Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Arthur C. Clark, Gentry Lee Poprvé jsem uviděl knihu na stánkářských pultech a zajásal jsem. Můj oblíbený autor, pokračování skvělého příběhu, pěkná obálka, hodně listů, co více jsem si mohl přát. Pak jsem zaúpěl nad cenou, ještě stále nejsem zvyklý dávat 90 Kč za příběh pod 500 stran. Ale co, A.C.C. je A.C.C. a že je na titulní obálce podepsán ještě někdo jiný, to až tak moc nevadilo.

       Nejsem příznivcem přílišného prozrazování děje v recenzích, proto jen stručně:

       Po sedmdesáti letech, v roce 2200, přiletěl ze vzdáleného kosmu další gigantický válec tajemných bytostí. Od první návštěvy lidé příliš po žebříčku civilizačního pokroku nepostoupili, vlastně se právě vzpamatovali z těžké krize a opět se začínají porozhlížet po Sluneční soustavě. Zde se není čemu divit, poněvadž alespoň trochu realisticky extrapolovat další třičtvrtě století vývoje od roku 2130 by i pro A.C.C. mohlo být problémem.

       K nezvanému hostovi je vyslána pečlivě naplánovaná 12-ti členná expedice. Lidé se chtějí dozvědět více než při první návštěvě, kdy na Rámovi přistál nepřipravený kapitán Norton se svou posádkou, proto je onen tucet intelektuálním výkvětem lidstva.

       To se nám snaží A.C.C. vtlouci do hlavy, dokonce předkládá přehledně uspožádanou tabulku relativních IQ koeficientů a jakýchsi společensko - sociálních koeficientů celé posádky. Géniové se bohužel nechovají podle našeho očekávání, jsou labilní, morální kvality některých silně zaostávají za standartem, nedodržují základní disciplínu, silné individuality se nesnáší, natož, aby spolu účině spolupracovaly. Tady se A.C.C. hrubě zmýlil, nemyslím, že IQ je hlavním výběrovým faktorem pro nebezpečnou expedici, kdy její členové budou po dlouhou dobu odkázáni sami na sebe a izolováni od Země. Budiž. Avšak i pečlivá příprava výpravy „tak důležité pro lidstvo“ má své mezery. U významného vědce není zcela jisté, zda své objevy uskutečnil opravdu on sám, nebo zda je ukradl, z minulosti více badatelů se vynořují záležitosti, které ohrožují průběh celého podniku, zdraví kosmonauté nejsou zase tak úplně zdraví, předem není (!) jmenován zástupce velitele, a když nastane nutnost jeho určení, problém je neřešitelný a expedici velí dva(!) muži. Zajímavé dovedení demokracie ad absurdum. Nezapadajících detailů a věcí by se našlo mnohem více. Celkový dojem, který jsem získal, byl, že na Rámu se dostala skupina docela chytrých výletníků, kteří se neohlížejí na ostatní a tvrdě jdou za vlastními zájmy. Když se něco nedaří, svádějí vinu jeden na druhého, hádají se, užívají psychofarmaka. Problémy neřeší na základě logické analýzy, jak by se s jejich IQ dalo čekat, ale z emocionálního hlediska. Kapitán Norton se svými muži (uvědomuji si, že tam byla i zástupkyně „slabšího“ pohlaví, ale „se svými muži a ženami“ by znělo poněkud zavádějícně) a špatným vybavením vykonal mnohem větší kus práce.

       A.C.C. se více než na výzkum záhadného světa Rámy zaměřil na vzájemnou „interakci“ členů posádky, ale bohužel se nenamáhal s podrobnějším vykreslením charakterů. Když je někdo zlý, je zlý od základů - od raného dětství kouří, souloží, morálka je pro něj pouze slovo, otevřeně baží po moci. „Kladňák“ je jenom kladný, nic víc, génius se chová jako malý kluk, zuřivě přemýšlí, případně nadšeně jásá a tancuje.

       Za vrchol považuji scénu, kdy se trojice „těch dobrých“ rozhoduje k mezihvězdnému letu v roli černých pasažérů. Zřejmě zapomněli, že v prvním díle byl Ráma objeven až v poslední chvíli, protože mimo Sluneční soustavu měl teplotu okolního kosmického prostoru, což by nevyhovovalo ani eskymákům. Ano, možná je k jejich nápadu inspirovali inteligentní práci žijící ve vnitřních prostorách pláště Rámy (100 kg ptáci! - v jeskyních!).

       Stručně - knihu jsem odložil dosti rozezlen, přesněji naštván a ještě přesněji ... Možná, kdyby se autor jmenoval jinak, nevzrušovaly by mě některé detaily, ale na A.C.C. mám poněkud vyšší nároky. Přesto všechno co jsem zde napsal, jsem knihu přečetl v jednom dni, s minimem vynucených přestávek.