Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       V Americe se antologie charakterizují nikoli pomocí jmen jednotlivých přispěvatelů, nýbrž jménem editorovým. Právě ono stojí na obálce, právě ono bývá uvedeno v anotacích, právě ono se zdůrazňuje v reklamách. U nás se takový zvyk ujme až za dlouho, jestli vůbec kdy. V kapacitně limitované české produkci není dost příležitostí k porovnávání, jež by čtenářům umožnilo uvědomit si, že knihu zdaleka nedělá jen kvalita či nekvalita povídek samých, ale i systém, podle něhož byly zvoleny a seřazeny, systém sice hůře patrný a někdy dosti libovolný, ale rozhodně neméně významný. (Ostatně ani samo pojetí editora, který není jen nakladatelským redaktorem, ale i dramaturgem, ne-li spoluautorem, u nás nemá tradici.) Přes nedostatek odpovídajících zkušeností si troufnu tvrdit, že pan James E. Gunn své práci rozumí - a nakladatelství AFSF jakbysmet, když vydávání jeho několikadílné antologie Cesta k science fiction zahájilo právě svazkem věnovaným Zlatému věku - aspoň podle té z mnoha klasifikací, jež klade tu dobu do 40. a 50. let.

       CkSF je (po jak dlouhé době zase?) antologií, která si dělá nároky na reprezentativnost; přitom nechce být jen shrnutím nejdůležitějších prací daného období (další americká tradice; to v Česku je možné a zároveň nezbytné znát všechno v prvním, protože jediném vydání), ale obrací se i mimo fandomové ghetto s tím, že ráda poslouží jako iniciační literatura. Svědčí o tom místy až příliš podrobný postup výkladu (ano, Gunn knihu opatřil nejen medailónky autorů, chápaných vždy jako zástupci nějaké skupiny či směru, ale i velmi srozumitelným přehledem vývoje SF v dané době), česká redakce aspoň pečlivě doplnila do textu vysvětlivky, co je to fanzin či Worldcon...

       Zajímavý je fakt, že víc než polovina ze sedmnácti povídek již někdy česky vyšla. CkSF tak nabízí širší veřejnosti první příležitost seznámit se s díly dnes jinak takřka nedostupnými, jako je Padgettovo Chrudošiví jsou borolové (podle té pověsti, co měli, jsem čekal něco velkolepějšího) nebo Clarkova Hlídka.

       Nebudu se vyjadřovat ke každé povídce; konstatuji pouze, že nejvíc se mi líbil opravdu báječný Besterův Báječný Fahrenheit, nejméně Chladné rovnice T. Godwina, neúnosně sladkobolné a patetické. (Nemám rád vykonstruované příběhy o vyhazování černých pasažérů z raket kvůli nedostatku zásob; když už to musí být, tak aspoň s černým humorem jako v Nejmenším vesmíru.) A co se editorovy práce týče... leckdy bych sice osobně zvolil jinou povídku, ale hlavní je, že nechybí žádný podstatný spisovatel a že Gunn udržel slušnou stálou úroveň - mírný nadprůměr sice bez přílišných výkyvů vzhůru, ale také bez propadů.

       Ve své faktografické posedlosti doplnili nakladatelé knihu bibliografiemi prací autorů vydaních v Československu; záslužná snaha, ale nedotažená. Plýtvají místem na dvojí uvedení povídek vydaných ve fanzinech i oficiálně, ale mnohé jim uniká: Hru na draka a krysu od Cordwainera Smithe už před nimi vydal D. Slobodník v antologii Stratený robot, Clarkovo Ze Slunce zrozeni vyšlo i knižně a u Sheckleyho dokonce chybí celý román Nesmrtelnost, s.r.o. Zato překlady jsou vesměs zdařilé.

       Při pohledu na seznam dalších dílů trochu překvapí zjištění, kolik místa je věnováno úplné prehistorii a počátkům sci-fi, zatímco ta novodobá je v menšině. Není však důvod to Cestě k science fiction vytýkat, moderní SF vychází dost jinde. Chcete-li však zasvěceného průvodce dějinami žánru, lepšího myslím dlouho nenajdete.

       hodnocení: ***1/2