Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Jak to všechno začalo (astronomie, vesmír a vůbec všechno)

       Vesmír, miliardy hvězd, shluky galaxií v prostoru. Cestování mezi nimi, kosmická dobrodružství. Hvězdné války. Někdo tomu říká SPACE OPERA, já tomu říkám SF. Jednou jsem si řekla, že už o tom nechci jen číst.

       Přihlásila jsem se na astronomický kurs. První ročník probíhal v planetáriu v Královské oboře, druhý na Štefánikově hvězdárně na Petříně. Po absolvování obou ročníků jsem složila zkoušky a stala se spolupracovníkem hvězdárny. Znamená to, že provádím po hvězdárně lidi, mohu konat vlastní odborná pozorování a samozřejmě se zúčastňuji akcí (výjezdy na různé observatoře, semináře, mobilní astronomické expedice...) A samozřejmě EXPEDICE ZA ZATMĚNÍM SLUNCE! Tato marocká byla moje první.

       Přípravy trvaly něco přes rok. Nebylo to vůbec jednoduché. Nebudu to zde rozvádět, snad uvedu jenom to, že každý účestník měl možnost přiložit ruku k dílu. Kdo sehnal sponzora, byl finanční zvýhodněn.

       Před expedicí se konala spousta informativních schůzek, takže jsme věděli, co a jak, co s sebou, nezapomenout ručník, nepropadat panice.

       Takže když to shrnu:

       NÁZEV: Expedice za zatměním Slunce Maroko 94

       ORGANIZÁTOŘI: Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy

       JMENOVITĚ: Martin Setvák, Pavel Suchan

       TRASA: viz deník

       TERMÍN: 21.4. - 15.5.1994

       ZATMĚNÍ: 10.5.1994 - pozorování poblíž Col de Khaloua, 800 m n. m.

       Zeměpisná šířka: +33^o10'

       Zeměpisná délka: +06^o45'

       Kontakt: 17:52 UT Západ Slunce: 19:20 UT

       SPONZOŘI: např. Budvar a Zátka, abychom v Maroku nežíznili

       Tak. Tady končí 42. kapitola. V dalších navazuje přímo můj MAROCKÝ DENÍK^®. Loučím se hesly poslední schůzky před tím, než všechno vypuklo: „Co jsem si zapomněl, to nepotřebuji.“ „Časté mytí krátí žití.“

       

       (Všechno, úplně všechno, co dál bude uvedeno, stojí černé na bílém v mém MAROCKÉM DENÍKU^®, a tedy i tento citát:)

       „Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. Až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.“

       (Herbert)

       

       Zavazadlo - 70x40x30, spacák zvlášť

       Žádné povinné očkování

       Dirhamy je možné vyměnit až v Maroku

       Zdravotní pojištění hromadné

       Bilharzióza - červi se zavrtají do kůže a pak vylézají - kromě moře nekoupat, nedotýkat se vody

       Budeme najímat průvodce

       V Maroku si můžu koupit na památku: šavle, koberce, minerály, trilobity - kladívko s sebou!

       Ovoce kupovat jen loupané, ostatní jídlo na vlastně nebezpečí

       Vybavení: spacák, ledvinka nebo malý batůžek, kořalka

       Zimní oblečení - v Atlase -10^oC (kulich, rukavice)

       Nebrat trička na ramínka kvůli provokaci (muslimové)

       Hliníková karimatka, stan

       Knížka „Hvězdná obloha“, baterka

       

       Luštit to pak po sobě bude asi radost, píšu v neustále se houpajícím a hrkajícím rotelu (a to jsme teprve u nás). Po zdlouhavém balení a ještě zdlouhavějším přemýšlení co s sebou jsem dnes konečně dobalila. Vysprchovala jsem se a vymydlila, co to šlo, umyla si hlavu. Dlouho jsme si nepřipadala tak vymydlená.

       Když jsem dorazila na hvězdárnu, byl tam správný zmatek - nakládaly se limonády, přístroje, zavazadla a spousta nejrůznějších věcí. Účastníci expedice se vyznačovali sponzorskými čepičkami Budvar a tričky s emblémy expedice. Jedno jsem také získala. Zjistila jsem, že XL je menší než L. Vůbec skoro všechno bylo naruby, hlavně jsem nemohla pochopit, ve kterém kupé jsem, a tak jsem se třikrát stěhovala.

       Jakmile se expedice donakládala, vyrazili jsme na Staroměstské náměstí, kde měla show pokračovat v podobě slavnostního odjezdu. Na náměstí měly mítink DĚTI ZEMĚ, všude hesla typu: „Choďte pěšky a jezděte na kole“. Náhle doprostřed demonstrace přijely naše dva rotely.

