Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       

Literatura:
Sebrané spisy, stati a projevy Caroly'B
Simone de Beauvoir - Druhé pohlaví

       

       Světem obchází další strašidlo, jehož propagátorky zřejmě nemohou ztratit nic jiného než své okovy. Nebudu popírat, že nějaké okovy mají, to mohou posoudit nejlépe samy. Má liberální kritika feminismu bude mít za cíl prokázat, že feminismus neosvobozuje a že osvobodit se je nutno jiným způsobem. Doufám tedy, že se mi např. z pera Caroly'B nedostane výčitky, že chci, aby si nechala ubližovat. Nemám žádný zájem, aby jí kdokoliv ubližoval (těžko by mi to k něčemu bylo).

       V čem vlastně tkví podstata feminismu se všemi jeho proudy a formami? Asi v tomto:

       1. Žena má mnohem horší postavení než muž.

       2. Tímto faktem je vinen muž.

       3. Muži toto dělají záměrně.

       4. Ženy se musejí spojit v boji za svá práva.

       5. Na muže je třeba vykonávat nátlak.

       Feministické proudy se liší hlavně v pojetí bodu 5, a to co do radikalismu. Od více či méně militantního přesvědčování o nemorálnosti mužů, jejich méněcennosti, což je typické pro raně polistopadový krotký český feminismus, až po radikální až brutální excesy hlavně amerického ultrafeminismu. To nejsou pouze strašáky reakčních mužských šovinistů - vyberu dva. V roce 1969 těžce postřelila Andyho Warhola, a tím nepřímo způsobila jeho smrt, radikální feministka a lesbička Valerie Solanasová ze Společnosti pro likvidaci mužů. Křičela přitom údajně: „Už mne nebudeš ovládat!“

       Loni (1993) vzrušil Ameriku proces se ženou, která, byvše týrána svým mužem, mu uřízla penis a vyhodila z okna. Venezuelské feministky se do procesu vložily tím způsobem, že požadovaly její osvobození, jinak prý „vykastrují všechny Američany, které potkají“. Naštěstí byla obžalovaná svěřena do péče psychiatrie. Stejně jako Warholova atentátnice.

       V tomto směru má tedy náš český feminismus - ženismus značné rezervy, i když se nepochybně postupem let dále zradikalizuje, když zjistí, že palba feministických apelů nemá na muže žádoucí účinek. Maskulinocidní a kastrační ambice jsou jistě pouze výjimkou, avšak v lecčems příznačnou - jsou totiž jen důsledným rozvedením feministických fundamentů 1.-4. (viz výše). Rozeberme si je tedy.

       add 1.) O podřadném postavení žen ve společnosti a jejich horších šancích mluví nejenom feministky, takže na tom něco bude (viz Simone de Beauvoir, která tuto věc velice pečlivě analyzuje). Za komunistické éry, kdy byl však mužský princip konstruktivní agresivity potlačen, bylo možno vidět na vedoucích místech překvapivě mnoho žen, které dovedly s komunistickými pořádky pokojně koexistovat v jakési symbióze. Nikdo také doposud nevysvětlil, proč se ženy dožívají o 5-10 let více než muži (myšleno v průměru), což by mohlo svědčit o jejich menší rychlosti opotřebovávání.

       add 2.) Feminismus ignoruje propastné biologické a psychologické rozdíly mezi pohlavími, které si nevymysleli muži, ale Příroda. Navíc leckdy nesráží ženu na kolena muži, ale jiné ženy (podle svědectví jiných žen je jejich míra krutosti větší -v povídce Oni od Caroly'B, nepochybně autenticky odrážející autorčiny zkušenosti, se na útlaku mladé intelektuálky podílejí kromě zlého manžela a otce také matka a tchyně, škoda, že chybí učitelka).

       add 3.) Seriózní tvrzení o záměru by muselo být dokázáno podle individuálních případů. Jinak je zcela bezcenné.

       add 4., 5.) Univerzální Muž utlačuje a vykořisťuje Univerzální Ženu. Nepřipomíná to náhodou něco? Jistěže! Princip kolektivní viny, která ve skutečnosti neexistuje, je příznačný pro všechny kolektivistické a dlužno říci, že potenciálně totalitní ideologie jako je komunismus a nověji třeba současný nacionalismus. Feminismus je tedy sexismus.

