Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

Onehdá mě jistá jednání zavála do matičky stověžaté a Osud tomu chtěl, že mi noclehl poskytl sám prezident. Tak se stalo, že když skřetí postava páně prezidentova (o V. H. bych si tohle netroufl napsat, protože on má postavu marciální a všem čtenářům, kteří i přes jednoznačný titulek tápali v trapných nejistotách, jaké že to mám styky, je snad už jasné, o jakého prezidenta šlo) přesně o půlnoci se odebrala do vyšších sfér, osaměl jsem v hrobce scifistického muzea.

       Zhasl jsem spořádaně světlo a stíny polic, přetížených rukopisy nevydaných příspěvků CKČ, obklíčily mé lůžko ze tří stran. Jako by to byly rakve, navršené až do stropu, hrozící mě zavalit.

       Nemohl jsem usnout, neboť cosi bylo ve vzduchu. A hle, jako když se nadzvedávají víka na rakvích, počaly se rozvazovat i tkanice těch nespočetných spisů a za hromového svištění, při přízračné záři, která nebyla z tohoto světa, počaly prostorem scifistického muzea vířit listy z děl nešťastných laureátů. Sekaly mě do tváří svými hranami, od mnohaletého ležení slisovanými do břitvovité ostrosti a přitom nenávistně šustily: Tobě je hej, tvoje papíry tady neuvázly. Ty nejsou prokleté. Ale co my, co naši autoři, co jiní laureáti CKČ, odsouzeni navěky k zakletí do těchto stěn?!

       Nevyjdeš odtud živ, vyhrožovaly mi ty běsnící rukopisy, dokud pro nás něco neuděláš. Máte přece Kočas, bránil jsem se, ale ty papírové víry, rotující zběsile po celém muzeu, se jen ďábelsky zachechtaly. Myslíš tu rybuaniraka, ten nedotažený relikt z dob, kdy to jinak nešlo, vysmívaly se mi. To je málo, to je málo, my chceme řádnou knížku, skřehotaly krvežíznivě. Nebo tiskárnožíznivě?

       Nezbylo mi, než jim slíbit, že napíšu do Interkomu, co si přejí. Jak kdyby si to, ksakru, nemohly vyříkat přímo se šéfredaktorem, který přece sedává v TÉŽE MÍSTNOSTI!!! Proč do toho musely tahat mě, slyšíš, Zdeňku???

       Mám prý vystoupit s následujícvím návrhem. Ať je cenou pro vítěze CKČ právo. A to právo publikovat v dospělé opravdovské knize. Ať se význačné nakladatelské domy, vydávající scifi, spojí do každoroční sponzorské akce a zajistí vydání antologie vítězných povídek CKČ, která se bude normálně prodávat a distribuovat jako každá jiná knížka. Když prý máme to tržní hospodářství. A to celé by mohl zaštítit SAF, který by měl začít konečně něco dělat, zlomyslně se mi chechtaly do tváře ty bláznivé papíry. A dokonce měly tu drzost se zmínit o ministerském grantu, když se prý jedná o začínající autory. S takovým šíleným nápadem mohou přijít jen strašidla!

       Měli by si prý ti nakladatelé uvědomit, sýčkovaly ty strašidelné papíry, že by také za čas nemuseli mít co vydávat, až opadne americká vlna. A kdyby nechtěli být rozumní, ať prý prezident kupříkladu pány Železného, Talaše, Ríšu, Jirkovského, Čierneho, Volného, Hlinku, Lockenbauera, Winstona Smitha, Sochora a Suchánka (zřejmě ta strašidla nebyla až tak pragocentrická) odchytí a zavře do muzea jako do hladomorny. Snad pak nějaký ten chlup pustí.

       Já pak slíbil, že pustím do světa něco jiného. Tu můru z Letecká Street, což tímto činím. Uděláme s ní něco, najde se nějaký exorcista se štědrou dlaní?

       Kdysi prý tací, jak víme ze zkazek dědků, bývali.

       

       P.S. Promiň, Zdeňku, tu skřetí postavu, ale když ono se to tam tak krásně hodilo.