Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

Ústečtí nenechávají nikoho na pochybách o tom, že Bohemiacon nemá být nějakou trucakcí, ale podnikem zcela plnohodnotným a nezávislým, třebaže nelze říci neodvozeným. Organizátoři našli doposud neobsazené pole a - brnkajíce zlehka na národní strunku - s nebývalým nasazením pracují na úkolu vytvořit po všech stránkách důstojný ryze český protějšek Parconu (resp. Tatraconu). A k tomu pochopitelně patří i literární soutěž. Bylo by však chybou pokládat VISION za účelový doplněk příprav na srpen. Soutěž tu byla dřív než con: první ročník proběhl už loni a už tehdy se přijímaly jen práce v češtině. (Prosím čtenáře a hlavně členy Nazky, aby si nemysleli, že je nějak osočuji. Naopak, obdivuji jejich elán, rozmach a dosažené výsledky, jen to zvýrazňování českosti a očividná snaha ani v jediném bodě nezůstat pozadu ve mně trošku vyvolávají úsměv. Jistě, mají plné právo pořádat jakou soutěž chtějí a Slováci zase mají Cenu G. Reussa, ale - snad se teď na mě nerozzlobí zase oni - česká SF přece žádná podobná opatření na „podporu rozvoje“ nepotřebuje... Konec usmiřovací vysvětlivky.)

       První ročník VISION byl sice v IK vyhlášen, ale výsledky už pořadatelé neuveřejnili a o seznámení s jednotlivými povídkami jsem si mohl nechat leda zdát. Když jsem pak na burze v ÚKDŽ zahlédl tenkou brožurku, hned jsem po ní skočil, dychtivý poznat, jak opravdu vypadá reprezentativní vzorek naší současné sci-fi. Navíc stále jenom pětku, no nekupte to... (Eventuálním dalším zájemcům mohu jen poradit, aby se poptali u vydavatelů, třeba jim ještě něco z nákladu 500 ks zbylo.)

       Mé naděje zklamalu už předmluva, z níž se člověk nedověděl ani, o jakou soutěž šlo, natož snad počty a umístění soutěžících. Že sborník obsahuje vítěznou povídku každé ze čtyř kategorií, se mohu jen domýšlet. Jedno jsem však pochopil brzo: VISION jako nové soutěži chybí význam CKČ, tradice Huňáče zeleného i výlučnost O nejlepší fantasy a vlastní pověst si ještě nestačila vytvořit. Není pak divu, že mezi autory nenajdeme známější jméno a úroveň samotných příspěvků je - ne zrovna podřadná, ale druhořadá určitě. Jaká je tedy tvorba v této oblasti? Především zoufale vykonstruovaná.

       „Politfiction“ Neplať a běž Jany Rečkové, ve skutečnosti komorní lyrické vyprávění, k němuž je pro formu přilepena zápletka naivní až na pokraj stupidity (otrokářští mimozemšťané korumpují starostu, aby mohli „koupit město“), má neobyčejně umělou hrdinku (žebračka s dcerkou, kvůli epilepsii vyhozená z práce i z bytu) i fantastický motiv (kabát zakoupený v podivném krámku - musím souhlasit s názorem T. Pratchetta na podobné obchody). Autorce je ovšem nutno přičíst k dobru její cit pro jazyk, díky němuž převyšuje oba následující příběhy. (hodnocení: **)

       Dračí lejno Richarda Polameho se pokouší o „humornou SF“, potažmo fantasy. Neúspěšně. V úporné snaze o žertovnost navěsí na základní syžet množství zcela nekonzistentních epizodek a rádobyanekdot, výsledkem však je pocit chtěnosti či trapnosti. Autorovi by prospěl trénink a uměřenost, hlavní myšlenka a některé detaily nejsou úplně marné. (*)

       Evidentně největší propadák svazku představuje „sexfikce“ Zachránce života. Ještě dlouho potrvá, než se podaří vydupat ze země českého Harlana Ellisona, natož toho člověka, co psal SF porno (byl to Farmer nebo kdo?). Prozatím by ale stačil Heinlein nebo třeba i Neff, jenže Václav Vatulík zvládne stěží pravopis (přechodníky, „ztopořilá pozice“). Chtít po něm příběh nepřekroucený daleko za mez únosnosti, neporušující všechna kompoziční pravidla (na začátku dva odstavce retrospektivního popisu, pak dialog a la „dříve než Vám odpovím, rád bych si to trochu promyslel“) a neodpuzující škrobeností stylu by bylo příliš. Zabodoval by leda v soutěži o nejnewspeakovější větu, jeho „než si Yorg stačil plně prožít své pocity, došlo u něj k vyvrcholení“ je bezkonkurenční. (0)

       V takvém sousedství se akční SF Jiřího Votočka Deštivým městem chodí vrah vyjímá jaio klenot. Ze všech 22 stránek vyzařuje ten drajv, co tolik obdivujeme u amerických profíků. Autorova oprávněná sebejistota se přenáší na hrdinu a odtud na čtenáře, který rád odpustí, že kombinace hovorového a spisovného jazyka občas zaskřípe, že vtípek se dcerou bytné by ve skutečnosti nemohl vzniknout a že občas nějaká formulace ujede. Jistě, celé pátrání upomíná na Varleyovo Press ENTER, epizoda se hrou (ostatně nadbytečná) je jako z Heteši a Veverky a B-runnerské finále silně zaostává za JWP, jazyk pak není žádné novum už od dob Chandlerových, ale co naplat, když ty wisecracky jsou opravdu povedené a děj tak šlape... I otrlý recenzent si musí připomínat, že globální rozměr povídky není úplně přesvědčivý, amnézii chybí důvod a na vyřešení záhady měli hrdinovi přátelé přijít i bez něj. Ale počkejte za pár let... (***1/2)

       Pojedete-li někam lokálkou, nedostanete se k cíli moc pohodlně ani rychle, ale při troše štěstí se vám může naskytnout krásný výhled na krajinu. Když si vypůjčím hodnotící měřítka F. Houdka, sborník prvního ročníku soutěže VISION leží hluboko pod hranicí úvah o koupi, pokud tedy nejste šílení sběratelé, ale kvůli poslední povídce rozhodně stojí za to si ho půjčit - už jen jako dokument doby. Stěží se z něj dají vyvozovat závěry, kam kráčí česká sci-fi. Je však jisté, že nepřešlapuje na místě.