Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Ač jsem se zařekl, že o feminismu již psát nebudu, říjnové číslo Interkomu mě vytočilo tak, že jsem svoje rozhodnutí změnil. Především si myslím, že autorka Hostiny mutagenů nemá zapotřebí ve svém Ekofeministickém koutku používat tak laciné triky, jako jsou:

       

       a) podsouvat mužům názory, které snad platily před sto lety (žena má blíž k přírodě, muži činí velké výboje, on je rozumný, ona je citová). Podepsalo se snad na E.H. účinkování v nakladatelství Harlequin tak silně?!

       b) brožurkově zjednodušovat ještě hůře než to činil ML. S principem duality, jenž je objektivně dán psychikou člověka, oddělením jeho Já od prostředí a o němž byly napsány celé knihovny, se E. H. vyrovnává jednou větou odsudku.

       c)znovu a znovu zjednodušovat. Člověk nikdy nebyl a nebude JEN částí přírody. Člověk byl a vždy bude něco navíc. A v tom je jeho velikost, jeho osudovost. To přece, proboha!, je právě to, z čeho se dělá literatura, to, o čem také byla Cvokyně! !!

       

       Proto mě doslova osobně uráží, když mě někdo degraduje JEN na část přírody! Protestuji, abych byl pokládán JENOM za živočicha a očekávám, že se mi E. H. omluví! A vyzývám i ostatní čtenáře Interkomu, kteří se také necítí být jenom zvířaty, aby se připojili k mé žádosti o omluvu!

       

       d) zkreslovat argumenty. Nikdo přece netvrdí, že rozvojové země jsou viny devastací životního prostředí. Pokud je mi známo, tvrdí se jen, že přelidnění jim zabraňuje se odrazit od ekonomického dna.

       

       Přesto mají feministky v určité věci zcela pravdu. Ale protože ji neanalyzovaly, ve všem ostatním se tragikomicky obelhávají. Co mám na mysli?

       Jejich názor na kořistnický a dominantní postoj mužů k přírodě. Jejich neomluvitelnou hloupost, že si nepoložily otázku, jak vznikl a k čemu nás dovedl.

       Tak to zkusím za ně.

       Nikdo neví, jak dlouho to trvalo. Dejme tomu, aby se to lépe počítalo, že milión let. Milión let vedli hominidé válku. Válku krutou a krvavou, kde na obou stranách byly hekatomby padlých. Zpočátku za každé ulovené zvíře, ba i za poražený strom, se platilo životem. Pak, když si člověk vzal na pomoc oheň, se poměr sil na bojišti vyrovnal. Ano, tou válkou byl boj, a píši boj, protože to skutečně boj byl, boj s přírodou. Boj na život a na smrt s hladem, s chladem, s dravci velkými i těmi nejmenšími, které teprve naše generace spatřila na vlastní oči pod mikroskopem. A lidský rod, aby jej mohl vést účelně, se k tomu zformoval do jistého tvaru. Do prvé linie, do kontaktu s nepřítelem byli nasazeni lidští samci, a za nimi, do území, které bylo vyčištěno, a tedy bezpečné, pak postupovaly lidské samice s mláďaty, aby v něm rozbily ležení. A to není jen metafora, na mnoha místech Zeměkoule a v mnoha dobách tomu tak bylo doslova. Došlo ke specializaci (ona, milé dámy, takhle evoluce pracuje), muži se stali bojovníky prvé linie a ženy dostaly na starost týlové zabezpečení. Ne ze zlomyslnosti mužů, ale protože to vyplynulo z evoluce druhu. Celý ten proces trval milión let (aby se to lépe počítalo) a podepsal se nám všem na genech. Ať femistky chtějí, či nechtějí. Dodnes platí ideál, že muž má jít vypálit kus pralesa, zorat vzniklou mýtinu, postavit dům a pak si tam přivést ženu, aby mu rodila děti. V tom pak, ať muži či ženy, stále spatřujeme štěstí. Nemůžeme jinak, evoluce si nás, muže a ženy, takhle uplácala. Mrcha jedna.

       Ještě než přistoupím k tomu velkému JENŽE, dovolil bych si malou, ale důležitou poznámku. Týká se tvrzení, že ženy měly/mají blíž k přírodě. Ač na jedné straně se mu feministky vehementně brání, na straně druhé, když se jim hodí do kránu, se jím ohánějí, ustanovují se samozvanými obhájci přírody a zaštiťují se právě svým nekořistnickým chápáním světa. Takže přece jen znají přírodu lépe?!

