Interkom: Z knih, které naši čtenáři neznají

Menghini píše klasickou dobrodružnou kosmickou SF. (Iseneg! poněkud vybočuje, je méně čtivý a více psychologicko-politický.) Všechny jeho romány mají podobnou stavbu a stejný styl. Děj je velmi komplikovaný, plný překvapivých zvratů, ale zároveň přehledný, promyšlený, jasně srozumitelný. Příběh se rychle rozvíjí v krátkých živých kapitolách, a to stylem, jemuž Italové říkají „vyprávěcí puzzle“. Udržuje se tím stále rostoucí napětí. Sloh je lehký, výstižný, plný ironie, vlastně spíš humoru (který vyplývá ze vzájemných střetů situací a charakteru postav).

Hlavní postava je vždy obyčejný člověk s různými negativními vlastnostmi, v němž okolnosti a situace postupně probudí jeho lepší já. Nakonec se stane významným mužem pozitivních vlastností a zasáhne do závěru příběhu. Závěr je sice autorsky připravován, avšak zcela nečekaný pro čtenáře (nebo aspoň pro mne).

Tři první romány tvoří velmi volnou trilogii. Příběhy jsou naprosto samostatné, jen občas se připomene některá postava nebo událost z minulého dílu. Neznalost minulých příběhů nijak nevadí (četla jsem je od posledního k prvnímu).

Liugi Menghini (1946) žije v Torinu a v občanském životě se zabývá elektronikou. Dosud napsal šest románů, z nichž za tři získal Cenu Itálie. Úspěšné jsou i jeho povídky, sám však dává přednost románům.

Zkorumpovaná Galaktická liga vede kořistnické války. Její vojáci (žoldnéři) obsazují planety a pobíjejí domorodce, aby neexistovali svědkové. Proti tomu jsou karbonáři a všemi způsoby se snaží o svržení vlády Galaktické ligy a o zachování domorodého obyvatelstva na planetách. Na obsazované planety posílají své lidi, aby natáčeli masakry. Holovize je pak vysílá a veřejnost je na straně karbonářů; zdá se, že příští volby napraví situaci.

Masakr na planetě Gelbelex (jímž román začíná) žoldnéřům poskytuje obrovskou kořist. Bezohledný žoldnéř Frank objeví ženu (Alexii - karbonářku, která filmovala vraždění) a odevzdá ji veliteli, sám zraněn. Ukáže se, že jeden člen posádky je tajný karbonář; zastřelí velitele, Frank jeho útok přežije. Planeta se vznítí, karbonáři Mab a Alexia uniknou v záchranném člunu a vezmou s sebou zraněného Franka.

V ranci s kořistí má Frank modrý „diamant“. Ukáže se, že je to vejce domorodců z Gelbelexu... Frank tím získá tíská telepatickou bytost, která ho od té doby chrání. Frank ji nazve „modrou pastilkou“ Mary. (Mary zprvu pokládá Fran–ka za svého otce.)

Frank se zamiluje do Alexie a stane se karbonářem. Většina dospělých karbonářů je pobita nebo uvězněna. Frank vycvičí karbonářskou mládež a ta pak pod jeho velením osvobodí uvězněné. Frank je zvolen prezidentem karbonářů. Dlouho jím však nezůstane. Modrá pastilka se (telepaticky) doví pravdu a rozhodne se pomstít svůj národ. Kuje pikle a vyvolá válku. Všem lže. Frank lžím uvěří a znechucen se vrátí k vojsku. Při útoku proti povstalcům najde Alexii a její rodiče a zůstane s nimi - opět jako karbonář.

Na odlehlé chudé planetě žijí lidé, kteří nechtějí mít nic společného s válkami. Mezi nimi Frank Donder se synem Stefim. (Žena Alexia mu zemřela.) Vesnice zachytí volání o pomoc a Frank se pokusí na staré lodi o záchranu cizí posádky. Najde vrak plný mrtvol a zachrání jediného přeživšího, Taddyho Tonera.

Toner přeprogramuje vesnické roboty a terorizuje obyvatele. Donutí je opravit starý koráb a letět s ním do pirátského hnízda. Franka učiní svým osobním strážcem pod hrozbou, že roboti zabijí celou posádku, jestliže se mu něco stane. V pirátském hnízde Toner zabije vůdce (kyborga) a nastoupí na jeho místo. Obsazuje a plení planetu po planetě a neohlíží se na mračno z antihmoty. Připadá si jako polobůh, protože se mu mračno vždycky vyhne. Nikdo nechápe, co Tonnera chrání (a s ním jeho pirátskou loď).

