Interkom: OTAKAR MELICHAR A JEHO GAMERA

Někdy jsou amatéři ve výhodě. Třeba ve filmu. Na natočení amatérského filmu stačí pár dní dovolené, několik ochotných kamarádů v úlohách herců-neherců, videokamera - a samozřejmě nápady. Čím šílenější, tím lepší. Nesmíte film stylizovat příliš vážně - tím byste celou věc shodili. Pokud máte to štěstí nebo spíš talent jako Ota Melichar, využijete právě amatérské nedokonalosti triků, originality neherců, neotřelosti reálných prostředí a šokujícnosti nečekaně se objevivších náhod k úžasným efektům. Diváci si budou uvědomovat, že si hrajete. A budou vaší hrou strženi.

Spisovatel RAKATO RACHILEM (lidé, kteří znají Jedličku a Akčildeje, si snadno domyslí, jak je tento pseudonym vytvořen) tvoří spíš pro sebe a pro přátele než pro slávu a široké publikum. Píše SF povídky a hry, absurdní literaturu a různé nedefinovatelné útvary, hříčky a úlety. A napsal taky novelu s prostým názvem E!, podle které se právě teď scénárista a režisér OTAKAR MELICHAR (v civilu ošetřovatel šelem v pražské ZOO) chystá natočit svůj nejnovější film.

E! je tak trochu sci-fi, například motivem, kdy starý, mírně zvrhlý baron pěstuje zcela zvláštní druh komárů, jejichž bodnutí vyvolává drogovou závislost, nebo tím, že ve filmu prý vystoupí živý Freddy Mercury a nebude to dvojník slavného hudebníka zesnulého na AIDS - ale Ota nechce prozradit, kdo to tedy bude.

Ota si do filmu předepsal i Halinu Pawlowskou, která interviewuje jeho hlavního hrdinu Viktora, úspěšného scénáristu a profesionálního pasáka - ale Halina (ve filmu Galina) o tom ještě neví. Můj desetiletý syn Kuba tam vystoupí v roli degenerovaného šlechtického synka Mojmíra, kterého jeho matka, hraběnka Grand- Gly, tahá na vodítku jako psa, a za celý film nepromluví ani slovo, pouze je jednou nakopnut.

E! nebude zdaleka první film společnosti Gamera. Tato skupina nadšenců vytvořila od roku 1988 celkem sedmnáct filmů - to je číslo, které vyvolává úžas, ale některé z nich nezabraly moc času (například film Western vznikl zcela improvizovaně, když se lidem ještě nechtělo odjet z chaty, scénář napsal Ota za šestnáct minut). Žánrově najdeme mezi filmy Gamery kromě porna a muzikálu snad všechno - detektivky, SF, thrillery, psychologické a protiválečné filmy, horor, konverzačku... společné mají ovšem to, že jsou komediálně laděné, někdy s prvky parodie.

Zatím poslední a mezi scifisty možná nejznámější jejich film, Terminátor IV, určitě je krystalická parodie. I když se původnímu Terminátorovi rozhodně nevysmívá - spíš dává najevo fascinaci tímto tématem, jak říká Ota, „vzdává mu čest“. Zápletka je postavena na tom, že v naší zemi se přemnoží Krakonošové, zvaní Krakové, a Terminátor s krásnou Terminátorkou by je měli likvidovat. To se ale zamotá, a tak jediná naděje nakonec spočívá v tom, že Kraky se začne živit Predátor. Terminátora v tomto filmu úžasně ztělesnil druhý důležitý muž Gamery Dan Krutski (to je jeho umělecké jméno, normálně se jmenuje Krutský).

Naproti tomu film James Bond konečně v Praze parodie není. Už originální filmy s Jamesem Bondem jsou totiž dost komediální samy o sobě. V tomto filmu je Bond na dovolené v Poděbradech a pracovnice FBIS ho požádá takovým tím klasickým postelovým způsobem o pomoc. Ve filmu jsou i SF rekvizity jako například svědomník, se kterým Bond vyleze na střechu Domu potravin, aby zjistil, který poslanec v parlamentu má nejčernější svědomí. Pak už je hračkou ho sledovat až k budově s nenápadnou cedulkou, která praví, že v tomto domě je sídlo KGB. Také film Indiana Jones a vesmírná patrola jaksi obohacuje původního Indiana Jonese o novou dimenzi: v původních filmech má hlavní hrdina jako univerzitní profesor peníze a tedy cestuje, ale ve filmu Gamery ho vyhodí z univerzity pro znesvěcení nějaké hrobky, a tak hledá práci v oboru blízkém archeologii - a najde ji jako kopáč. Nemá ovšem finanční prostředky a z toho se odvíjí jeho způsob vystupování.

