Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Po otevření knihy Setkání s Heechee se opět shledáte se zvláštním světem, ve kterém okolo Země krouží asteroid Brána a lidé v lodích rychlejších než světlo objevují vesmír. Toto už ostatně většina čtenářů zná z předchozích dílů.

       Život Robina Broadheada - patrně nejbohatšího muže světa - plyne ve stále stejných kolejích. Hovory se superprogramem zvaným Albert, ženou Essií, intriky, lov na teroristy... ale ve vesmíru se začínají dít zajímavé věci.

       Walthers - bývalý přítel R.B. - opuští planetu Peggy a pronásleduje svou uprchlou ženu Dolly, která se zamilovala do „vlčího chlapce“ Wana (viz druhý díl série) a letí v jeho nadsvětelné jachtě na obhlídku černých děr. Walthers se zase zamiluje do své nové spolupracovnice Janie (to je propletenec!), která kvůli němu tropí věci s dalekosáhlými důsledky. Když někdo strčí hlavu do teleempatického psychokinetického vysílače-přijímače emocí, může se ladacos dozvědět, ledacos prozradit a zcela jistě ztratit místo. Podobně to platí i o Dolly a Wanovi: Když někdo strká nos do černých děr, může ledacos najít, ledaskoho naštvat a ledaskoho vyděsit.

       I třetí díl série Heechee je zajímavý, ale přece jen mu na rozdíl od předchozích něco chybí. To něco je spád. Je to vidět už z toho, že předchozí odstavec je stručným shrunutím první poloviny knihy. Dozvíte se v ní spoustu informací, ale děj se únavně vleče v duchu předchozích dílů.

       Řekl bych, že v druhé polovině knihy se děj podstatně zrychlí, ale byla by to bohapustá lež. Děj je sice zajímavější, ale zrychlení se nekoná. Dokonce i setkání s Heechee a začátek válečného konfliktu s nimi se odehrává v poklidné a nevzrušené atmosféře. Z toho mohl pan Pohl vytěžit podstatně víc. Celý děj je navíc prokládán fyzikálními teoriemi programu Albert (po kom je asi pojmenován?), které jsou sice nutné pro pochopení, ale strašlivě rozvláčné.

       Celá kniha je podána formou vzpomínek R.B. a čtenář dost rychle odhadne, jak to s ním skončí. Kolem a dokola, nemohu tvrdit, že by mne pan Pohl nějak nadchl. Supercivilizace Heechee se chová poněkud přitrouble a dovedete si představit, že teroristé celého světa se spojí do jedné organizace a bojují jen tak bez cíle proti celému světu? To je větší SF než celá Brána!

       Kniha je od Laseru a obálku dělal Zhouf, takže jako obvykle je technické zpracování i ilustrace kvalitní.

       (Frederic Pohl - Setkání s Heechee, vydal Laser 1994, překlad Věroslava Ončáková, ilustrace Martin Zhouf, 11 000 výtisků, cena 83,- Kč)

       hodnocení: ***

       

       se jmenuje Overloock a zimu v něm zasypáni sněhem tráví Jack Torrance, jeho manželka a syn Danny. Kromě nich ovšem hotel obývají ještě vzpomínky na pohnutou historii tohoto místa, ve kterém už mnoho lidí zemřelo a nespočet jich z něho prchalo s hrůzou v očích. Pokud máte slabší povahu, tak začněte číst ráno, protože od této knihy se neodtrhnete a za soumraku už může zase odpočívat v knihovně.

       Jack Torrance je spisovatel, vyhozený učitel a bývalý alkoholik, Wendy je jeho milující žena a matka pětiletého Dannyho, který je osvícený. To znamená, že je trošku telepat, trošku jasnovidec a hlavně velmi vnímavý chlapec. Danny se stává katalyzátorem, který probouzí posledního účastníka dramatu - samotný hotel Overloock.

       Za Dannyho přítomnosti ožívají duchové minulosti, zvířata vystříhaná z živého plotu se mohou hýbat a i věci začínají žít vlastním životem. A hotel se už nikdy nechce ponořit do spánku. K tomu ovšem potřebuje Dannyho - mrtvého.

       Autorem je komerčně nejúspěšnější americký spisovatel posledních let Stephen King. Jak je u Kinga zvykem, představitel hlavní role dramatu je malý chlapec s mimosmyslovými schopnostmi. Jeho protivník je však velmi silný a King rozherává koncert hrůzy, která nezadržitelně spěje k závěrečnému finále. Smekám před autorem.

       Technické zpracování je i na Laser dokonalé a obálky Petra Bauera ke Kingovi sedí. Výborný je i překlad, ale zde si neodpustím několik rýpnutí: pro starou ženu by se našel i lepší slangový výraz než bréca; výraz top-fourty je znám každému hudebnímu fandovi, ale pro ostatní by se mohlo naznačit, že jde o hitparádu; a nakonec do sanitaria se jezdí v Americe, u nás jde o sanatorium.

       Celkově tuto knihu hodnotím jako nejlepší dílo pana Kinga a rovněž technická kvalita vysoce převyšuje průměr. Ale čtěte ji raději ve dne!

       (Stephen King - Osvícení, vydal Laser 1993, překlad Ivan Němeček, ilustrace Petr Bauer, náklad 15 000, cena 90,- Kč, 406 stran)

       hodnocení: *****

       

       Poslední člen známého motorkářského gangu se jmenuje Hell Tarner (příhodné jméno). Od doživotního vězení ho může zachránit jen jedno - dojet z Kalifornie do Bostonu.