       Je to asi tak, jako kdyby houbař z neznalosti sebral a snědl jedovatou houbu a poté, co se přiotráví, chodil po lese a kopal do všech holubinek hlava nehlava. Princip individuální odpovědnosti zde mizí.

       U našich knedlíkoidních hospodyněk však feministky se svými apely po zrovnoprávnění neuspějí. Těm je dobře v jejich ghettu a proti mužům se dostatečně brání svými tradičními ženskými zbraněmi, což není o nic méně tristní (nebudu je rozebírat, každý zná z vlastní zkušenosti). Od hospodyněk navíc naše feministky přibraly do své cirkusové artilerie obraz tupého mužského hovada, které by bez ženské aktivity zmizelo pod hromadou špíny a odpadků nebo si jinak ublížilo. Není vyloučeno, že tyto potíže mají se svými partnery právě feministky. Špinavé prádlo se má ale prát doma a není důvodem k rozsáhlým generalizacím.

       Na Západě i u nás je naštěstí mnoho samostatných a schopných žen, které nejsou feministkami a které dokazují, že individuální seberealizace žen je možná a že není třeba se uchýlit do područí kolektivistické ideologie, která sice dá sílu, avšak vždy si nějakým způsobem vybere svou daň.

       Avšak z toho, že se u nás feminismus příliš neujímá, bych také nebyl příliš nadšen a nevyvozoval bych z toho, že naše ženy jsou vyspělejší než ty ze Západu, jak se dnes s oblibou tvrdí. Jejich zpětné uvržení do tradičního a absolutního ghetta domácnosti a rodiny není dáno svobodnou volbou, ale chudobou celé společnosti.

       Západní feminismus vznikl pravděpodobně jako reakce na fakt, že „mužská a agresivní“ technologická civilizace svým rozvojem dala ženám možnost, či spíše je odsoudila k daleko větší míře práv a odpovědnosti než kdykoliv předtím - řada tradičních ženských prací a rolí je nahrazována technikou a tržní dělbou práce. Mnoho žen není dosud připraveno tuto odpovědnost unést, patrně i mnoho mužů se tomu brání, protože je ohrožena jejich role živitele. Ženský světonázor není dosud stabilizován - z toho plyne i nehoráznost názoru, že kdyby vládly ženy, nebylo by válek (jak naivně obrozenecké! Vším jsou vinni Němci, že?). Doufejme, že feminismus je pouze dětskou nemocí ženské emancipace, která nastane až s větší mírou zralosti, až si žena uvědomí, že jí samotné příliš nepomůže, bude-li mít nad sebou prezidentku, protože každý (a -á) myslí na svůj individuální prospěch.

       Pomožme ženám v jejich skutečné emancipaci, je i v našem zájmu (i když možná ne v zájmu feministek), aby věčný svár pohlaví probíhal pokud možno kultivovaně.

       Pokud se Carola'B vzbouří proti konkrétnímu muži a konkrétní rodině, která ji utlačuje, má mé sympatie. Udělal jsem totéž.

       Pokud se bude bouřit na stránkách různých tiskovit proti neosobnímu a abstraktnímu molochovi jménem Muž, navíc v rádobyhumorném duchu, podpoří tím jak náš staročeský pseudopatriarchální systém, tak kryptokratickou vládu plotny a valchy.

       To druhé je samozřejmě jednodušší. Nehledě k tomu, že sexuální vendetta ve stylu „oko za oko“ je svých duchem na úrovni Starého zákona. Tím nevybízím k nastavení druhé tváře ve stylu „miluj svého nepřítele“ z Nového zákona. Vyhraje spíše ten, kdo uteče. Pokud tedy má kam. Pokud má sílu začít znovu a nevidí řešení pouze ve sdělení své bolesti, která ji činí poloviční. To už je ale o něčem jiném...

