Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

       Ráno, 25. 4. jsme se probudili na odpočívce ve Španělsku. Byla pěkná zima. Po snídani jsme vyrazili směrem na Zaragozu. Okolo nás se rozkládala typická španělská krajina : nejprve pláně, pak mírné kopečky i hory, ale vše pokryté téměř uniformní šedozelení cypřišů, borovic, nízkých keříků. Pod tím suchá, hnědočervená půda. Občas se vyskytnou zříceniny pevnosti, hrad či malý bílý kostelík. Hranice mezi kantony jsou označeny velikými černými býky.

       Projížděli jsme přes Zaragozu směrem na Madrid, ale ten jsme objeli po dálničním obchvatu. Odpoledne jsme přijeli do Toleda. Na prohlídku města jsme měli celkem dost času. Vyrazili jsme nejprve na hrad a pak do historického centra. Zavítali jsme do obrovské katedrály. Tak veliké, že se mi nevešla do foťáku. Nesmělo se tam však ani filmovat, ani fotit. Uvnitř probíhala modlitba, která se rozléhala po celé katedrále.

       Zamířili jsme na hradby a ke starému mostu. Prošli jsme pár úzkých, typicky španělských uliček. Uchvátily mě fialové záplavy kvetoucí tuholisté rostliny, která vypadala trochu jako z jiného světa. Opuncie byly čerstvě odkvetlé.

       Čas však utíkal a tak jsme se vydali na cestu zpět k rotelům. Po cestě jsme potkali báječnou hospůdku s emblémem růžového pantera. Vraceli jsme se přes park, kde lidé hráli házení koulí a živě diskutovali a hádali se o peníze.

       Po večeři jsme vyrazili směrem na Corsegra, kde jsou větrné mlýny. Měsíc v úplňku právě vycházel nad španělskou krajinou. Byla to nádhera. Pod Měsícem vlevo dole zářil Jupiter. Nebe bylo temně modré. K mlýnům jsme dorazili pozdě, asi až v jedenáct hodin. Byly na nedalekém vršku. Nad nimi nádherně zářil Měsíc s Jupiterem, nalevo od mlýnů byl starobylý hrad ze 13. století.

       

       Vystoupali jsme nahoru. Chvíli jsme se kochali, a pak jsme pozorovali hvězdnou oblohu. Potom jsme vyrazili na hrad. Úplně dovnitř jsme však nemohli, protože bylo zavřeno. Ještě jsme se podívali na osvětlenou vesničku v údolí a pak už jsme to vzali dolů.

       Rotely jsme dojeli až k odpočívce a tam jsme sladce usnuli.

       

       Dne 26. 4. jsme hned časně ráno vyjeli směr Córdoba. Už po cestě jsme se na návštěvu připravovali. Vytáhli jsme mapu a průvodce a začali vyznačovat trasu. Chtěli jsme obejít skoro všechno, ale nakonec jsme to poněkud nezvládli.

       Přešli jsme po starém mostě Puente Romano, který byl dost zchátralý. Přímo naproti nám se tyčil minaret mešity, totálně zašalovaný zeleným šalovadlem. Historický vývoj : nejprve mešita, pak tam vtrhli křesťané a přebudovali jí na katedrálu. Byla ještě ošklivější než most, pokakaná od holubů a byl do ní vstup 700 ptas.

       Takže jsme tam nešli. Toužíce navštívit další, pěknější a zachovalejší památky jsme hledali turistické informace. Tam byla jediná osoba v celé Córdobě, potažmo v celém Španělsku, která uměla angllicky.

       Když jsme konečně z informací vyšli, nemohli jsme se vyznat ve spletitých uličkách. V jednom krámku jsem si koupila pěkně drahý pohled a ještě jsem musela stát hroznou frontu kvůli japonským turistům, kteří to tam úplně ucpali.

       Dorazili jsme na malé náměstí. Oproti uličkám tam byla spousta prostoru. Vůbec jsme nechápali, jak takovými uličkami mohou jetdit auta, ale všechno je možné. Jenomže když jelo zrovna nějaké větší, tak nás vždycky nálem sejmulo. Ještě že jsme stačili zapadnout do nějakých postranních dveří nebo do vedlejší uličky.