       Vypadá to jednoduše, ale celá tato cesta vede přes radioaktivní poušť. Kdo hádá, že jde o další postkatastrofický román, má pravdu.

       Cesta mezi Kalifornií a Bostonem se ne nadarmo jmenuje Alej prokletí a stejné jméno dostala i celá kniha. (V originále se kniha jmenuje Damnation Alley a uvedený překlad nepovažuji zrovna za nejšťastnější.) Z Bostonu přijel posel se zprávou, že řádí mor a je nutno přivézt sérum. Vzhledem k ději mohlo jít o cokoliv jiného, ale autor chtěl patrně ukázat, že i desperád má srdce. Ještě se o tom zmíním.

       Hell se vydává spolu s dalšími vozy na tuto cestu, ale v podstatě jde o jeho sólo. Projíždí přes USA sám a za sebou nechává výstřelky neživé přírody, příšery, mutanty i příležitostné pomocníky - zpravidla mrtvé. Ostatně jeho vozidlu by byl soupečem jen moderní tank.

       Alej prokletí je profesionálně zpracovaný napínavý román. Z této stránky musím panu Zelaznymu progratulovat, ale co se mu nepovedlo, je charakter hlavního hrdiny. Na začátku knihy je charakterizován mnohonásobný vrah, lupič, ožrala, feťák, pašerák, lump terorizující široké okolí a vůbec darebák, pro kterého je doživotí málo. V příběhu samotném se pak z něj vyloupne sympatický drsňák se silnými mravními zásadami. Musím ovšem podotknout, že výčet jeho zločinů předčítá na začátku knihy ministr dopravy z jeho trestního rejstříku, takže to může být i trochu jinak.

       Kromě této výtky na mne působí kniha kladně. Příběh je napínavý a udržuje čtenáře u knihy, i když odhadnout konec zase není tak těžké a také reálie světa po atomové válce jsou popsány velmi realisticky. Zpracování knihy, překlad i obálka jsou, jak už je u Laseru zvyklem, kvalitní a dokonce je kniha vydána jako paperback, což je hned vidět na ceně.

       Celkově mohu knihu hodnotit jako dobrého zástupce postkatastrofické literatury, která však nepřináší celkem nic nového - tedy „kromě“ dobrého a napínavého příběhu.

       (Roger Zelazny - Alej prokletí, vydal Laser 1994, překlad Pavel Aganov, ilustrace David Hardy, 8 000 výtisků, cena 46,- Kč)

       

       hodnocení ***1/2

       Náhodou se mi dostala do rukou tato kniha z edice Laseru The Golden SF až nyní. Pod touto značkou si představím starou dobrou space operu, proto mne poněkud udivilo, že originál vyšel v roce 1979. Další překvapení na mne čekalo, když jsem marně hledal nějakou zmínku o autorovi nebo obsahu. Laser má ve zvyku svoje knihy vychválit a jméno Varley nepovažuji za jedno z těch, které se chválí samo. Po přečtení jsem pochopil - Laser se nechtěl dopustit té nehorázné lži, že by obsah vychválil a autora raději nechává v anonymitě.

       Kniha začíná na výzkumné stanici, která letí prozkoumat Jupiterovy měsíce. Mimochodem, zde je také jediná zmínka i Titanu, všude jinde se hovoří pouze o Títánech (řecká mytologie) a Titanitech (?). Kromě sexu se posádka občas zabývá i prací, proto jí neunikne objekt zřetelně nepřirozeného a mimozemského původu. Jedná se o obrovskou stanici, která nevybíravě zlikviduje loď a posádka se ocitne v jejím podivném světě. Zbytek knihy se zabývá hledáním zbytku posádky a řídícího sálu.

       Často se říká, že překlad pokazil knihu - tentokrát musím říci, že mizerný překlad nemůže mizernou knihu pokazit. Na ukázku uvedu několik překladatelských a autorských perel:

       „... zdálo se, že mu nevadí, že ho zavolali. Chtěl si popovídat o svých cestách,...“ - str. 94. „Zůstal ještě pár hodin, ale bylo vidět, že svolil velice neochotně.“ - str. 96.

       „... batoh vážil o dvě kila méně a... tělesná váha se dvaapůlkrát zmenšila.“ ...batoh má skoro stejnou hmotnost jako ty."“ - str. 200.

       „... Cirocco spadla jednou a Gaby dvakrát. Výsledekm Ciroccina druhého pádu...“ - str. 200.

       Takových chuťovek by se dalo najít víc, ale na ukázku je to až dost.

       Jako klad musím uvést zajímavé nápady při tvorbě reálií popisovaného světa. Obzvlášť mne pobavilo, že „řídící centrum“ (abych neprozrazoval pointu knihy) se baví realizováním představ pozemské mytologie a sci-fi filmů podle televize. Bohužel je to jediný klad této knihy.

       Celkově je to román kategorie B, překlad se nevyvedl a ani obálka Martina Zhoufa není tentokrát nic extra. Když k tomu připočtu absenci veškerých informací, tak hodnocení nemohlo dopadnout jinak než dopadlo.

       (John Varley - Titan, vydal Laser 1992 v edici The Golden Sci-fi, překlad František Nešpor, ilustrace Martin Zhouf, náklad 12 000, cena 55,- Kč)

       hodnocení *1/2