       Točily se interview, reportáže, lidé se začali sbíhat, jeden z dalekohledů byl vyndán a instalován vpředu, zaměřen na Slunce. Houf okolo rotelů byl plný rodičů, známých, příbuzných, demonstrátorů, zahraničních turistů a dalších zvědavců. Dr. Hlad, ředitel pražské hvězdárny, měl krátný proslov.

       Čas nadešel. Všichni jsme se rozloučili, rodiče mávali a vzdalovali se. A pak se už vzdalovala i Praha. Přejeli jsme okolo Benešova, ČB, Miličína. Zastavili jsme a dostali odbornou instruktáž, jak používat chemický záchůdek, miniaturní umyvadýlko, atd.

       V rotelu to vypadá následovně:

       - zadní dvířka + schůdky

       - koupelnička pro hubeného hobita

       - kupé - nahoru se naházejí věci a spacáky, dole stejně spousta věcí, všude spousta věcí, ale naštěstí v nich mám pořádek, zatím O.K.

       - kuchyňka - docela sympatická

       Zamířili jsme na Dolní Dvořiště. O půlnoci jsme šli spát. Noc proběhla dobře, až na to, že jsem zjistila, že můj spacák PAMIR nebude do Afriky to pravé. Párkrát jsem se zpotila.

       

       V pátek 22.4. ráno jsme dorazili na parkoviště pod rakouskými Alpami. Pod námi Mondsee, obrovské jezero. Okolo domečky, penziónky, pastviny, krávy, ovce. Na hladině Měsíčního jezera se zrcadlila protilehlá skála - Ďáblova stěna. Za Ďáblovou stěnou a horskými loukami s petrklíči se tyčili zasněžení velikáni. Ztráceli se v ranní mlze.

       Pokračovali jsme směrem na Saltzburk. Celý areál jezer je mnohem rozlehlejší, sahá až k Dachsteinu. Tam začínají solná naleziště, která se táhnou až Saltzburku, a tam se nacházejí vykopávky jakési staré kultury, přibližně z dob Velké Moravy.

       Po cestě jsme míjeli Gaisberk s televizní věží a zanedlouho se vlevo objevil celý Saltzburk i s pevností. Pokračovali jsme dál přes cíp Německa, okolo velkého jezera Chiemsee směrem na Rosenheim. Po cestě jsme obdivovali vysoké a strmé hory, horské louky, vodopády, sníh, lanovky, malebné kostelíky vysoko ve skalách - a mě se chtělo pořád lyžovat.

       A ještě se mi teď chce.

       Druhá část dne - zastávka v Innsbrucku.

       Na oběd jsme zastavili v Innsbrucku. Je to krásné město, schované mezi štíty vysokých hor. Zajeli jsme do areálu skokanských můstků. Byl tam památník zimní olympiády se jmény všech vítězů. Počasí bylo nádherné. Z vyhlídky jsme vyfotili celý Innsbruck. Viděli jsme přistávat letadlo přímo mezi horami, letělo kousek od nás.

       

       Pokračovali jsme směrem na Feldkirch. Okolo byly nádherné hory. Vybudovali jsme důmyslné pozorovací stanoviště z matrací. Fotili jsme a filmovali. Vodopády - vodní i pískové, dijekční (výplavové) kužely, sníh na vrcholcích, kostelíky.

       Na večeři jsme přijeli do Vaduzu, Lichtnštejnsko. Na zalesněné hoře nad městem se tyčila pevnost. Zaparkovali jsme dole a vydali se na prohlídku města. Všude krámky se suvenýry (Lichtnštejnsko má 60% zisku z prodeje poštovních známek), broušenými kameny a dalšími blbůstkami.

       Byl večer těsně před západem Slunce za protější horský masív. Stoupali jsme směrem k hradu. Všude rostla spousta planého česneku, a tak to okolo nádherně vonělo. Četli jsme si informace o vládě a historii panovníků (anglicky). Došli jsme skoro až k hradu. Bohužel nebyl přístupný. Tak jsme ho jen okoukali zvenku a natočili na kameru na vyhlídce nádherný pohled na Vaduz - dole město, schované v údolí mezi vysokými zasněženými štíty, za něž právě zapadalo slunce. Pak jsme sešli dolů. Nad pevností vyšel měsíc - skoro úplněk.

       Po večeři v rotelech (zase guláš) jsme ještě kus jeli - až těsně před Bern.