Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

během roku jsem četla v IK řadu článků, na které bych docela ráda zareagovala. Jenže, to by chtělo sednout, vypotit kompaktní a tematicky jednostrunný tok myšlenek nebo čeho vlastně, řekněme alespoň tok slov v jakýmsi připomínkovým řízení. Myslet tímto způsobem mě otravuje. Přinejmenším: otravuje mě to ve chvíli, kdy mám kousek volného času a přeju si věnovat se příjemnostem kontaktu s abonenty tvého světoznámého listu.

       Což mě odsuzuje být jedním ze zvých mlčících konzumentů.

       Což za prvé není fér k úsilí těch nemlčících a za druhé tu mluvnici držet neumím, hai.

       Vymyslela jsem proto útvar: Nesouvislá Reakce Na Kdeco V České SF.

       A hned to píšu.

       

       1. Parcon a Bohemiacon. Je mně líto, že mi letos nevyšlo zajet. Sice se tím samočinně vyřešil trapas přebírat diplom za moji z...anou, nedotaženou, všestranně ..... sr.čku, kterou jsem v pominutí smyslu zaslala do vaší slovutné soutěže, ale na druhé straně mně chybí kontakt. Zejména mě mrzí Bohemiacon. A vůbec. Přivítala bych, kdyby se v IK objevil nějaký výtah či výcuc z hlavních „Témat dne“. Reportáže JTP a CB jsou fajn, poněvadž nabudí atmosféru akce, ale krom nich by nebylo španý mít „suchopárnou“ statť konkrétních faktů o nějakým tématu. Lidi, pište pro druhé, když někde jste!!!

       

       2. Budiž pochválen J. Vaněk junior, kterého napadlo, jak důležité je pro autorova filipa filipí světélko spřízněných filipů. Filipiky proti klesající úrovni soutěže jsou daleko pohodlnější, poněvadž nikoho nic nestojí. Nést kůži na trh pro vlastní názor jako Vaněk Statečný, to už chce kuráž, a hledat místo neurčitého řečnění konkrétní fakta, to potřebuje mít ve filipovně nasvíceno jako na divadelní rampě. Jeho článek CKČ 94 se, pravda, může leckoho dotknout, ale jedna věc je horší. To ticho. Ticho těch ostatních. Konfrontace s tichem je nulová konfrontace.

       

       3. Pozorně vyhledávám recenze Tomáše Kohla, a právě proto, že jeho gusto se s mým stýká jen v ojediných případech.

       Jsou chytrý.

       

       4. Z nějakého důvodu mně dříve došel IK 12/94 než 10-11/94. Sdělte, jestli se nejedná o porušení časoprostorového kontinua! To je moje hobby!

       

       5. Zvíře nemocné rozumem: nemohu se nijak ztotožnit s názorem důstojného pána Rolla (anebo to není farář agnostik?) a pláčem FN nad rozlitým duchovnem. Nejvíce mě zaujalo tvrzení, že člověk nemůže porozumět našim zcela nedávným předkům, kteříž puntičkářsky rozlišovali mezi borovicemi na útesu a borovicemi na písčinách, a odmítali vidět, že je to stejná borovice. Není. Oni ti lidé měli úchylný, pragmatický technický rozum. Takový Leif Eiriikson by to býval FN někde na tom moři mezi Evropou a Vinnlandem řek. Nebo Ragnar T. Nebo kdokoliv, kdo si stavěl loď. Borové dřevo se velice hodí na „obklady koster“ „terminus technikus neznám) zvenčí lodi, ono je už od přírody skvěle prosmolené a krom toho má dobré mechanické vlastnosti (odolnost proti namáhání, houževnatost, nechutná škůdcům - když kůrovec pohltí celý les, borovice stojí dál, atd.). Ale pouze borovice z útesů... Borovice z písčin špatně vzdoruje vlhkosti a plísním. Borovice z písčin má jinou stavbu dřeva, nemá nic z toho, co potřebuje loď, a hodí se jen pro skokovou regulaci teploty v ohništi u vlčí pece.

