Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Díky za obrázek toho, kterak to kanadské feministky přehánějí s kvótami. To to tam chudáčku za všechny mužské slízáváš! Vůbec se ti nedivím, že máš vzteka. Myslím, že to je stejná reakce, jako když se nějaký národ nebo rasa náhle osvobodí - akce vyvolává reakci, ženy, které byly skutečně utlačované, si teď vybíjejí ten přetlak. Proti tomuto zákonitému fyziologickému procesu se asi nedá nic dělat a vinen je utlačovatel (tj. lidská společnost na primitivnějším stupni vývoje, kde fyzicky silnější a agresívnější muži měli převahu a vládli).

       Samozřejmě se systémem kvót nesouhlasím a znám jiné umírněné feministky, i západní, které jím také nejsou tak nadšené. To ovšem neznamená, že změním svoji definici feminismu. I ve „skutečných událostech“, nejen v teorii, lze najít mnoho pozitivního a umírněně feministického - třeba to, že ve sci-fi máme ženské akční hrdinky, což bylo dříve nemyslitelné a bez feminismu by to zajisté neexistovalo. Feministická praxe třeba taky je, když se zakládají centra, kde se mohou scházet matky s dětmi a něco hezkého tam dělat, nebo když se vydávají knížky, které dodávají sebevědomí stárnoucím ženám, které si v podmínkách patriarchátu připadaly méněcenné. Pro mě a další spoustu lidí (nejen pár známých v mé knihovně, ale snad všechny moje západní známé) je feminismus v praxi takové vodítko v měnící se společnosti, kde éra patriarchátu pomalu končí.

       

       Myslím, že v Čechách nebude mít feminismus vyhraněně protimužský charakter, a jsem tomu ráda. Naše ženy jsou mnohem sebevědomější a nepotřebují dupat, křičet a zakazovat. Nicméně v tvém textíku ten patriarchát velice vystrkuje růžky, a tak (ach jo) už zase musím vysvětlovat a nesouhlasit.

       Připadáš mi jako ty militantní americké feministky, které k nám přijedou a žasnou, jak jsou naše ženy hloupé, že nechápou svůj útlak. Tak ty si zase přijedeš do Kanady a žasneš, jak můžou být Kanaďani tak hloupí a preferovat ženy. Ale abys je mohl soudit, musel bys v té kultuře žít po desetiletí v minulosti a vědět, jak moc utlačené se tam ty ženy cítily, jak byly od útlého dětství vychovávány a jak jim to deformovalo životy. Kladeš důraz na logiku (vzápětí ukážu, že neúspěšně) a zavrhuješ vciťování. Ale podle mě je vciťování se do jiných lidí tím nejlepším způsobem, jak se dobrat pravdy.

       V MF Dnes vycházejí inzeráty jedné reklamní agentury, že „přijme muže na náročnou kreativní práci“. Telefonovala jsem tam a oni mi vysvětlili, že je to koncepce jejich firmy. Jistě chápeš, že v tomto světle se mi kanadské inzeráty typu „přijmeme ženy do vedoucích pozic“ docela líbí. Aspoň je na světě nějaká spravedlnost.

       

       A teď ty nedostatky tvé logiky:

       1) Dopustil ses přesně té chyby, kterou vytýkáš mně - definuješ feminismus pouze podle dění ve svém bezprostředním okolí.

       

       2) V rámci mé definice feminismu byl pojem „axiom“ použit správně, ty sis feminismus nadefinoval chybně jako to, co se teď právě děje v Kanadě, a pak jsi mě obvinil, že říkám nepravdy. Já i ty říkáme ale pravdy v rámci systémů, jak jsme si je sami definovali. Je mi líto, že to musím říct, ale můj systém je širší, hlubší a obsažnější než tvůj.

       

       3) Požaduješ „rovný způsob jednání“, ale přitom upozorňuješ, že ženy jsou od mužů odlišné. V tom je rozpor. V takové konzumní a dravé společnosti, jako je současná západní civilizace (nikoli jakákoli lidská kultura - viz kterákoli knížka od Fromma) jsou ženy skutečně handicapovány svým mateřstvím a svou menší agresivitou. Cení se prestiž, síla, moc, průraznost, obrovské světoborné plány, velké efekty - ale to jsou všechno mužské hodnoty, věci, ve kterých jsou dobří muži. Naopak se necení péče, postupné pěstování či vývoj, stav rovnováhy záležitostí lidských i rovnováhy s přírodou, vytváření vztahů mezi lidmi, tedy věci, ve kterých jsou dobré ženy. - Jak se to cení, nejlépe ukazuješ ty sám ve svých arogantně siláckých větičkách: V politice požaduješ „výkonnost“, ale co když v politice je daleko víc potřeba „vcítění“, pocit odpovědnosti a pečování a ono komplexní vidění (na rozdíl od spíše mužského abstraktního či agresívního přístupu), které by tam vnesly ženy? Proto si přeju, aby tam ženy byly, i když nikoli pomocí systému kvót. Říkáš, že ženy jsou méně nadané na abstraktní logické uvažování (dodávám - jsou lepší na vykonávání několika drobných konkrétních úkolů současně), méně ochotné lhát veřejně a pustit k vodě rodinu. To je ale přesně ten důvod, proč by měly ve veřejné sféře být.

