Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

Na vrub Caroly Biedermannové, na ten či onen její názor, na to, co kde řekla nebo neřekla, bylo napsáno již mnoho vět a zaplněno množství papíru. Psali je lidé, kteří Carole dávali bezvýhradně zapravdu, rovněž ti, které Carola rozčílila deklamovánými myšlenkami, i tací, kteří jí chtěli jen vyprovokovat a pak se dobře bavit.

       V Interkomu 12/94 zabral téměř jednu stranu článek jistého inženýra Rudolfa Stránského. A proto tedy:

       „Milý pane. O Vašem názoru na Caroliny názory, způsob, jakým je prezentujete a jiné, s Vámi diskutovat nemíním. Je to Váš názor a máte na něj plné právo, jako já na svůj. Co mne ale zvedlo z křesla, je poslední odstavec článku.

       Pro osvěžení bych si dovolil jeho podstatnou část ocitovat:

       Vidím CB, jak za pár let, v době, kdy to konečně fanové pochopí a přestane je bavit hra na publikum, objíždí vesnice jako člen potulné estrády (přijeli umělci z Prahy), aby před otrávenými venkovany předčítala své eseje v programovém pásmu složeném z písní Pavlíny Filipovské, anekdot Josefa Beka a žertovných imitací Václava Faltuse.

       Degradujete Carolu na tvora snažícího se vniknout do jemného prostředí způsobem těžkotonážního buldozeru. Obviňujete ji ze stupidných snah udržet se na výsluní, což se jí - jak píšete - nemůže podařit. Charakterizujete ji jako neschopnou ostrých názorů, neschopnou udržet pozornost publika.

       A v závěru, který předstírá pointu, ji řadíte do stejné sorty jako P. Filipovskou či J. Beka. Dovolte mi tedy usuzovat, že Váš názor na Carolu je shodný s Vaším názorem na zmíněné umělce.

       Těch bych se chtěl zastat (Carola se určitě ozve sama, o ní se nebojím, a krom toho s Vámi nesouhlasím).

       O písničkách - a hlavně pro ně - svědčí fakt, že - samozřejmě kromě jiných - stále dokážou naplnit divadla, například v pořadu „Legendy taneční hudby“. Byly a jsou totiž schopny udržet se v paměti lidí svým textem a melodií, což se o mnoha současných říci rozhodně nedá. Bylo možno si je kdykoliv zazpívat třeba i mnou, přičemž jsem bohužel majitelem hudebního hluchu.

       Rovněž že by se při vystoupeních Josefa Beka publikum nudilo, toho jsem si jaksi nepovšiml. Spíše bych řekl, že naopak. A už vůbec si nemyslím, že by tento Pan Herec byl nucen v současné době vystupovat v potulné estrádě (mimochodem ani ta si Vaše hodnocení nezaslouží, každý není z města o třiceti divadlech). A kdyby už nikdo v Čechách - což je asi tak pravděpodobné, jako třeba že by si poslanci odhlasovali nižší platy - tak na jeho historky z natáčení se v televizi podívám rozhodně raději, než na nějaký americký action film.

       Imitátoři jsou lidé, jejichž výstupy jsou značně diskutabilní, proto se na tohle téma nebudu rozepisovat.

       Faktem však zůstává jedno. Že ti dva jmenovaní, při jejichž vystoupení se lidé údajně nudí, se zapsali navždy do české kultury a bavili a baví stále mnoho lidí. Což se o Vás říci (zatím) nedá.

       Kromě toho mne velice mrzí, že nelze realizovat pokus následujícího typu: připravit ve dvou pražských divadlech dvě pásma. Jedno složené z historek a anekdot Josefa Beka prokládané písničkami Pavlíny Filipovské, přičemž druhé by obsahovala Vaše názory na CB, život, vesmír a vůbec. A vsadím krk - jako že mám jenom jeden - na to, že budete-li mít vůbec nějakou návštěvnost, pak bude mnohem menší, než návštěvnost divadla druhého. (Nechtěl byste to zkusit?)

       A proto z výše uvedených důvodů píši:

       Proboha, pane inženýra, zastavte se!!