       Rovněž každého školáka ZŠ napadne, proč že bylo pro předky Japonců tak důležité pojmenovat každý tvar vlny, když v příboji naráží o břeh. Za prvé: pohled do atlasu napoví, že Japonsko leží v geologicky prudce aktivní zlomové zóně, na okraji Filipínské desky, vklíněné mezi eurasijskou a tichomořskou jako bolavý, háklivý zanícený appendix světa. Čímž se právě přes oblast Japonska dál na sever až do Východosibiřského moře otvírá nové zlomové pásmo, otřásající Japonskými ostrovy, Kamčatkou a zvedající Východosibiřskou vysočinu, jak to od druhohor nepamatuje, zatímco Tichomořská deska, cpoucí se pod Japonsko, vyhloubila Mariánský příkop na jeho tichomořské straně. Za druhé: nacházíme se v oblasti, kde dovádí severní studené a jižní teplé proudy. Díky tomu nepředvídatelně kolísá slanost vody, což má dosud neobjasněný vliv na vznik překvapivých změn povětrnostní situace. Náhlých smrští, bouřek z čistého nebe, atd. Za třetí: díky umístění na zemském bramboroidu se nachází v pásmu, kde v zimě v létě sviští monzumy i běžně, v závislosti na pohybech atmosféry. Představím-li si, že jsem prajaponec, že sbírám mušle (není to zvláštní, že většina obratných mořeplaveckých kmenů začínala sběrem mušlí, zanechávajíc po sobě tzv. kulturu mušlových hromad /např. Japonsko, Filipíny, Skandinávie/), tedy: jsem prajaponec, lovec a sběrač, sbírám, co moře vyplivlo a jsa nemocen rozumem, civím na moře a přemýšlím, co je tam, odkud přicházejí ryby a kam já nemůžu (a jak bych to udělal, abych moh). Moře mi neunikne. Nebezpečná zemětřesení, smrště a jiné přírodní radovánky se připomínají denně, o vlnách tsunami nemluvě. Poněvadž nejsem padlý na hlavu a raněný slepotou, vypozoruju i během jediného vlastního života, že katastrofa nikdy nepřichází skutečně nečekaně. První, co se změní, jsou vlny v moři. Jejich velikost, ale i tvary (malá změna viskozity vody v závislosti na koncentraci soli a teplotě udělá divy). Pokud se je naučím rozlišovat, mohu se chránit, protože z nich poznám, co mě čeká a kdy. A nemám čas hulákat na soukmenovce sáhodlouhé výklady, musím říct jedno slovo, aby ho ústním telegrafem hulákali dál a včas se vyklidilo ohrožené místo... Proto je důležité mít názvy vln.

       Proč je důležité rozlišovat mezi mraky? Dalo by se to smést se stolu, meteorologové ten úchylný pragmatický rozum projevují dodnes (a námořníci), majíce řasy, beránky, kupovitou oblačnost... Ale že ta posedlost jmény mraků vznikla v pračínské oblasti, tak mi to nedá. Pohled do téhož atlasu pro ZŠ napoví, že nejstarší osídlení ležela kde? Na tocích řek, veleřek, neregulovaných, dovádějících dodnes hrozným způsobem na spraších, ve kterých každá větší bouře vylomí řadu smrtelně nebezpečných sesuvů půdy. Jsem pračínský lovec, sběrač, atd., každou chvíli zachraňujeme kmen z povodní a závalů. Že bychom si nevšimli, že katastrofa (příval říční vody, závaly) přicházejí při určitém počasí? A že se dá už dlouho dopředu poznat podle tvarů, výšky, rychlosti a jiných znaků oblačnosti?

       Franto, opravdu si myslíš, že konkrétní zkušenost a jevové souvislosti, získané z exaktních faktů, jsou rozumově méněcennější než prázdné a o fakta se neopírající abstraktní kdáky agnostiků? Opravdu si myslíš, že je pro poznání skutečnosti lepší povznést se nad skutečnost? Není pan Rollo utajený feministický politruk?

       

       6. Do mrtvol se kope. Přinejmenším z důvodů, aby ta mrtvola ožila a nakopla se k akci. Po přečtení článku Do mrtvol se nekope jsem měla přesně tento pocit.

       Kde jsi, autore, nabral ten zatracený nesmysl, že svět nepotřebuje silných mužů? Nikdy jich tolik nepotřeboval. Navařili jsme si na něm tolik problémů, že je buď vyřešíme, nebo umřem. Potím maggi v kostkách, když si muž, který má být dárcem životní síly a zdrojem odvahy řešit zavařené, raději lehce a skrze citové výlevy fňuká, že na něj ty zlý holky odvedle vyplazují jazyk, a aby se jim to z vyššího principu mravnosti zakázalo, protože je to ošklivé.

       Co kruci chceš? Abychom tě politovali?

       Dobrá. Je to ošklivé a neměly by to dělat.

