Interkom: Otevřený dopis Jarce Conance

přiznávám, že i po několikanásobném přečtení Tvého příspěvku do Interkomu 1-2/1995 jsem byl zmaten a nechápal, o co Ti jde. Začínáš sice oslovením, Milý Zdeňku, pak píšeš, že se jedná o nesouvislé reakce na kdeco - což mi připadá poněkud alibistické, neboť si tím otevíráš bezpečná zadní vrátka, abys mohla, podle hesla co po mně chcete, vždyť jsem vám přece řekla, že to jsou jen nesouvislé poznámky, vycouvat z jakékoli eventuální polemiky - abys prakticky celý svůj příspěvek věnovala mně (z celkového počtu 340 řádků je přímo mně, respektive mně a E. H., adresováno 260 řádků), přičemž několikrát jsem přímo a navíc velmi expresivně osloven. Je to tedy dopis, určený mně, a protože jsi ho uveřejnila, je to tak zvaný otevřený dopis, a proto si dovoluji odpovědět stejnou formou.

Opravdu nevím, co si mám myslet o Tvých poznámkách k mému článku Zvíře nemocné rozumem. Je až dojemné, jak se hurvínkovským způsobem pokoušíš mně, dlouholetému praktikovi (pro Tvou informaci, jednu dřevěnou loď jsem sám osobně postavil a na stavbě několika dalších participoval a jako sportovní kapitán mám z oceánografie a meteorologie zkoušky) vysvětlit věci, v nichž jsi maximálně poučeným laikem. Pro Tvou informaci, onen terminus technikus, k jehož neznalosti se bezelstně přiznáváš, zní „obšívka“. Ale o to vůbec nejde, neboť těmi příklady, které napadáš, jsem chtěl pouze demonstrovat jednoduchý fakt, že pro mineraloga, pro něhož jsou všechny křemenné oblázky pouze oxidem křemíku, je téměř nemožné se vžít do magického myšlení šamana, pro něhož suchý, mokrý, nebo blátem pomazaný oblázek je pokaždé jiný kámen.

Ale o to také nejde, poněvadž v mé draconské přednášce, a tedy i článku, byl fakt vývoje lidského myšlení, narůstající schopnost abstrakce, pouze marginálií na okraji Rollovy teorie o lidských hodnotách a archaickém strachu. To je to, s čím jsem chtěl posluchače seznámit, přičemž jsem nijak neskrýval, že to jsou cizí názory, názory filosofa Vlastimila Rolla, jak je prezentoval ve své knize Emocionalita a racionalita. Samozřejmě se s nimi dá polemizovat, ale to jsem v Tvém příspěvku nenalezl, pokud jsi neměla na mysli svoje ad hoc vyslovené podezření, že se jedná o feministického politruka. Nikde totiž nepíšeš, co si myslíš o archaickém strachu, o systému lidských hodnot, jenž autor z předchozího vyvodil a jenž, opět podle autora, vede do slepé uličky. Nic takového jsem v Tvém příspěvku nenalezl, jen zkratkovité a agresivní přisouzení těchto názorů mně. Připomínáš tak voliče, který se odebere do volební místnosti, aby tam opravil pravopisnou chybu na volebním lístku a pak hrdě vykráčí ven s přesvědčením, jaký že je pašák. Abych Ti nekřivdil, dvěma větami tázacími se k námětu V. Rolla vyjadřuješ. A sice, cituji: Franto, opravdu si myslíš, že konkretní zkušenost a jevové souvislosti, získané z exaktních faktů, jsou rozumově méněcennější než prázdné a o fakta se neopírající abstraktní kdáky agnostiků? Opravdu si myslíš, že je pro poznání skutečnosti lepší povznést se nad skutečnost?

Hodila jsi tyto dvě otázky přede mne jako úbor šaška, aby ses pokochala, jak se budu kroutit, abych jej nemusel obléci. Ač bych se kroutit vůbec nemusel, a bylo by velice snadné se této pasti vyhnout, já se k paradoxu, který mi chceš vložit do úst, na tomto místě hlásím a ten pestrobarevný obleček s rolničkami si klidně obléknu a ve Tvém stylu se zase zeptám Tebe: Kruci, Jarko, ty si opravdu myslíš, že ve světě, kde platí Heisenbergův princip neurčitosti a Malá a Velká Gödelova pesimistická věta, je tak jednoduché stanovit, co je skutečnost? Nezapomněla jsi tak trošku, že v moderní fyzice a matematice už dávno neplatí zdravý selský rozum a kupecké počty? Kruci, to Ti úplně uniká, že základní vlastností poznání je právě paradox?! Že skutečnost bychom opravdu poznali nejlépe, kdyby se nám podařilo nemožné, tj. podívat se na ní zvenku?! Každý jaderný fyzik by na místě obětoval pravou ruku, kdyby mohl mikrosvět částic pozorovat něčím jiným než zase jenom těmi částicemi!!!