       Opak je pravdou. V celém procesu hominizace ženy nikdy skutečnou prvoplánovou, krutou a surovou přírodu nepoznaly!!! Vždy, když někam přišly, tam stál nejméně stan nebo chatrč z větví a o nějakou tu stotisícovku let později byla vykopána i latrína, aby jim studený vítr neofoukl prdelky! Proto to celé feministické blouznění o jakémsi souznění s přírodou, obnovování jakéhosi harmonického přírodního stavu, je prostě směšné.

       JENŽE, vidíte, tohle je to velké jenže, jenže tohle skončilo!

       JE TOTIŽ PO VÁLCE! Odtroubeno. Konec, finito.

       Máme tu smůlu, že žijeme na křižovatce lidských osudů, která je ke všemu mnohoúrovňová, a úroveň, na níž jsme se doposud pohybovali, vede do slepé uličky. Ale jen pro muže! Což je právě to, co feministky nepostřehly a proč obelhávají samy sebe. Zkrátka a dobře lidský rod přírodu porazil, zlomil ji vaz a specializace mužů ztratila své opodstatnění. Zničili svého nepřítele, neboť dnes na Zemi nejsou pralesy, ale pouze lesoparky, kde si už nesmíte ani rozdělat táborák, do Himalájí a Antarktidy se jezdí na víkendové výšlapy, na Atlantiku si plachtí rodinky s malými dětmi, z afrických savan jsou pak zoologické zahrady, a jestliže lvi i nadále na nich loví antilopy, tak jenom proto, že my, lidé, jsme jim to dovolili. Tedy žádný diktát přírody, ani Boží vůle, nýbrž jej a jen lidské přání. Celý svět je tedy dnes bezpečný ŽENSKÝ tábor, milé dámy,který jsme my, muži, i s těmi toaletami a koupelnami na každém rohu, kde tak rády přebýváte, pro vás vybudovali a složili k vašim nožkám. I k vašim, vážené feministky. A je takový na vaše přání, vy jste chtěly luxus a jistotu a bezpečnost pro své děti, my jsme přece byli odjakživa špinavá prasata, která se nemusí mýt v teplé vodě každý den a která nepotřebují žádnou kadibudku, protože si mohou posloužit u nejbližšího stromu. Nezdá se vám poněkud sprosté a hrubě nevděčné, vážené feministky, když důsledky svých přání, tedy stav světa, který je, jaký je, svalujete jen na muže?!

       Jako ve všem, co je pravdivé, je i ve výše uvedeném ten nádherný paradox, že právě vy jste ty slepé, které nevidí, že mouřenín vykonal svou práci, mouřenín může jít, protože, aniž to drtivá většina mužů tuší, žijeme již dnes v latentně ženském světě, v Zemi žen, kde pro tradiční mužskou roli není místo.

       Některé ženy to již vycítily. I bez feminismu. Svědčí o tom statistiky, hrozivě narůstající počet žen, které si sice nechají mužem udělat dítě (jak dlouho to ale vydrží?), leč pak je vychovávají sami, neboť role muže, ochránce rodiny je ve světě bez jeskynních medvědů a šavlozubých tygrů zbytečná. Například v Anglii, kterou právě ti opovrhovaní falokrati přeměnili ve velice dobře vybavený ženský tábor s vyhřívanými toaletami místo latrin, na kterých, přiznejme si to, milé dámy, přece jen trochu táhlo, je z celkového počtu rodin 30% samostatných matek.

       Takže vás prosím, milé feministky, přestaňte nás, muže, hloupě a nespravedlivě vinit z toho, co jsme my bezelstně vytvářeli pro vás a za což, přinejmenším morálně, nesete také vinu, přestaňte dělat to, co se ukazuje být zbytečným a krutým vůči nevědomým, neboť valná většina mužů ještě netuší, že je čeká největší krize v lidských dějinách, krize jejich vlastní identity - když jsme se sami, svou činností a bojovností odsoudili do role příživníků a, v nejlepším případě, trubců.

       Vítězství vám nemůže utéci, samo vám místo toho nežádoucího falu spadne do klína, ale bude vám chutnat hořce, chci na to dát krk, a ty nejmoudřejší z vás to již dnes vědí, a proto jiné z vás jsou zase tak zlé. To ale není důvod, abyste ze svých soukromých životních neúspěchů a trablů vyráběly ideologii a pak s těmi omšelými ideologickými zbraněmi hloubily nechutný příkop mezi pohlavími, je přece zbytečné a nedůstojné bojovat proti mužství, které se již poraženo a zbaveno smyslu života, válí u vašich nohou. Do mrtvol se nekopá, dámy, to dělají jen mrchožrouti.