Interkom: Unuděn z prstenů

Nebo také „Už mám prstenů po krk“ čili „Bored of the Rings“ se jmenuje kniha, o níž jsem před nějakou dobou utrousil nelichotivou poznámku v Interkomu. Jenže pak mi ji kamarádi koupili k narozeninám, já se cítil vázán knihu přečíst a teď na ni píši pochvalnou recenzi. So it goes, jak říká Vonnegut (jr.).

Známá (snad bych měl přidat slovo „nechvalně“) parodie na Mistrova Pána prstenů byla napsána pány Henry N. Beard a Douglas C. Kenney, nicméně je uváděna pod hlavičkou Harvard Lampoon. Tato skupina má na svědomí mnoho dalších parodií, z nichž jmenuji David Matzohfield, Robinson Matzoh, Matzoh Dick, Robin the Sherlock či dvě LP rockových parodií „Surprising Sheep“ a „And Other Mind Excursions“. Netřeba podotýkat, že jsem žádnou z nich nečetl/neslyšel.

Tolkienisté obecně „BoTR“ nemají rádi, což patrně souvisí s jejím rouhačstvím (viz má první reakce) a také s tím, že člověk podvědomě očekává knihu kvalit odpovídajících LoTR. Je zjevné, že těmto nárokům kniha zdaleka nevyhovuje (nebo snad očekáváte, že někdo bude psát stejně dobře jako Mistr samotný?), ovšem když jsem se na ni dokázal podívat bez Tolkienovské předpojatosti, musel jsem konstatovat, že jako kniha humorná to rozhodně není špatné. Je to úžasná studnice situačního humoru a slovních hříček, snad v každém odstavci je nejméně jeden „břichotrhač“. A to mi ještě spousta vtípků utekla, protože hodně je vázáno na kulturu konce 60. let (vydáno 1969) - reklamy, známé osobnosti či hnutí atd. Nicméně se mi to líbilo i tak. Protože nečekám, že se překlad v dohledné době objeví na našem trhu, rozepíši se o knize podrobněji.

Jako správná parodie na LoTR následuje kniha svou velkou předlohu nejen osobami a dějem, ale i vzhledem a částečně strukturou. Koneckonců, jen si přečtěte nahlas „Bored of the Rings“ a „Lord of the Rings“. První vydání, které se mi podařilo vyhrabat v antíku, jde ještě dále. Asi jste všichni obeznámeni se známou copyrightovou aférou. Podle toho, co jsem četl, se zdá, že legálně bylo vše v pořádku a šlo spíše o malý podvod páně Tolkiena, na kterém vydělal 11000 liber v hotovosti a nemalou publicitu přinášející další zisky, nicméně výsledkem bylo, že „legální“ vydání z Ballantine Books mělo na obálce (kromě gotických písmen a značně naivistického obrázku bez podpisu - že by Mistr sám?) také řvavě zelený (slovo „křiklavě“ je zjevně nedostačující) čtverec s tímto nápisem:

Pouze toto paperbackové vydání a žádné jiné bylo vydáno s mým souhlasem a spoluprací. Ti, kdož chtějí projevit slušnost (alespoň) k žijícím autorům, si zakoupí právě toto a žádné jiné.

BoTR má obálku v úplně stejném duchu včetně typu písma a naivistického obrázku stejného stylu i volby barev (jen místo příšer a věží je tam prapodivná směs věcí zahrnující kartáček na zuby a nahou elfku v poněkud méně decentní pozici) a také onen zelený čtverec:

Toto paperbackové vydání a žádné jiné bylo vydáno výhradně za účelem snadného vydělání pár babek. Ti, kdož chtějí projevit slušnost k jistému žijícímu autorovi, se tohoto škváru nedotknou ani třímetrovým klackem.

Pak už následuje tradiční Předmluva a Prolog - pojednání o boggies, záhadných malých tvorech žijících v Lower Middle Earth (a teď to přeložte, tak aby se neztratila narážka na Lower Middle Class). Jsou dost oškliví a „velkým lidem“, jak nás nazývají, se spíše vyhýbají s vyjímkou řídkých případů, kdy se jich dá dohromady několik stovek a přepadnou osamělého farmáře či lovce. Zřídka dorostou výše než tři stopy, ale jsou schopni přemoci tvory i poloviční velikosti, pokud se na ně dostanou zezadu. Pochází z oblasti mezi Plywood a Papier-Maché Mountains (nepřeložitelná slovní hříčka, pozn. přek.), což se zdá potvrzeno zprávami ve starých ročnících Policejního zpravodaje.

