Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

Leteckou ulicí obchází strašidlo, strašidlo utopického socialismu. F.N. ve svém článku vyvolává staré duchy zásluhovosti, ochranářství a zápecnictví. Jeho heslo zní: „Konkurenti spojte se ku společnému prodělku!“. Představa „společné antologie českých a slovenských amatérských SF povídek“ (sic!), na jejímž pravidelném vydávání by se shodly takové nekompatibilní firmy jako jsou např. Laser, Návrat, Ivo Železný, Winston Smith a Najáda, se mohla zrodit jen v hlavě nenapravitelného snílka a fantasty. Očekává se, že zákazníci po spatření něčeho tak fantastického a chimérického nezaváhají a náklad bude rozebrán během několika hodin (nejpozději ovšem do roka a do dne!). Realita bohužel vypadá poněkud jinak: česká (o slovenské nemluvě) SF se prodává špatně (částečně s výjimkou „překladů“ nejlépe fantasy románů - viď Franku N. Skippere?), povídkové sbírky ještě hůř a neznámí autoři skoro vůbec - a Kočas to je vše toto dohromady v nejhorší možné kombinaci. A to si na vydání domácí tvorby troufne jen málokdo - pravidelně jen Golem-Ríša a Altar. Jako příklad nereálnosti projektu tuzemské antologie může sloužit „Let na Měsíc pojednaný jako sbírka českých povídek“. Tato ne bezvýznamná (Neff, Velinský, Novotný, Adamovič, Hauserová a další) sbírka vznikla původně jako projekt, který vydělá SF&F Workshopu nějaké peníze (autoři se vzdali honorářů). Knihu jsme nakonec vydali v ani ne polovičním nákladu proti plánu a finanční bilance je díky sponzorům vydání (40 000.-) rovna nule. Po roce horko těžko prodáno asi 70%. Účastníkům loňského Parconu v Bánské Bystrici rozdáno 300ks (organizátoři většinou takového dárce vzpomenou alespoň v materiálech - na nás však nějak zapomněli!)*. Přitom v publikaci „Kdo je kdo v české a slovenské sci-fi“ je tato kniha hodnocena jako nejreprezentativnější výběr za několik posledních let. Tudy tedy cesta nevede a dlouho ještě nepovede. Leč problém Kočas existuje a je třeba hledat řešení. Vydání sborníku se totiž stává železnou koulí na noze potenciálních pořadatelů Parconu. V současné době se jedná o velkou a téměř nenávratnou položku v rozpočtu conu. Nabízí se dvě možná řešení:

       První varianta - zrušit Kočas, respektivně jeho vydání ponechat jen na libovůli organizátorů. Kočas jako reprezentativní antologie suplující oficiální produkci je už naštěstí historií. Nominované povídky mají prostor k publikaci v SF časopisech (Ikarie, Základna, Nemesis).

       Stačí tedy jen navázat užší spolupráci s časopisy, aby se redaktory vybrané povídky objevily relativně brzo a s jasným označením umístění v CKČ. Mloka získávají v posledních letech novely a romány. Tyto stejně žádný Kočas neobsáhne a navíc zatím vždy Mlokem ověnčené dílo našlo svého vydavatele.

       Druhá varianta - zmenšit rozsah a zlevnit provedení Kočasu. Fanzínový sborník formátu a rozsahu Interkomu by povídeklačné čtenáře uspokojil a organizátory nezruinoval. Byl by určen jen minimální rozsah normostran s tím, že dobročinnosti se meze nekladou. Pochopitelně takováto změna by musela být včas a řádně vysvětlena fandomu, aby se předešlo zklamání namlsaných účastníků Parconu. Stejně poplatky za povinný Kočas většinou přesahují sumu, kterou by byl účastník ochoten zaplatit za takovouto publikaci ve volném prodeji.

       Pochopitelně obě varianty umožňují kterémukoliv nakladatelskému domu vydat sborník nejlepších prací CKČ za posledních x let (navíc řádně honorovaný). Záleží jen na úrovni, propagaci CKČ mezi veřejností a v neposlední řadě na zájmu čtenářů. Vydávat antologie bez splnění těchto podmínek si může dovolit jen výstřední milionář. Slovy klasika: „Piš, barde, střádej, a až budeš mít dvacet miliónů, přijde den, zúčtujem spolu!“

       

       

       P.S.: Tohle všechno jsem F.N. říkal, ale on pořád odpovídal: „Tak to napiš!“ - i stalo se.

       

       Pozn. redakce: To ale není špecifikum pouze BB, v Ústí se rovněž nikdo nedověděl, že knihu J. Hlavičky účastníkům Bohemiaconu věnovala Nová vlna.