Milá Jarko, dovol mi k předchozímu ještě malou poznámku. Názory, jež stojí za Tvými otázkami, mi připomínají francouzského vědce Berthelota, který napadl filosofy tímto výrokem - šermují se svými vlastními přízraky v osamělé aréně abstraktní logiky - a autoři Bergier a Pauwels, z jejichž knihy Jitro kouzelníků jsem si tento výrok vypůjčil, potměšile dodávají, že se přesně hodí na Einsteina. V téže knize je o řádek níže uveden i výrok vědeckého koryfeje devatenáctého století Clauda Bernarda. Prohlásil - člověk, který najde nejprostší fakt, prokáže větší službu než největší filosof světa - což přesně koresponduje s myšlenkovými schematy Tvého příspěvku, a pro mne z toho vyplývají dva závěry:

Dále se zmiňuješ o mém článku Do mrtvol se nekopá. Jestli pak projevuješ názor, že se do mrtvol kopat má, ukazuješ jenom, jaký máš vkus. Vyčítáš mi, cituji - nechápu, proč Eva zavrhuje dualismus a Franta jej hájí - přičemž sama jej ve svém příspěvku hurvínkovským (já vím, že se opakuji, ale nemohu najít lepší přívlastek, který by se hodil ke stylu argumentace Tvého příspěvku) podáním látky ze sedmého postupného ročníku hájíš také. Píšeš - demagogie zůstane demagogii, i kdyby andělskými křídly mávala - ale to je přece jinými slovy totéž, co obsahuje moje odezva na Evin Ekofeministický koutek. Právě proto jsem jej psal, protože mě Evina demagogie znechutila také. A do třetice uvádíš, cituji: Ostatně i mezi řádky feminismu trčí tak trochu volání - ochraňte nás před námi samotnými. Není to zase jinými slovy totéž, když já jsem v závěru svého článku napsal: Vítězství vám nemůže utéci..., ale bude vám chutnat hořce..., a ty nejmoudřejší z vás to již dnes vědí...?

A navíc, proč mi vkládáš do počítače slova, která jsem nikdy do jeho paměti neuložil? Kde jsi, autore, nabral ten zatracený nesmysl, že svět nepotřebuje silných mužů, ptáš se mě agresivně. A já se tedy ptám Tebe, kde jsi to, autorko, zatraceně, v mém článku četla, když to tam vůbec není?! Já jsem přece jasně napsal, že úloha muže jako lovce a válečníka skončila (nebo chceš pokládat za válečníka vojáka, který je spíše programátorem, zírá do obrazovky na grafickou ikonku, jež nahrazuje cíl, a zabíjí stisknutím knoflíku?) a že též úloha muže jako ochránce rodiny se vyčerpává. Souhlasím s Tebou, že přítomnost a hlavně budoucnost bude potřebovat silné muže, ale těžko již silné fyzicky. Oni dnes to svalovci vyhrávají jen a jen ve stupidních filmech (jinak, jestli sis nevšimla, svět ovládají fyzicky bezmocní starci s brilantními mozky) a právě obliba těchto filmů (taktéž ve fandomu) není nic jiného než další dobrý bod pro mou teorii krize mužské identity, o níž se zatím nemluví, ale v níž už vězíme pěkně hluboko.

Jestliže dále píšeš, že, cituji - zdá se mi to být stejně intolerantní jako Frantovy postřehy o samicích s fakany - pak jednak nechápu, proč se tak vulgárně vyjadřuješ o ženách, plnohodnotných bytostech, které se svobodně rozhodly pro určitou volbu (kde je pak Tvoje proklamovaná tolerance?!, jak si pak můžeš dovolit napsat ve stejném příspěvku na protější stránce - žádná svobodná bytost nemůže mít lidskou důstojnost, jestliže ji upírá druhým - když Tvůj text tady evidentně upírá důstojnost matkám samoživitelkám - není to, slušně řečeno, poněkud schizofrenické?), jednak jsem už vůbec nerozuměl podstatě argumentu samého, protože to, co jsem uváděl, nejsou moje postřehy, ale suchá statistika, tedy ta exaktní fakta, ty konkretní zkušenosti, abych Tě opět citoval, v nichž si spolu s devatenáctým stoletím tak libuješ.

Shrnuto a podtrženo, nerozuměl jsem Tvému příspěvku až do doby, kdy jsem si uvědomil, že nereaguješ na mé články, ale na mě osobně. Nejsou to mé texty, ale asi já osobně, co Tě dráždí. Ozvala by ses dříve nebo později, i kdybych psal třeba o svatebním reji termitů, přičemž v tomto přesvědčení mě utvrzuje i jedna Tvoje poznámka, která „Jamovou“ indiskrecí byla otištěna v Hromadě č. 8, viz výš, víš?