Posléze překročili Papier-Maché Mountains a usadili se ve Sty, což se dá docela přesně datovat podle neobvyklé emigrace lidí a elfů z oblasti, ke které tehdy došlo. Dále se autoři rozepisují o Nalezení Prstenu, které je podrobněji vyloženo v knize, nazvané Dildo Buggerem původně „Cestování s Gollumem při hledání Lower Middle Earth“, ale nakladateli moudře vydané pod titulem „Údolí trolů“. V krátkosti, boggie jménem Dildo Bugger se vydal s tlupou trpaslíků a jistým diskreditovaným Rosicruciánem Goodgulfem (populární značka motorového oleje, jejíž reklamy plnily v 60. letech TV) obrat draka o poklad a byli přepadeni narky. Dildo utíkal trpaslíkům na pomoc, ale nějak zabloudil na opačnou stranu, až skončil v jeskyni, kde se po jezeře projížděl na nafukovacím koníku tvor zvaný Goddam. Ten Dildův příchod uvítal coby zpestření jídelníčku, ovšem - jako každý s boggie předky - místo čelního útoku zvolil válečnou lest a vyzval Dilda k řešení hádanek.

Dildo v té chvíli zrovna trpěl krátkodobou amnézií týkající se toho, že nahoře dělají narci z trpaslíků sekanou, a nadšeně přijal. Po několika kolech si nemohl na žádnou další hádanku vzpomenout, a jak tak dumal, zajela mu ruka do kapsy. „Co mám v kapse?“ zvolal, když jeho dlaň narazila na pažbu osmatřicítky s krátkou hlavní. Goddam neuměl odpovědět, a tak pádloval blíže volaje „Ukaž!“ Dildo vyhověl a vyprázdnil zásobník v patřičném směru, v té tmě se mu však podařilo pouze proděravět koníka. Goddam se začal topit, ale Dildo si všiml prstenu na jeho ruce a pomohl mu na břeh, přivlastňuje si přitom onu maličkost. Už by tam byl Goddama zabil, kdyby jej lítost nezadržela. „To je mi líto, že už nemám náboje,“ pomyslel si, když utíkal ven. A pak už začíná vlastní „Bored of the Rings“.

Protože se mi to poněkud rozrůstá, přeskočím slavnost, na které se Dildo rozloučil se sousedy a k jejímuž bouřlivému průběhu nemálo přispěly granáty a šrapnely přivezené Goodgulfem v krabicích, na jejichž bocích khaki runy prozrazovaly, že byly vyrobeny jistým elfem jménem Armádní Přebytky. Dildův příbuzný Frito zdědil Prsten a bylo mu oznámeno, že jej má dopravit do Riv'n'dell, kde na něj budou Dildo s Goodgulfem čekat. Na cestu dostal Spama a dvojčata Pepsi a Moxie. Cestou do Whee se dostali do Evilyn Wood, kde je zachránil Tom Benzedrino - veselý dlouhovlasý nemytý panáček v barevných (a špinavých) květovaných šatech. Zavedl je k sobě domů, představil jim svou holku Hashberry (Marjánka) a pohostil je pilulkami, po kterých měli docela zajímavý večer.

V hospodě ve Whee se boggies nejprve spili Orca-Colou a pak se seznámili s Rangerem jménem Stomper, který se jim ovšem odhalil coby Arrowroot z Arrowshirtu, dědic království. A vskutku, šlechtická degenerovanost byla patrná již na první pohled. Nicméně se mu podařilo boggies zachránit, když na ně přišli Nozdrulové. Nejprve se na netvory vyřítil s křikem „Dragonbreth! Banzai!“, zakopl o pochvu a rozbil si čumák. Pak vytasil meč, zamával jím nad hlavou, ale čepel odletěla od rukojeti. Po několika dalších zásazích se Nozdrulové váleli po zemi dusíce se smíchem a výprava se zdarem utekla.

Po dalších příhodách se jim - navzdory tomu, že byli doprovázeni Stomperem - podařilo dostat do Riv'n'dell, podivné osady plné elfů. „Kéž bych byl mrtev!“ zvolal Pepsi. „Já taky!“ přidal se - jako vždy - Moxie. „Nechť jsou vaše přání splněna, amen,“ dodal Spam. Na velké schůzi byl Frito jmenován dobrovolníkem pro nesení Prstenu, s ním pak šli Stomper (kterému zcelili meč), Goodgulf, Spam, Pepsi & Moxie, a také trpaslík Gimlet s elfem Logolamem, kteří se hluboce nenáviděli a jen sdílená nechuť ke Stomperovi jim několikrát zabránila ve vzájemném zabití.