Literatura:
Robert Merle - Muži pod ochranou

       Eva Hauserová je ve svém článku „Tajemný svět lesbiček“ v IK 1-2/93 - Kvark 1/93 fascinována vývody feministky Nancy Friday ohledně lesbické lásky - zdá se, že muži mají být šokováni lesbickými projevy.

       Pokud se jedná o lásku mezi ženami, je to omyl si myslet, že její detaily muže znechucují - naopak, existuje celý pornografický žánr pro pány, jak tištěný, tak videový, který velkolepě pojednává o vzájemném olizování klitorisů, bradavek či dvojitých robertcích. Snem mnoha mužů je dokonce rozdat si to se dvěma Bi-ženami najednou.

       Co však mne konkrétně šokuje na zmíněném článku, není prostý fakt specifické sexuální orientace lesbiček, ale feministická ideologická omáčka kolem ní. Za nesmyslné považuji tvrzení, že muži přenášejí svou lásku k matce v dospělosti na jinou ženu - jedná se přece o dvě naprosto odlišné věci, které si navíc často konkurují - není možno si při tělesné lásce s ženou představovat, že je to má matka! To je blbismus. Tato mateřskocentrická teorie je jistou verzí kultu matek. Za přirozenější vysvětlení, proč ženy často i sexuálně tíhnou k sobě, považuji možnosti, že ženy spolu sdílejí jakési tajemství, které se jejich tělesným kontaktem zintenzivní. Toto tajemství se projevuje větší amplitudou jak sympatií, tak antipatií. Ženy se zkrátka dovedou více milovat i nenáviděžt a to na rozdíl od mužů často i zároveň.

       Společnost vzájemné doteky žen více než toleruje a nijak je nenutí zcela „přešaltovat“ z mírumilovné náruče ženy-matky do hrubých pařátů muže-sobce-hrubce. Heterosexualita je prostě obecně biologickým jevem i u živočišných druhů, u nichž se o nějaké „společnosti“ nedá vůbec mluvit.

       Feministky ve svém odporu k mužům hledají spojence v lesbičkách či bisexuálkách - domnívají se, že i ony pro svou orientaci mají nějaké ideologické zdůvodnění. Bohužel pro feministky tyto nic takového nepotřebují - prostě jdou za hlasem své přirozenosti, kterou mají zakódovánu hluboko v podvědomí. (Lesbičky se začaly otevřeně projevovat nikoli díky feministkám, ale v souvislosti s celkovým sexuálním uvolněním po 60. letech. Jinak, už staří Řekové.../Sapfó/.)

       Nechť se ženy, které to chtějí, vzájemně sexuálně uspokojují. Nechť však z toho neplyne, že zároveň musejí vládnout světu a z mužů nadělat otroky, na nichž se budou sadisticky vyžívat. Je to poněkud infantilní fantazie a pokud má být obsahem ryze ženského vidění světa do budoucnosti toto, pak místo žen, jak je známe v současnosti, zde budeme mít pouze lesbičky ovládané mužatkami za intelektuálního dirigování feministek. Čekal bych spíše, že feministky budou zneklidněny vysokým procentem znásilnění nebo napadení žen násilníky - místo toho jim vadí zcela klidní neagresivní muži se svým „harašením“ respektive „dominancí“ a pletou si strukturu rodiny se strukturou státu.

       Knedlíkový feminismus Evy Hauserové má zajisté daleko do diktátorských vizí Nancy Friday, přesto ani jeden z nich nemůže šokovat toho, kdo zná jak svět kendlíků, tak svět lesbiček, těch roztomilých poupátek lásky, nikoliv války.

       Radikálním feministkám zbývá ještě jeden způsob, jak šokovat - předvádět porno dětem, nejlépe těm vlastním.