Pak tady máme protiválečný film, který já osobně považuji za nejzajímavější a nejpůsobivější z filmů Gamery, ale možná je to tím, že jsem ho viděla jako první, takže jsem pěkně zírala. Je to Bombastický film s pitoreskní zápletkou, v němž se vrací z války tři vysloužilci - z Kuvajtu, z Vietnamu a z Jugoslávie, všichni ve stejnou dobu, ale jak říká Grossmann (a Ota Melichar s ním), to básník smí. Vypravují si o své dívce, se kterou si psali dopisy, a o tom, že se k ní vracejí - ale ukáže se, že šlo o jednu a tutéž dívku. Co dělat? Jdou tedy všichni společně na procházku po Praze a všechno je změněné - jejich známí jsou mrtví, i oni sami jsou změnění... nejsou už schopní komunikace. Na konci filmu jdou všichni po Karlově mostě a vypravují si, jak nalezli zohavenou mrtvolu, která byla oni sami. Do toho jdou záběry z bojišť. Každý z nich, jakmile to dovypráví, zmizí, takže dívka je nakonec zase sama. Divák neví, jestli se vůbec vrátili nebo jestli ve válce zahynuli. Ota si k tomu představoval hudbu od Floydů. Teprve dodatečně si nechal přeložit texty a zjistil, že jsou neuvěřitelně podobné tomu, co natočil - jako by psal scénář přímo na ně, ale není to tak.

Gamera natočila i povídkové filmy, jako například film Meresjef 3 - proč 3? Protože se plazí po poušti, a jak se tam dostal, to je v díle 2. Z mládí se pamatujeme na hrdinu SSSR Otakara Jaroše. Ota viděl v televizi pořad, kde se říkalo, že Jaroš byl vlastně antikomunista a úplně Sověty nesnášel, ale jelikož zahynul, mohli z něj udělat toho hrdinu. A tak ten pořad očistil jeho památku. A podobně Gamera chtěla očistit Meresjeva - třeba to byl ve skutečnosti slušný člověk. - Tak tedy Meresjef se plazí, má hlad, žízeň, vzpomíná na ženy ve svém životě. Například na romantický večer, sedí při svíčce s dívkou doma u vína, řekne dívce něco vtipného a ta ho poprská smíchy rozžvýkaným keksem - načež on ji rozstřílí na kusy samopalem. Nebo se vrací nečekaně ze služební cesty a manželka doma někoho má, chová se podezřele, ve výstřihu má zastrčenou ponožku a podobně - Meresjef hledá všude, manželka hájí vlastním tělem skříň a když tam Meresjef pronikne, je tam obrovský plyšový medvěd. Tyto vzpomínky se střídají se záběry pouště, kdy se třeba v písku asi metr od Meresjefa plazí chřestýš (skutečný, vypůjčený do filmu ze ZOO).

Chudák a psychopat je film inspirovaný Mysem hrůzy, kde advokát terorizuje rodinu, ale vyklube se z toho zase jen krvák, a to Otu neuspokojilo. V tomto příběhu Psychopat odlákává postupně členy rodiny (dceři řekne, že její otec není skutečný otec, ale homosexuál, který má naoko rodinu, ale skutečným jejím otcem je on, a že může u něj dělat v kadeřnictví, dědečka zve do USA, syna zase láká, že bude dělat kulisáka v týmu Madonny) - až Chudák zůstane v domě sám a strašně se bojí. Psychopat za ním přijde a vysvětlí mu, že mu to všechno provedl proto, že Chudák do něj vrazil na ulici a jeho to naštvalo - a že ho vůbec štvou ty banální lidské starosti a problémy. Tuto scénu si zahrál Ota v roli Psychopata opravdu s chutí. Konec filmu je otevřený - na stole v závěrečné scéně je pistole, ozývá se výstřel, ale kdo koho zastřelil, to se neví.

Film Pátek třicátého zase vznikl tak, že Otu rozčilil film Pátek třináctého, kde maniak v brankářské přílbě zcela bezdůvodně vraždí, úplně bez motivu. Chtěli prostě natočit něco hezkého na téma krvavých vražd. A tak v tomto filmu hraje pořádný kus krvavého hovězího trupu rovnou z jatek (ale kdo by poznal, že nejde o lidské maso?). Z Robinsona si vzali postavu Pátka - turisti najdou divného člověka v lese, zachrání ho, dovlečou ho do chaty, ale správce chaty z toho nějak nemá radost... Turisti chtějí neznámého muže pojmenovat a ptají se: Co je dneska za den? Správce odpovídá: Třicátého. A turisti: Výborně, budeme mu říkat Pátek! Pak se v chatě začnou dít věci: zkrvavená těla, okousané nohy (původně měli zabití a sežraní turisti už tak zůstat, ale neměl dost herců, a tak dvojice turistů stále znova a znova ožívá). Nakonec je sám Pátek nalezen s prokousnutým hrdlem. - Správce pro něj kope hrob a ukazuje se, že je to už třicátý Pátek takto pohřbený. Turisté z chaty odcházejí v neporušeném stavu, jen vypadají trochu zneklidněně. Otu na tom bavily spíš hitchcockovské detaily a hororová atmosféra než to moře krve - například to, jak turista zamkne dveře na dva západy, ale v detailním záběru se ukáže, že dveře jsou znovu pootevřené...

