Terry jako novopečený podnikatel udělal, bylo vyhození tety z práce. Matka TP ocenila jeho Thatcherovský přístup tím, že mu zaplatila kurs psaní na stroji, a tím to všechno začalo.

Terry je patrně jediný známý autor (pod čímž teď myslím i hudebníky aj.), který má napojení na Internet a účastní se života tamtéž. Tento fakt rázem získá na váze dodám-li, že na Internetu je i skupina „alt.fan.pratchett“, domov všech fandů knih TP. Tradiční soubor PRATCHETT.FAQ (Frequently Asked Questions) je tedy bez chyb, byv čas od času zkontrolován samotným Mistrem (pardon, mistrem. Velké M si zaslouží jen JRRT). Z tohoto souboru také čerpám část informací, které tady s vámi sdílím. (Poznámka pro ZR: na Internetu je i „alt.fan.tolkien“ a „alt.fan.douglas-adams“ včetně příslušných FAQ, čili máš-li zájem o další články tohoto typu (nebo i soubory samotné), ozvi se.) Bohužel, soubor s bibliografií se mi nepodařilo vydolovat z archívu jakési obskurní university, kde je uložen, takže tady čerpám jen ze sých zdrojů–omluvte tedy neúplnost. Terryho E-mail je „TerryP@unseen.demon.co.uk“ a Mistr má doma tu nejrychlejší 486, která se dala koupit. Píše ve WordPerfectu 4.2 a na cestách používá laptop. Zásadně nesnáší myš a Windows. Míval Amstrad a stále má rád ony klasické hry s isometrickou perspektivou jako Batman nebo Head over Heels. Všechny copyrighty má společné se svou ženou, a to hlavně z daňových důvodů, což, jak alespoň sám trvdí, je zcela normální.

Tím se dostáváme ke knihám. Terry jich napsal spousty a více než polovina se váže k Discworldu. Prvních pět dílů se jmenuje The Colour of Magic, The Light Fantastic, Equal Rites (čti „rajts“ neboli také rights, jde tam mimo jiné o rovnoprávnost čarodějů-žen, BTW, jak byste přeložili tohle tak, aby oba významy zůstaly zachovány?), Mort a Sorcery. Následují další romány odehrávající se tamtěž, ale již bez pořadí, z nichž jsou mi známy Wyrd Sisters, Pyramids, Guards! Guards!, Moving Pictures, Reaper Man, Witches Abroad a Small Gods (1992). Rincewind vystupuje jen v prvních dvou, ale Terry jednou na Internetu naznačil, že zrovna pracuje na něčem novém, kde se zase s čarodějem potkáme. Potkal jsem také knihy Strata a The Dark Side of the Sun nemající s Discworldem nic společného a sérii Truckers, Digers, Wings pro děti (což od dob Hobbita stejně moc neznamená). Spolu s Neil Gaimanem vydali loni Good Omens. Já jsem četl první tři DW knihy a Stratu a všechno se mi líbilo, prostě to nemá chybu. Téměř souhlasím s podtitulem prvního britského vydání The Colour of Magic: „J.R.R. Tolkien se dává dohromady s D. Adamsem“.

Jakmile se Terry stal slavným, začali se na něm jako obvykle přiživovat další. Byla vytvořena hra pro 8-bitové počítače (Spectrum, C64 - pamatujete? Oči mi zvlhly) s názvem Colour of Magic. Obsahuje fůru citátů z knihy, a když hráč umře, objeví se Smrtka kompletní i s plackou „Have a Nice Day“. Společnost, která tuto hru vydala, stála i za známými parodiemi „Bored of the Rings“, „The Bobbit“ a „Robin of Sherlock“. (Mimochodem, přinutil jsem se přečíst prvně jmenovanou knihu a změnil jsem názor, budu se snažit také o ní něco napsat.) Na motivy Guards! Guards! a Mort byly napsány stejnojmenné divadelní hry, Terry viděl druhou z nich a moc se mu líbila. Existuje také video Truckers.

Vytvořila se společnost pro zfilmování Mort, a protože–cituji Mistra samotného–„dneska není v Evropě víc než šestipence na financování filmů“, našli si finančního partnera v Americe. Ti si dali na čas a pak na schůzi oznámili, že podle jejich průzkumu se konzoušům zdá kostlivec nějak moc drsný, čili by se měl z filmu vynechat, jinak je to O.K. Načež se Evropani zeptali: „Četli jste vůbec scénář?“ „No samozřejmě, je to BÁJEČNÉ, ÚŽASNÝ KONCEPT, my to ZBOŽŇUJEM, jen dejte toho kostlivce pryč.“ Tady se snad sluší podotknout, že–jak již název naznačuje–kostlivec je jednou z hlavních postav. Takže pánové z Evropy se rozloučili a hledají nějakého inteligentnějšího amerického partnera, což–opět cituji Terryho–„asi nebude lehké.“

Už se také dají koupit figurky všech postav z Discworldu a jeden z fanů pracuje na mapě. Při té příležitosti se zjistilo, že v hlavním městě je zmíněno ne méně než osm hospod, což zajisté dělá Discworld ještě více přitažlivějším. Tím v zásade končí me povídání.