Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Nečtu poezii; prostě na ni nemám buňky. Můj nejoblíbenější žánr je epická próza využívající realistické postupy. Reflexivní (i jiná) lyrika, tedy tak dokonalý opak, jak si jen lze představit (na nějaké křížení a SF poezii nevěřím), jde prostě mimo mne. Zkusil jsem to párkrát a pak jsem toho nechal.

       Jednou však, když jsem zrovna neměl co dělat, jsem z nudy listoval učebnicí literatury, kterou bych jinak nemusel celý ročník vzít do ruky. A u hesla Ivan Wernisch jsem narazil na úryvek, který způsobil, že jsem okamžitě zpozorněl. Po kratším pátrání (mé vřelé díky knihovně samizdatové a exilové literatury Libri Prohibiti, Senovážné náměstí 2, Praha 2) se mi podařilo najít celou báseň. Je ze sbírky Jako kdyby byl (a z jejího oddílu Cvičné město), vydané roku 1985 v samizdatové edici KDM, a zní takto:

       

       ......

       Pojízdný hřbitov - to je vynález!

       Jednou tady, jednou tam. A dnes

       ho máme právě před okny

       své oblíbené restaurace!

       Pojďte se všichni podívat -

       zábava počká, práce neuteče!

       Pozoruhodná věc je kupříkladu

       náhrobek z plexiskla, nástrčný strom,

       nafukovací pomník. Skládací pěšiny,

       přídavné křoví,

       cvičenyk s ratolestmi.

       Žehu zdar! Několik místních starců

       využívá příležitosti a dává se

       bezplatně zpopelnit. Někteří

       i dvakrát, třikrát. Podlezou plachtu,

       obejdou hrazení a znovu se staví

       do řady. Jak malé děti! V gumákách

       a v rádiovce na vlastní pohřeb!

       Kdyby tě viděla

       stará, blboune!

       Ještě se ani pořádně nesešeřilo

       a s. Mokřín, pořadatel zábav,

       dal spustit osvětlovací agregát,

       vykázal Cikány, strhla se

       veselice. Žehu zdar! Na rozkymácené

                            slavobráně

       hvězda z žárovek

       a loňský nápis.

       

       No, co tomu říkáte? Já vím, platí teorie konvergence, ale aby dva lidé nezávisle došli nejen k symbolu pojízdného hřbitova, ale i k téže hlubší poetice... A pokud k tomu ještě připočteme tu neuvěřitelnou shodu náhod, že autor učebnice vybral z celého rozsáhlého díla právě tuto báseň a že já jsem tehdy příslušnou stránku učebnice nepřeskočil, když už jsem se nezabýval něčím jiným, člověk by pomalu začal věřit na tajemné fenomény mezi nebem a zemí.

       Nebo je vysvětlení záhady docela prozaické, Jan Hlavička samizdatovou sbírku odněkud znal a přetavil pak působivou báseň do svébytného sci-fi vidění? Tuto otázku ponechávám k zodpovězení literárním historikům (a lidem, kteří se ho mohou zeptat).

       

       ***

       A když už jsme u Hlavičky: Pamatujete se ještě na O tom, co se vskutku stalo? Ta povídka o záhadném viru, působícím všeobecné blbnutí. Když jsem ji četl, měl jsem ji za perfektní příklad totální crazy polohy SF, za kterou se už nedá jít dál. Inu - mýlil jsem se. Úplně náhodou jsem v prodejně zlevněných knih ve Vodičkově ulici narazil na knihu Šílenství z edice Bestseller. Napsal ji Arthur Herzog (autor Roje, o těch zdivočelých včelách) a podle anotace na obálce pojednává o tom, jak se jeden z vědců, snažících se léčit mentální retardaci dětí pomocí genetického inženýrství, nakazí záhadným virem a - no co byste řekli? - „jeho IQ hrozivě rychle klesá“. Zvědavě jsem zalistoval a v závěru narazil na takovouto perlu: Nějaký hlas (v rádiu) pomalu říkal: „...prezident ve Washingtonu nám naznačil, že jsme si určitě povšimli toho, že v důsledku IQ nemoci nejsme tak chytří. (!!@@#?ü>>=>>, poznámka J.V., jr. ) Tato choroba dnes zachvátila téměř celé lidstvo. Musíme se chovat ukázněně a být trpěliví, řekl prezident, a mít na paměti, že ta bestie je nepřítelem všeobecného blaha. Prezident rovněž dodal, že můžeme být stejně inteligentní jako dříve, a možná dokonce i chytřejší, když budeme všechnu práci dělat společně a využívat kol-kol-kol... společnou inteligenci, jako to dělají včely.“ A podobných frků jsou tam jistě spousty, ovšem nemohl jsem se donutit celou knihu přečíst; ostatně stejně by tu na ně nebylo místo.

       Jediná chyba je, že kniha má copyright 1978, takže existuje teoretická možnost, že se k ní JNH nějak dostal a svou povídku (z r. 1985) mínil jako parodii na ni, potažmo všechny katastrofické „bestsellery“. Ovšem kouzlo nechtěného stejně vítězí na celé čáře.

       Navíc jsem při hledání data v tiráži čirou náhodou zjistil, že kniha byla přeložena „z anglického originálu Arthur Herzog, IQ 83„. Co říkáte, není to ještě lepší než F. M. Dostojevskij, Idiot?