Interkom: Co dokáže TX 50

Když jsem byl na jarním sluníčku v Březové přistižen Peterem Pavelkem, že nedávám pozor, pozoroval jsem právě pavouka, který kroužil buďto kolem Františka Novotného, nebo kolem mne. Byl určitě cvičený a jedovatý. A byl tam s největší pravděpodobností proto, aby jednoho z nás zakósl. V okamžiku, kdy se jeho kruhy zmenšily natolik, že se musel rozhodnout, vyhlásil Zdeněk Rampas přestávku, všichni se rozprchli a někdo ho zašlápl.

Nad tímto pavoukem jsem dumal o životě a smrti, protože právě zemřel jeden člověk, kterého jsem znal. Říkali jsme mu Standokán, přišel kdysi do divadla a zas odešel, dávno tomu, a proslul svým zajímavým jihomoravským dialektem, konkrétně bořetickým přízvukem. On ten brněnské hantec je dost zvláštní a legrační sám o sobě, ale stalo se, že nás Standokán tak nakazil, že nám na jakémsi mejdanu jedna štatlařka řekla: „Kluci, vy néste z Brna?“

Abych byl přesný, neumřel zrovna v tu dobu, nýbrž téměř před třemi měsíci. A protože žil sám, staraje se toliko o vinohrad, stalo se, že ho teprve teď našli. A zametli.

Kdysi, to bylo ještě za bolševika, jsem se v novinách dočetl, že jakýs jézeďák nechal krávy pást déle, než bylo Stranou povoleno, až se zduly a chcíply. I divil jsem se tomu velice, protože krávy se kdysi přece pásaly od rána do večera a nikdo nehlídal, kolik mají přežvýkat.

I pravil Standokán: „To máš tak. Ve všeckém só včíl jedy. Z luftu se dostanó do trávy, z trávy do krávy a všecko scípne. A ze všeckéch néhorší je TOXÁL PADESÁT!“

Ale chtěl jsem se především zmínit o akci SOS, kterou vymyslel Roman Madala a kterou jsme pak ve Workshopu zavedli. Jana Výrašteková o ní takto píše:

Akcia SOS prebieha permanentne vo Workshope i v publikačnej sekcii LD. Pre zaslatie poviedky platia bežné podmienky, len sa vám ponúka možnosť pripojiť k dielu jednu až tri otázky typu: môžem zavraždiť hlavného hrdinu už na strane štyri a zvyšok diela vypchať retrospektívami? Nemláti Johny v treťom odstavci zdola prázdnu slamu? Mláti Johny slamu dostatočne presvedčivo?

Ponuka platí pre „hotové“ diela, v ktorých stále čosi škrípe, i keď ste sa na ne už pozreli zo všetkých zorných uhlov. Poviedku označte SOS a pošlite ju na adresu:

Můj přítel, skladatel František Kuba, razí pro muže nad 40 let terminus technicus „těsně před smrtí“. Nuže, když jsem zaslechl, že došli LUDVÍCI (vloni dostala paní profesorka Freiová posledního), napadlo mne, že by se této kategorii mohl místo sošky udělovat igelitový pytel, lopatka a smeták.

V hlavě mi teď zrovna straší jiné brabók - přesně ve stylu pana Formana, který kdysi nečekaně vstoupil do Filmového klubu a zaútočil na své přátele dlouhým doutníkem a slovy: „Tak jsem, kurva, natočil v Americe film!“, jak mi o tom vyprávěl pan Schorm, taky už nebožtík... To jednou takhle v létě přišel Standokán, celý zahnědlý od tabákové močky, a povídá: „Tak sem vydrbál s tú mandelinků bramborovů! „ Ale o tom až příště.