       Ale cos tím vybojoval? Lovče a válečníku? Tvůj článek mezi řádky posílá ženy do divočiny, aby ti tam vykopaly latrínu, kde ti nebude foukat na sedínku. Aby tě chránily, poněvadž jsi slabý.

       To se nám nedělá, nám, co feminismu nerozumíme.

       Ostatně: i mezi řádky feminismu trčí tak trochu volání: ochraňte nás před námi samotnými. My nevíme, co chcem. voláme po svobodě a nedokážeme ji vidět jinde než v tuhých konvencích. Netušíme, že svoboda je stav duše. Že jenom tvrdé restrikce můžou udržet rovnost mezi nerovnými, a že se samospádem zákonitě stávají nástrojem útlaků a zvůle, vlády samozvanců, kopanců, jež od neschopných musí trpět schopný (pokračování: W. Shakespeare, Hamlet/ a že je z hlediska humanismu naprosto jedno, jak to myslíme dobře. Žádná svobodná bytost nemůže mít lidskou důstojnost, jestliže ji upírá druhým, ať to jsou ženy nebo muži, technici nebo příroďáci, a vůbec kdokoliv.

       Jenže... od racionálního technika by člověk čekal přece jen něco konstruktivnějšího než citový výlev.

       

       7. Ekofeministický koutek: leccos stojí za zamyšlení a nedomnívám se, že je moudré odvrhnout sdělované jaksi a priori (třebaže je to, samozřejmě, každého soukromá věc, co odvrhne a co ne). Ale přesto: demagogie zůstává demagogií, i kdyby andělskými křídly mávala; co peklem zvou i zváno jinak sírou by páchlo stejně. Že dualismus je „výsadou“ mužů a jejich omezenosti, to je snad fór. A že z dualismu vyplývá vztah nadřízenosti a podřízenosti, to by se hodilo do věstníku Trnky-Brnky. Dualismus je přírodní jev. Mám-li v elektrickém poli polarizovaný dipól, skládá se z vzájemně propojeného kladného a záporného pumprdlíku. Žádné jiné informace z toho nevyplývají. Ani jeden z pumprdlíků není fyzikálně nadřazen druhému pumprdlíku a ani jeden z nich nemá lepší morálku. Zmizí-li jeden, zanikne druhý. Půjdeme-li trochu vzpomínat na budoucnost, všechno je relativní a všechno rejdí a dvakráte do stejné řeky nohu nepoložíš. Tak se i oba pumprdlíky skládají z relativního hemžení všelikých korpuskulí a vln, částic, které známe, a ty z částic, o kterých už víme, ale ještě je nemůžeme dokázat, poněvadž málo víme. I částice a vlnění antifeministicky trvají na duální existenci, konečně i virtuální realita vychází z toho úžasného spojení ostavů 0 nebo 1, všechno nebo nic v miliónových posloupnostech mrňavých „všechno“ a mrňavých „nic“, a přesto z toho nevznikne velké VŠECHNO nebo velké NIC, ale barevnej život jako v životě, kdy je všechno nějak jinak.

       Nechápu, proč Eva zavrhuje dualismus a Franta jej hájí. Zdá se mně, že oba mluví o tomtéž, jenom si tomu zvykli dávat jiná abstraktní hesla. A proto jejich hardware nepozná název souboru, asi jako když napíšu do chlívku volby jiný typ dvojtečky.

       Zdá se mně to být stejně intolerantní, Frantovy postřehy o samicích s fakany, jako postřeh, že dualismus si vymysleli zlí muži, hai. A stejně tradicionalistické (sice nevím, co to je, ale jak krásně to mému uchu zní!, používat slova, do kterých nevidím). Není možný žít v souladu s přírodou, když popírám přírodní zákony, a není možný být racionální, popíraje pro dualismus relativitu. A pro les stromy a pro stromy les.

       Nesouhlasím, že jsou čeští muži příšerní.

       Možná se stýkám se špatnými vrstvami obyvatelstva, ale na základě zkušenosti tvrdím, že jsou lepší než většina mužů, a vůbec to nemyslím jako parafrázi na texty na skandinávských náhrobcích bojovníků, abych potěšila mrtvoly.

       

       8. Na základě čeho se oba domníváte, že technokrat ženského pohlaví je od přírody úchylný mutant, hodný všeobecného prokletí?

       

       Milá redakce, odpusť podraz na svých redaktorkách. Chtělo to být námětem k diskusi a ne podrazem.