Přidal se i Bromosel z Minas Troney, který zprvu nevěřil, že situace je tak vážná. Ale Goodgulf přečetl ponurá slova z Prstenu. Zněla hrozivě, jeho hlas zdrsněl a místnost se naplnila černým kouřem. „Bylo to nutné?“ zeptal se jej Logolam a vykopl dýmovnici s místnosti. „Co to znamená?“ optal se Bromosel. „Je mnoho výkladů,“ vysvětlil Goodgulf, „já osobně se přikláním k `Rychlá hnědá liška přeskočila líného psa' nebo `Radši se mnou moc nežertuj'.“ Poradu uzavřel pán Riv'n'dellu Orlon: „Vyrazíte, až bude příhodná doba,“ pravil listuje kapesním horoskopem, „což je za půl hodiny.“

I vyrazili a po mnoha dobrodružstvích - behem jednoho z nich Goodgulf spadl do propasti - dorazili k večeru do Lornadoonu, plastikového lesa plného vyhlídkových stezek a kiosků, v nichž elfové prodávali upomínkové předměty na Elf Village. „Máte před sebou těžkou cestu. Vaši nepřátele jsou mocní a všude je s vámi nebezpečí,“ přivítala je paní Cellophane. „Odejdete zítra za úsvitu.“

Pak pluli po řece, dokud je nepřepadli narci. Frito se Spamem se v jednom z člunů vytratili, ale ostatní byli obklíčeni. „Evinrude!“ zvolal Stomper, tasil meč a podal jej jílcem napřed vůdci orků, ostatní rychle následovali. Narci sbalili duo Pepsi & Moxie a ostatním dali deset sekund. Bromosel se rozběhl, zakopl a probodl se. „Tady jsme zbyteční,“ zakroutil hlavou vůdce narků a odvedl své hochy pryč.

Arrowroot, Gimlet a Legolam se vydali za nimi a cestou potkali jezdce z Roi-Tanu. Tito válečníci - jezdící na divokých ovcích - byli vysocí, blonďatí a modroocí, milovali zpěv, pochodování a boj. Nepřekvapilo mne proto, když jejich vůdkyně - mohutná Eorache - promluvila se silným německým přízvukem: „Vere ist you going und vat are you doing her?“ Vše se vysvětlilo a vydali se spolu na zlého Serutana. Jezdci si cestou zpívali píseň, jejíž poslední verše byly:

Stomper se bláznivě zamiloval do Eorache a zprvu neměl úspěch, pak si ale Eorache všimla královské korunky na jeho spodním prádle a změnila názor. Oblehli Serutanův Isinglass, nějak se však nemohli dostat přes hradby. „Není nejvyšší čas na deux ex machina?“ zeptal se Legolam unaveně. Náhle se ozvalo POP! a objevil se Goodgalf. Ale ani on nepomohl, pak však přitáhl mohutný zástup zeleniny a rozbořil hradby. Serutan byl poražen a nastalo šťastné shledání výpravy s Pepsim a Moxim. „Co s vámi bylo?“ otázal se Arrowroot. „To je na dlouhé vypravování,“ vytáhl Pepsi štos hustě popsaných papírů.

Zatímco Eonache sbírala vojsko proti Sorhedovi, Goodgulf a Pepsi & Moxie chvátali do Minas Troney. Tam se naskytla překážka v podobě Správce, ale vše se k dobrému obrátilo, když tento spáchal sebevraždu upálením. „Temné pikle Sorheda,“ vysvětloval novinářům Goddgulf, jediný svědek, neboť všichni sloužící záhadně zmizeli. Goodgulf se rychle ujal vlády a začal připravovat město na válku, zadávaje si velké zakázky na obranné práce.

Protože se nemá prozrazovat všechno, nepovím vám, jak dopadla bitva na polích Pelloranoru, ani jak se Frito zbavil prstenu. Nakonec tedy vše dobře skončilo. Arrowroot si vzal Eorache a stal se králem, poté co Správcův syn zahynul na následky zranění z bitvy. Eorache - které se onen silák líbil - se sice zdálo, že kromě boule na hlavě nic neměl, ale jak jeho ošetřující lékař (shodou okolností to byl Arrowroot) prohlásil, přidaly se komplikace a nakonec se to muselo amputovat. Goodgulf byl jmenován Čarodějem bez portfolia a dostal od nového krále otevřený účet na cestovní výdaje (který bude okamžitě zavřen, pokud se Goodgulf ještě jednou ukáže v království), i ostatní byli štědře obdařeni (nechybělo ani Královské Potřesení Rukou) a tak nastal všeobecný HAPPY END.