Interkom: Praktický efekt

David Brin se narodil 6. října 1950 v Glendale, stát Kalifornie. V roce 1973 dostudoval astronomii na Kalifornské technice a čtyři roky pracoval jako výzkumný inženýr v Hughesových leteckých laboratořích. V roce 1981 získal na kalifornské univerzitě doktorát v oboru kosmická fyzika. Tři roky pak vyučoval fyziku a psaní beletrie a v letech 1986-1987 byl hostujícím spisovatelem na londýnské univerzitě. Po celých Spojených státech přednáší na univerzitách o tématice futurismu, výhledech do 21. století, kosmických letech a mimozemských civilizacích. Pochází z rodiny spisovatelů a chtěl od této důvěrné profese utéci k vědě. Touha po psaní, zřejmě ukrytá v jeho genech, se projevila a v roce 1980 debutoval románem Skokan do slunce. Později k románu přibylo pokračování Hvězdný příliv -1983 a trilogii ukončila kniha Válka v povznesení -1987. Ono „povznesení“ obsažené v názvu třetího dílu je jednou z hlavních koncepcí celé rozsáhlé trilogie. Brin rozvíjí myšlenku, podle níž se vždy jedna civilizace ujímá úkolu povznést jinou, méně vyvinutou civilizaci na vyšší úroveň. Na Zemi byli takto civilizováni delfíni a opice. Trilogie líčí rozsáhlé planetární války a intriky spolu s pátráním po civilizaci legendárních Progenitorů, praotců nynějších civilizací. Román Hvězdný příliv znamenal pro Brina úspěch - byl odměněn prestižními cenami Nebula, Hugo a Locus. Válka o povznesení získala rovněž Hugo a Locus a navíc pronikla na žebříček bestsellerů v novinách New York Times. I další Brinova díla sbírala ceny. Za román „Efekt praxe“, česky 1993 Laser „Praktický efekt“, náležející částečně do oblasti fantasy, dostal autor cenu Barlog.

Jde o román zcela zvláštní konstrukce, protože jeden z dojmů působí „Space opera“, jenže tomu tak není. Jde o vzájemnou zápletku tří osob a stroje. Vedoucí výzkumu přeřadí jednoho ze svých nejkvalifikovanějších lidí na zcela jinou práci. Tento postižený si myslí, že od výzkumu byl odstaven záměrně, aby nepřekážel jinému svému kolegovi ve vědeckém postupu a lásce ke kolegyni. Ta jemná technická porucha přístroje však způsobí, že sled událostí je narušen a teď už je hlavní hrdina příběhu povolán do akce jako opravář. Tento opravář je na cestu zásoben vším potřebným technickým vybavením podle svého přání, ale. Je zde jeho přítel a ten hlavnímu hrdinovi provede řadu nehorázností a těsně před odchodem opraváře mu nasadí, jak se říká, brouka do hlavy. Později se sice ukáže, že šlo o důležitou informaci pro přežití v neznámém světě. Opravář na místě, kde se má opravovat zařízení, najde jen jednoho jediného robota. To ostatní je hrubou silou poškozeno a ostatní zničeno. Zde na tomto místě teprve začíná skutečný příběh. To, co předchází, je jen takový úvod do obrazu a děje. Čtěte Praktický efekt. Je tam všechno. Jeskynními lidmi počínaje a vězením nekonče. Láska i válka je na spadnutí. Hlavní hrdina, ten se v tom motá jako vítr v bedně, nakonec však pochopí - a jak jinak, než prostřednictvím geniálního robota. Svému soku v lásce i práci však nic nevysvětlí a to je jeho zadostiučinění za způsobené příkoří. A co je praktický efekt? Tak to zase je moje zadostiučinění. Já už to vím a vy ostatní si to přečtěte.

Praktický efekt je vynikající román od vynikajícího spisovatele, u nás zatím poněkud neznámého, proto o něm píši tuto zprávu. Setkali jsme se s ním jen málo a kromě Praktického efektu u nás zatím vyšly jen jeho některé povídky v Ikarii. (Ikarie 1990 č.1 Křišťálové sféry. Ikarie 1991 č.3 Thor versus kapitán America. Ikarie 1991 č.12 Řeka času.)

Dále za poskatastrofický román Pošťák (1985), který studio Warner Brothers připravuje k zfilmování, získal cenu Locus a Pamětní cenu J.W. Campbella. Za povídku Křišťálové sféry (1984) získal cenu Hugo. K výčtu jeho publikací patří ještě sbírka povídek Řeka času (1986), a román Jádro komety (1986), napsaný s Gregory Benfordem.

Kniha vypráví životní příběh Lewise Orna, který nejprve ve službách P & P a později agentury VR plní zvláštní úkol: zkoumá na obydlených planetách, zda se jejich obyvatelstvo nepřipravuje na válku. Netuší, že jeho život byl předurčen k něčemu jinému. Jak napovídá již název knihy, jde zde o stvoření boha. Tento nebezpečný experiment provedl opat Halmyrach, aniž by předem přesně tušil, zda se jeho pokus podaří a k jakému výsledku povede.

Kniha je občas prokládána různými úvahami, filosofickými a náboženskými, které jí ubírají na čtivosti. Zvlášť je tím postižena poslední část textu. Kniha jakoby byla složena ze dvou částí, které sice jsou spojeny ústřední myšlenkou a ústřední postavou, ale přesto je mezi nim patrný předěl, který je určen průběhem života hlavního hrdiny.

Alespoň podle Jacquese Bergiera. A oním pozorovatelem není nikdo jiný než rozumové (a samozřejmě mnohem rozumnější a vyvinutější) bytosti přicházející k nám z jiných planet. Podle autora jsou lidé úplní (nebo skoro úplní) hlupáci a moulové v porovnání s vysoce vyvinutou supercivilizací odkudsi z hlubin všehomíra. Tyto bytosti nás neustále sledují, a to buď přímo osobně, nebo za pomoci přístrojů téměř tak starých jako naše domovská planeta. Musím předeslat, že jelikož se s názory autora téměř vůbec neztotožňuji, přistupoval jsem k četbě poněkud skepticky. Autor si mě nezískal ani svým slohem, protože nedokáže dodržet osnovu a neustále odbíhá do všech světa stran, aby se dříve či později vrátil k původní myšlence. Nevím, ale řekl bych, že v případě faktografických děl by si měl autor za prvé vytvořit osnovu svého díla a za druhé se takto sestavené osnovy držet. Myslím, že pan Bergier neudělal ani jedno. A pokud ano, pak značně nedůsledně (čímž by vlastně mimoděk potvrzoval svou myšlenku o nedokonalosti a zastydlosti lidské rasy).

Praktický efekt

Stvořitelé boha

Neohlížejte se, jste sledováni!