Přiznávám, že je to ostuda, jak dlouho mi to trvalo (bohužel nejsem Hefner a měl jsem o několik řádů méně žen než Šmrnc Gábi mužských, takže o to více musím s touto postavou filmu Anděl s ďáblem těle souhlasit - jsem pořád blbej jako vánoce), než mi došlo, že klíčem k Tvému přípěvku je jeho bod č. 8, který si dovoluji ocitovat celý:

Nyní mi nezbývá, než abych udělal něco, co není příliš fér, co do polemiky nepatří, ale co se na stránkách Interkomu nějak v poslední době šíří (viz útok na C.B.) Stejně jako Ty přestanu reagovat na Tvůj příspěvek a místo toho začnu reagovat na Tvou osobu. Dělám to ze dvou důvodů. Jednak se řídím příslovím, jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá, jednak proto, aby si čtenáři Interkomu uvědomili (a Ty s nimi), že polemizovat se má s názory a ne s osobami, že přípustné je reagovat na článek a ne na osobnost autora.

Zkrátka teprve při třetím nebo čtvrtém čtení jsem si uvědomil, že ten Tvůj bod 8 je vlastně patetický výkřik někoho, kdo se cítí být v izolaci, že za toho ženského technokrata, „úchylného mutanta, hodného prokletí“ se pokládáš Ty sama. Neboť ani E. H., ani já jsme Tě tak nikdy nenazvali, ani nevnímali. Pokud je mi známo, E. H. se o Tobě vyjadřovala vždy s nejvyšším uznáním, jako o člověku s originálním myšlením, a my navzájem jsme byli lhostejní (aspoň jsem si to myslel, jsem zkrátka blbej jako vánoce), neboť při těch několika krátkých hovorech, které jsme spolu vedli, jsem záhy zjistil, že

Z výše uvedeného vyplývá, že jako vyvrženec se vymezuješ Ty sama, že tak se ve fandomu vnímáš opět Ty sama, ač k tomu nemáš důvody. Ani já, ani Eva, nikdo z nás Tě do žádné karantény nedal, do izolace se uzavíráš jen a jen Ty sama.Je to Tvůj vnitřní pocit, něco v Tobě a ne ve fandomu, respektivě v E. H. nebo ve mně. Pak nabývá smyslu i zbytek Tvého příspěvku, kdy mně vnucuješ úlohu fňukny. I to je Tvá projekce, ve skutečnosti jsi to Ty, kdo si stěžuje, že, cituji - na něj zlý holky od vedle vyplazují jazyk - jsi to Ty, kdo chce, i přes ta ramena, která dělá, aby byl litován, protože si, bůhví proč, namluvil, že jako technokratem ženského pohlaví jím zlý okolní svět opovrhuje. Jinak bys, chudáčku náš malej, nemohla házet do jednoho pytle takové protipóly, jako jsme my dva s Evou.

Pak chápu i ten odstavec, kde „ostrovtipně“ čteš mezi řádky mého textu, že posílám ženy do divočiny kopat latríny. Ve skutečnosti je to tak, že jsi to byla opět Ty sama, která jsi zřejmě měla v životě tu smůlu, žes vždy narazila na muže, místo nichž muselas dělat jejich práci, místo nichž muselas kopat ty symbolické latríny, což Tě zřejmě traumatizuje dodneška. Pravděpodobně Ti chybí pocit ochrany ze strany muže (mužů), avšak, milá Jarko Conanko, z toho sice můžeš dělat literaturu (jako ji z inverzního problému, tj. z nadměrného pronásledování muži, dělá s úspěchem C.B.) nebo se vypovídat kamarádům, ale je to Tvůj problém, který za Tebe nevyřeší ani celý fandom, natož já nebo E.H..

Zbývá dodat jen jedno. Proč se to všechno vylilo na mou hlavu. Usuzuji, že za to může moje nevšímavost, kterou sis Ty asi vyložila jako přezíravost. Pokud sis moje chování takhle opravdu vyložila, pak se Ti za to hluboce omlouvám a věř mi, že něco takového nikdy nebylo mým úmyslem. Proto jsem se rozhodl Ti adresovat tento dopis a pozvat Tě na „pokec“. Přece dobře víš, kde se už několik let v Brně každé úterý scházíme, tak přestaň ty schůzky ignorovat, přestaň si namlouvat, že jsi „úchylný mutant, hodný prokletí“. V opačném případě jenom potvrdíš, že Ti stigma vyvržence vyhovuje a nedáš ani mně, ani nikomu jinému (ale ani sobě!) šanci k tomu, o čemž se výstižně nedávno v LN zmínil Václav Klaus. Když se večer u televize vzteká nad tím, co o něm na obrazovce říkají, jeho manželka se ho prý zeptá: A mluvíš s těmi lidmi vůbec?

Buď si jistá, že já bych s Tebou mluvil. Na rozdíl od zakomplexované ženské dušičky by Jarce Conance, tedy technokratovi a racionálnímu technikovi (což jsou, jak vyplývá z Tvého příspěvku, představy, ve kterých si libuješ) nemělo dělat potíže jasně říci, jestli o to stojí. Nikdo Tě přece z našich úterků nevyhnal a všichni budou rádi, když se objevíš, kdykoli Ti to čas dovolí. Vždyť, pokud jsi tak pevně přesvědčena o svých pravdách, Ti moje případné kdákání nemůže nijak ublížit.