Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

Jak ví každý český fan, alien je anglicky vetřelec. Méně je známo, že základní z mnoha významů toho slova je „cizí, odlišný“, odkud se také odvíjí jeho používání pro označení mimozemšťanů v té nejobecnější rovině bez jakéhokoli hodnotícího přídechu (viz Alien Blues, česky jako E. T. Blues aj.). Na každý pád, přeložit název Alien Sex by bylo dost obtížným oříškem, a tak ho nakladatel ponechal v původním znění. Je to krátké, zvučné, a každý stejně ví, o co jde. Nebo aspoň myslí, že ví.

       Co tedy široce propagovaná sbírka údajně kontroverzních povídek obsahuje? Erotického dusna pomálu, explicitních popisů sexuálních aktů jen o trochu víc, a překvapivě málo je tu i vědeckofantastického prvku. Jak editorka vysvětluje, pochopila téma jako metaforu pro neschopnost lidí komunikovat mezi sebou, a tak se kniha pohybuje na hranici psychologizujícího mainstreamu. Troufám si tvrdit, že největší úspěch bude mít trojice komediálních povídek, které se právě proto, aby mohly parodovat, musejí držet klasické podoby SF nejvíce. V první řadě A jak to v noci žije na Pusaldě? bouřliváka Harlana Ellisona, ztřeštěná groteska rozdávající satirické šlehy na všechny strany (předem varuji třeba trekkies) a nešetřící ani zvídavého čtenáře a autora samotného. Dále Muž z ocele a žena z buničiny Larryho Nivena, teoretická práce zkoumající problémy způsobované jistými aspekty Supermanova supermužství (či snad lépe supermužnosti); téma sice vděčné, ale autor k němu přistupuje nahodile a zdaleka ho nevyužívá plně. A do třetice Fešák z džungle v ráži, představující P. J. Farmera ze stránky u nás dosud neznámé, totiž parodicko-travestující. Jeho povídka převypravuje Tarzana takovým způsobem, jako by ho místo Edgara Rice Burroughse napsal jeho jmenovec William. Pochybuji sice, že u nás někdo opravdu četl oba autory, ale i čtenář, který zná Feťáka a Nahý oběd pouze z recenzí, se bude bavit perfektně.

       Jenže pak je tu vážně míněný zbytek. Vytvořil jsem si - možná ne úplně vědomě - představu sbírky kyberpunkových nebo aspoň novovlnných odvazů. Chyba lávky: povídky pocházejí z přelomu 70. a 80. let, stylově jsou bez chuti a zápachu, a co obsahu se týče... Jakousi představu dává fakt, že ve víc než polovině z nich jde o nešťastné, rozpadající se nebo jinak dysfunkční manželství (eventuálně homosexuální vztah). Řečeno s trochou, ale opravdu jen minimem nadsázky: buď je manželství nešťastné a tak jeden z partnerů jde a vyspí se s mimozemšťanem, nebo je manželství nešťastné, protože jeden z partnerů je mimozemšťan. Mimozemšťana někde nahrazuje záhadný cizinec a i tam, kde je ponechán, je zcela zbytný, takže v řadě případů jde o obyčejné povídky s tajemstvím a ne SF. Druhá polovina není o mnoho lepší. Z nevýrazného průměru se nejvíc vymykají Všechny moje milované dcerušky Connie Willisové, dosahující značné působivosti syrovostí jazyka. Naopak varovat musím zejména před prvním dílem triptychu Lisy Tuttleové a kupodivu i Omnisexuálem Geoffa Rymana (jeho Ten šťastný den by se do antologie hodil mnohem více než jakýkoli jiný příspěvek), které mají společné to, že jsou zcela o ničem a podávají to nesmírně nezáživně. Tvrzení o „bourání tabu“ jen dokládají prudérnost amerických editorů před patnácti lety: v každém druhém mainstreamu té doby bychom našli odvážnější scény.

       Hlavním problémem příběhů je, že jsou všechny psány la these, příliš z nich ční morální poselství. Autoři je psali pouze pro ilustraci nějaké své myšlenky, ať už chtěli vyjádřit, že Spojené státy se chovají k Filipínám neodpustitelně, nebo je napadlo, jak by vypadal pravý opak frigidity. Je to koneckonců případ i C. Willisové, jenže ona svou tezi obalila prostředím a hrdiny, kteří obstojí i samostatně, a to je důvodem, proč tolik ční nad ostatními.