       Od rozestavěného katedrálovitého komplexu jsme zamířili ke kostelům Iglesie de la Salvador a Santa Victoria. Pak jsme uličkami došli až k zbytkům antických sloupů. Dali jsme se po hlavní třídě dál, prošli jsme okolo několika kostelů. Byl však čas na návrat a hlavně na oběd.

       Córdoba se nám moc nelíbila. Přitom patří k městům ověnčeným titulem „The cultural capital of Europe“, udělovaným každý rok nějakému význačnému městu.

       Po obědě mě drncání rotelu příjemně uspalo.

       Pokračovali jsme v jízdě do Sevilly, prý jednoho z nejkrásnějších španělských měst. A byla to pravda. Proti Córdobě úplná nádhera. Zastavili jsme poblíž parku. Prošli jsme jím až ke katedrále, třetí největší na světě. Patřila k těm druhům památek, které se „nevejdou do foťáku“. Jen část katedrály byla zevnitř přístupná, zato zadarmo. V jednom z výklenků byla nádherná kruhová stropní klenba, plná přísných kamenných obličejů.

       V kanceláři turistických informací jsem dostala zdarma mapu

       Sevilly. Pak jsme se byli podívat na náměstí s kostelíkem obklopeným palmami. Odtamtud jsme došli až na nábřeží. Po cestě nás lákala spousta Španělů na okružní jízdy městem s povozem. Obvyklá cena se pohybovala okolo 4000 ptas za kočár. Na nábřeží řeky Guadalquivir nabízeli 1 h projížďku po řece s obhlídkou města za 400 ptas. Rozhodli jsme se však, že si za ty peníze radši koupíme něco k jídlu.

       Zamířili jsme okolo místní arény na větší bulvár, kde bylo víc obchodů. Ulice v Seville jsou široké, auta se tolik necpou, všude je spousta zeleně a hezkých Španělů. Narazili jsme na báječný krámek s ovocem a zeleninou. Měli tam všechno : avokádo, mango, víno, mišpule, pomeranče, různé druhy banánů a dýní, datle a hlavně veliké jahody, které byly navíc skoro nejlevnější (1 kg za cca 45 Kč). Koupila jsem si hned půl kila. Pak jsme se táhli přes půlku města, abychom uviděli zbytky římského vodovodu.

       Kromě vodovodu nás Sevilla uchvátila. Když jsme jí na cestě pak projížděli, zjistili jsme, kolik je tam ještě všemožných památek, které jsme neviděli.

       Jeli jsme a jeli. Měsíc vycházel nad krajinou, na nebi postupně vykvétaly hvězdy. Dojeli jsme na odpočívku u pumpy. Jako vždy se z obou rotelů vyhrnula velká spousta lidí s ručníky a toaletními taštičkami. Naštěstí na druhé straně silnice byla také pumpa a nikdo tam! Ale běda! Nacházela se tam jen jakási nóbl restaurace. Opodál stála budka, a tak jsem k ní zamířila. Najednou na mě zpoza budky vyrazili dva psi. Naštěstí byli uvázaní, ale ne příliš nakrátko. Upalovala jsem, seč síly stačily.

       Kluci nedopadli o mnoho lépe. Podařilo se jim se dostat na WC do restaurace, kde byla i umývárka a sprcha. Byli však rychle vyhozeni. Jeden z pozorných číšníků si totiž stačil všimnout toaletních taštiček a majitel je pak vyhodil málem v trenýrkách. S hygienou na cestách se užije legrace. Šli jsme zpět. U umývárky se vytvořila děsivá fronta, ale venku byl kohoutek s vodou. Již zdálky na nás zářili namydlení jedinci. Chlápek u pumpy na ně chvíli zíral a pak chvátal k telefonu. Očekávali jsme, že zanedlouho dorazí buď milicija nebo služba z blázince. Nic se však nedělo. A tak jsme se ten večer v klidu vymydlili a někdo dokonce i vypral.

       Na noc jsem spráskla to jahodové půlkilo.