Z modré pastilky se mezitím stala krutá, pomstychtivá rádkyně neschopného prezidenta Galaktické ligy, Carma Etera. Piklemi (a únosem...) vyvolá celogalaktickou válku dvou vlád, dvou galaktických seskupení: Galaktické ligy proti Galaktické legii. Do války vstoupí i flotily svobodných planet.

Toner se prohlásí králem mračně, podniká výpady a prchá do antihmoty, která se před ním rozestupuje, ale jeho nepřátele zabíjí. Chce být pánem vesmíru a pošle Franka do lodi, kde je prezident Eter; prezident má podepsat kapitulaci. Vládní loď už je poslední, všechny ostatní se Tonerovi vzdaly. Na lodi je i modrá pastilka (nyní nazývaná Mirage), která se mezitím naučila i telekinezi. Pozabíjí posádku prezidentské lodi, protože chce proti prezidentově (v podstatě její) vůli kapitulovat. Mirage se bojí mračna z antihmoty, které ji stále telepaticky volá. Když do lodi vstoupí Frank, pozná ho a nezabije ho. Frank bojuje s prazidentem a přitom „něco“ prezidenta zabije. Frank pochopí, že je chráněn on, a ne Toner. (Mračno je nový život obyvatel planety Gelbelex a chrání Franka, aby se skrze něho dostalo k Mirage. Vezmi ji s sebou, aby už neškodila lidem, a opustí galaxii.)

Statisíce let dělí události kolem Franka Sondera od příběhu muže jménem Growman, ale oba jsou si velmi podobní, žoldnéřským původem i charakterem. Tento příběh však vypravuje sám protagonista a to autorovi dovolilo dívat se z jednoho zorného úhlu (a také víc čtenáře bavit vtipnými a ironickými poznámkami).

Dávná civilizace zmizela, jsme v technologickém středověku. Barbarský svět je zmítán válkami mezi klany, život je bez zákonů a bez pravidel, vítězí, kdo je lstivější. Growman má skupinu bojovníků a dává se s nimi najímat do válek. Je však zbabělý a se skupinou uteče z boje. Prchají. Pronásleduje je obrovský létající kámen, který jim však nechce škodit. Stane se Growmanovým sluhou a ochráncem, nemluví, ale rozumí příkazům. Growman ho pojmenuje Stone.

Při dobrodružném putování se dostanou na „Archu věčných“, obrovskou loď - umělou planetu, kde žijí dlouhověcí lidé a připravují se na úkol vrátit světu civilizaci a humanitní ideály. Growmana vychovávají, on předstírá spolupráci, ale pohrdá jimi (Nemají zbraně! Drží slovo!). Lstí se zmocní Archy a věční se s tím smíří. Cestuje s nimi po galaxii a snaží se získat peníze k najímání žoldnéřů, aby porazil Glenixe, kteří kdysi vyvraždili rod jeho snoubenky Hileny. Věční vidí v cestování a styku s domorodci možnost plnit své poslání, i když je Growman i prodává do otroctví („Jak je moudrý!“) . Ukáže se, že se Glenixové upsali rostlinné ingeligenci, která chce dobýt galaxii a zvláštní drogou hubí lidstvo. Growman zraje. Teď už nejde jen o pomstu za snoubenku, ale o záchranu lidstva. Zmoudřelý bývalý žoldnéř se Stonovou pomocí lidstvo zachrání.

Tento román získal cenu za nejlepší román roku 1985. Skutečně se čte jedním dechem. Je plný nápadů (inteligentní kamenný pomocník se mi zdá velmi originální) a překvapení (bytosti bez tváří - chudáci, nebo vrazi?...) Dílo je zároveň kritikou planého nadšení změkčilých „věčných“, kteří by bez obyčeného praktického člověka nic nedokázali.

Vědci zjistili, že IQ lidstva prudce klesá. Vzniknou dva nezávislé „nápravné“ pokusy: intelektualizování dětí ze zkumavky a pěstování „nových“ lidí z opičích genů. Dva protikladní géniové tím chtějí zachránit lidstvo, ale navzájem se zničí. Zasáhne prostý člověk (bývalý zloděj), který je proti experimentům s lidmi. Velmi komplikovaný děj je plný zajímavých postav a překvapení (opět se ukáže všechno jiné, než se zprvu zdálo), ale tohle téma zřejmě Menghinimu bylo trochu cizí.