       Rád konstatuji, že kniha je zpracována opravdu profesionálně: obálka je přitažlivá (vnitřní ilustrace méně), typografickou chybu aby pohledal a překladu povídek (ne už spojujícího textu) není co vytknout.

       Má tedy cenu Alien Sex číst? Jeho hodnota není literární, ale dokumentární. Je ukázkou, jak se dělají antologie v Americe: jako výběr starších již otištěných prací, s výrazným společným prvkem (jak v obsahu, tak ve stylu) odrážejícím vkus editora, s medailónky autorů, které jsou plné jmen a stejně vám nic neřeknou. Ale hlavně: ať jsou povídky jakkoli špatné nebo nudné, postavy jsou vždycky realistické a ve výstavbě děje nejsou kiksy. Znalost řemesla se bere za samozřejmý předpoklad k čemukoli. Čeští autoři se tu mohou hodně poučit. Ale pokud si chcete přečíst nějakou nekonvenční sci-fi, snad raději zkuste ten Nahý oběd.

       

       P.S.: Recenzi jsem napsal počátkem ledna, načež jsem ji zapomněl ZR předat. Během následujících dvou měsíců vyšly tři (sic!) jiné recenze, čehož bych teď rád využil a přidal ještě pár poznámek k některým bodům, zdůrazňovaným mými předchůdci (doufám, že tato v mainstreamu běžná praxe nevyvolá na stránkách IK další nekonečnou polemiku).

       Je mi vcelku jedno, jaký je Harlan Ellison člověk, a mělo by mi být jedno i to, že jsem od něj četl pár dobrých věcí. Nicméně mi jeho povídka přes nepříliš zdařile přilepený závěr nepřijde o nic komunálnější než Nivenova; zejména pasáž okolo útěku z podzemní kobky je povedený vtip, jaký by se v příspěvcích do CKČ sotva našel. Naopak Larry Niven, tolik vynášený všemi třemi recenzenty, jen bez systému vypisuje všechno, co ho v souvislosti s tématem napadne, takže několikrát po pár odstavcích odporuje sám sobě.

       Svá slova o kvalitě překladu musím pod tlakem argumentů vzít zpět. Nemaje k dispozici originál, mohl jsem hodnotit jen to, jak překladatelé vládli češtinou, v kteréžto oblasti je Alien Sex nepochybně nad (pod) průměrem běžným v dnešní době. To koneckonců platí i pro J. Rauvolfa: třebaže možná povídce neporozuměl a posunul její vyznění, jazyk překladu je konzistentní a působivý. Nesouhlasím s CB, považující povídku za „nejsrozumitelnější“ z celé knihy, ač nevím, může-li za nezodpovězené otázky, jež mi zůstaly, autorka, nebo překladatel něco zamlčel. Když už „fotříci“ potřebují dědice, proč zůstávají v anonymitě a proč jim nezajistí snesitelnější život? A proč vůbec otec spolubydlící hrdinky pouští své dcery z dosahu?

       Nebojte se, do rozboru dalších povídek už se pouštět nebudu, nejen proto, že jsem knihu měl jen půjčenou a většina obsahu, natož jména autorů, se mi vypařila z hlavy. Jen tedy zdůrazním své varování před tezovitostí, kterou někde připouštějí i příznivěji naladění recenzenti přede mnou. Parafrázuji-li IA: autoři i editorka se příliš urputně snažili přimět čtenáře, aby si položil otázku, má-li ještě smysl psát o robotech a kosmických lodích, a nedošlo jim, že jeho odpověď by mohla znít opačně, než čekají - třeba právě kvůli tomu, že nemá rád návodné otázky.

       Závěrem bych rád vyjádřil své přjemné překvapení z toho, že jsme se s CB shodli na výběru nejlepší povídky, třebaže jsme k němu došli z diametrálně odlišných ideových pozic. Dává mi to naději, že literární kritika (i ta má) je přece jenom podložena nějakými objektivními kritérii.