       Neméně báječně sám předvádíš patriarchální aroganci tou „paní Masarykovou štupující ponožky a paní Novákovou myjící nádobí": tak tedy ti povím, co jsem měla na mysli. V dějepise místo věčných bitev a zabírání jednoho státu druhým by mě zajímalo, jak ti lidé žili, čemu věřili, jaké měli rituály, jaké pracovní technologie, co si zpívali, co jedli, jak vychovávali děti... tyto věci se považují za cosi okrajového, ale okrajové vůbec nejsou! Nebo současná politika: před volbami by mě třeba zajímalo, jestli udělají v Praze cyklistické stezky, ale místo toho se mohu dočíst jen o tom, který politik nezaplatil daně za auto. Ať je za to tedy potrestán, ale proč by mě to proboha mělo zajímat? Mě zajímají věci mého každodenního života.

       

       4) Používáš metodu, že najdeš nějaké výjimky a demagogicky pak zpochybníš celý jev. „Nejsou bity jen ženy“ a „mezi čarodějnicemi byli i muži": v obou případech jsou oběťmi z devadesáti procent ženy a čistě statisticky to tedy ženský a feministický problém je. Připomínáš mi ty zuřivé feministky, které chtějí říkat „chairperson“ místo „chairman“. Tak tedy říkejme „bitá osoba“ místo „bitá žena“, ono to vyjde nastejno.

       

       4) Výdělky: zažila jsem na dvou pracovištích (ČSAV a Lékařská knihovna), že ženy měly za tutéž práci méně, protože mužský plat musí být větší, jelikož muž živí rodinu (i když žádnou nemá a když ta žena je rozvedená a skutečně své děti živí). Kromě toho tradičně ženské kvalifikované práce (ošetřovatelky) jsou placeny méně než podobně kvalifikované práce mužské. Kdybys četl kanadské noviny, věděl bys to, zrovna jsem jeden takový statistický článek dostala od kámošky z Toronta.

       Tvůj logický lapsus tady spočívá v tom, že přiznáváš, že bys ženě nedal odpovědné místo, protože přece může otěhotnět. Tak vidíš, že žádná rovnost šancí neexistuje!

       Chyba vznikla tam, kde se mužské práce (řemesla apod.) začaly platit, kdežto ženská práce v domácnosti a kolem dětí zůstala neplacená. Kdyby rodiče (nikoli jen matky) malých dětí byli placeni za péči o ně (stát by to nijak nezruinovalo, to je pověra), kdyby případně osoby o domácnost nepečující platily osobám pečujícím, pak by teprve ženy byly zrovnoprávněny. - Zde současně podotýkám, že stát může takovými věcmi změnit v lidských vztazích velmi mnoho!

       Co se týče úlohy ženy a muže v rodině, to není podle mě otázka lepších či horších služeb. Je to otázka toho, kdo vytváří domov. Kdybys měl děti, věděl bys, že člověk s nimi musí (nebo měl by) trávit hodně času, a je úplně jedno, jestli přitom vaříš nebo žehlíš nebo zahrádkaříš. Dokonce je i lepší, když tě děti vidí nějakou práci opravdu dělat. Ale jde o to, aby tohle nebylo jen na ženách a aby se to nebralo jako jejich přirozená povinnost.

       

       Tvůj celý projev je ukázkou „mýtu přirozenosti“, který dosud v Čechách vládne a skrz nějž se projevují zbytky patriarchátu. „Pro ženu je přece přirozené...“ - vydělávat míň, pečovat o členy rodiny a domácnost, mít míň ambicí v práci...

       Až se osoby - workaholici, osoby - megalomani, osoby - agresoři změní v osoby - hospodáře, které budou s láskou pečovat o svůj domov, o své domácí bůžky a o své prostředí, pak budu spokojená a feminismus přestane být potřeba.

       Tohle není utopie, je to otázka posunu hodnot ve společnosti a k tomu může dojít velice snadno, vlastně k takovým posunům dochází stále - tu tam, tu onam.

       

       Drobné dodatky:

       Majetek a rozvod: když žena pečuje řadu let o muže a děti, nevydělává a nezískává kvalifikaci. To je správné kompenzovat a tím jsou ženy teprve zrovnoprávněny. Kde se v tvém mozečku vylíhla ta ptákovina se snížením hodnoty již provdané a deflorované ženy??? Osoba, která se stará o děti, muž nebo žena, nemůže tolik vydělávat jako bývalý partner, který se dětí zbavil. Proto by měl po rozvodu platit jakési výživné i té osobě pečující o dítka.

       Muži, kteří souhlasí s feminismem: můj partner Cyril je daleko rozhodnější feminista než já a je otřesen českými muži, kteří čekají, že je ženy budou opečovávat. Čeští muži jsou fakt hrozní.

       Mimochodem, moje kámoška, která se před rokem vdala do Kanady, původně feminismus odmítala jako všichni v Čechách a teď je jím nadšená.

       Ještě politika: Není pravda, že vládnou ti nejagresívnější - celá demokracie je mechanismus, jak dosáhnout toho, aby vládla většina. V severských zemích je na vysokých politických postech třetina až polovina žen, což už skoro odpovídá složení obyvatel. Ženský princip a mužský princip mají prostě být v rovnováze (jin a jang), ženské aspekty by neměly být redukovány jen na soukromou sféru. Argumentovat jednotlivými ženami, které projevují mužské rysy a rozvíjejí veřejnou sféru dál mužským způsobem, je nesmyslné. Ty totiž vůbec nejsou podstatné.