Večírek je nejdelší film Gamery, trvá 75 minut a někteří diváci odcházejí při promítání a říkají, že jim to připomíná Warholův film Spící muž, což je záběr na spícího muže trvající tři hodiny. Jiní diváci naopak oceňují, jak je ve filmu skvěle vystižen jev lidského odcizení. Jde o oslavu výročí svatby hostitelského páru, na které se sejde mírně snobská společnost - někdo otravuje ostatní řečmi, někdo tančí, někdo pije a jí... Ota na takové večírky nechodí, ale tak nějak si to představuje. Přidal tam zdravotníka v bílém plášti, který by tam podle jeho názoru měl být, kdyby něco, a chlápka, co dělá prezenci. V jedné místnosti je Proutník, který tam má pokaždé jinou ženu, takže postupně vystřídá všechny účastnice večírku. Kameraman snímá večírek jako jeden z hostů a když se mu jednou záběr vrátí asi po třech vteřinách k Proutníkovi, má ten mezitím už jinou ženu. Nebo jedna postava je cestovatel, který se právě vrátil z Afriky, koupe se ve vaně, je z něj strašně špinavá voda, stříhá si vlasy, holí se, vyčistí si zub (Ota říkal zub, takže asi jen jeden), obléká se do kvádra... až nakonec dává hostitelce kytici růží a odchází. Ve filmu je třicet takových drobných příběhů. Třeba jeden maniak s magičem, který si pro sebe pouští a sám na tu hudbu tančí a jeho dívka na něj otráveně kouká, až spolu nakonec odejdou.

Western je jediný film, který nerežíroval Ota, ale šestnáctiletá Katrin Ebrová. Ostatní lidé z Gamery nechtějí režírovat, protože herec si odehraje svoje, kdežto režisér se musí strašně a v jednom kuse namáhat. Takže daleko větší zájem je o hraní. Katrin už teď taky nechce nikdy režírovat.

Na začátku pracoval s neherci, kolegy ošetřovateli ze ZOO. Pak do Gamery přišel Tomáš Palatý, se kterým Ota hrál rok divadlo (bylo to amatérské divadlo Petra Lébla, Palatý s nimi hraje dodnes). „Terminátor“ Dan Krutski nejdřív dělal kameramana, pak to převzal Petr Slavík, který s tím měl už nějaké zkušenosti z vojny, dnes dělá kameramana Pavel Stibůrek, který působí neobyčejně seriózním dojmem vzdor svému mladému věku (takže lidé se většinou obracejí na něj a ne na toho vlasatého chuligána, jak se jim jeví ve svých třiceti čtyřech letech Ota). Takže jádrem Gamery je triumvirát Melichar-Krutski-Stibůrek.

Gamera má svoji dívčí hereckou hvězdu - hrála Terminátorku v Terminátorovi IV a je bezkonkurenčně půvabná. Jmenuje se Andrea Kutinová a má hrát v E! dívku, která je podobná Julii Roberts. Otu nedávno zdrtila tím, že mu jen tak mimochodem do telefonu řekla, že se dala ostříhat, čímž je podobnost se slavnou Američankou ohrožena. Ještě se neví, jak se to vyřeší (záleží na míře ostříhání).

Jednou za Otou přišel Dan Krutský, tehdy ještě kolega ošetřovatel v ZOO (ve filmech dnes vystupuje pod uměleckým jménem Krutski), měl kameru (tenkrát ještě osmičku, nikoli video) a chtěl natočit zvířata. Požadoval od Oty scénář, protože si představoval, že ve svém filmu bude mít kromě zvířat i ošetřovatele. Vznikl z toho film Všední den v pražské ZOO II. - Proč římská dvě? Existuje totiž knížka od autorů Veselovského a kol., která se jmenuje Všední den v pražské ZOO, a ačkoli byla napsána tak asi před patnácti lety, je prodchnuta duchem padesátých let v tom smyslu, že ošetřovatelé jsou zcela pohlceni svou profesí, nemají žádné potřeby materiální, sexuální ani duševní, kromě blaha svých zvířat - a v tomto duchu je tedy tento film natočen.

Terminátor (rozumí se Terminátor I a II) byl báječně udělaná věc. Ota ve své knize o Gameře (která bohužel asi nevyjde ve větším nákladu) píše o století filmu a srovnává je s fotbalem: první poločas, to byl Chaplin. Druhý poločas stojí na skvělé hře sestavy, která jako by tvořila jeho osu: jsou to Indiana Jones, James Bond a Terminátor. Na tyto tři pilíře navazuje Gamera v amatérských podmínkách - v profesionálních by to ani nešlo.

Terminátora IV promítali také v pražském Planetáriu, jinak občas udělají projekci v přednáškovém sále ZOO. V podstatě nepočítají s tím, že by chtěli nějak expandovat, rozšiřovat okruh svých přívrženců a publika - kdo je nezná, ten na to patrně nepůjde, Ota sám by na amatérské filmy nikdy nešel, protože bývají nudné. Tedy kromě těch „famáckých“, studentských, ve kterých ale hrají i profíci a jsou použity profesionální metody.