Interkom: Obrana drakobijců aneb O zániku druhů

V roce 1992 získal Ludvíka za zásluhy o SF hnutí klub hráčů her na hrdiny Hexaedr. Dnes patří k bontonu koukat se na drakobijce skrz prsty a do svých fanovských kádrových materiálů hrdě uvádět neposkvrněnost jakoukoli hrou na hrdiny a Dračím doupětem zvláště. Ukazuje se, že z fandomu se stává pěkně konzoušský spolek, což není pro skupinu lidí se společným zájmem o SF (a tedy snad i trochu o budoucnost) nejlepším vysvědčením. Lze slyšet šovinistické výkřiky organizátorů conů i významných fanoušků o nutnosti izolace drakobijců (naposledy na jarní poradě jedna nejmenovaná redaktorka fantasy & SF měsíčníku). Přitom by mnozí souhlasili s charakteristikou fana jako člověka tolerantního, hravého, schopného přijímat nové trendy a myšlenky a všímat si vývojových tendencí.

Pokusy izolovat drakobijce povedou k oslabení členské základny fandomu, vzniku speciálních hráčských conů a úbytku této klientely na tradičních conech. Nelze po někom chtít, aby jel na con a zároveň z něho dělat účastníka druhé kategorie a jemu určené pořady zařazovat na neatraktivní místa a časy. Přitom průměrný drakobijec je sice poněkud hlučný a divně oblečený, ale zároveň platící a relativně nenáročný. Je schopen zabavit se sám v případě výpadku programu a ani moc nereptá (mimochodem, nesnáším hlasy, že nejdůležitější je funkční bar a program je jen doplněk - existují totiž i fanové nováčci a kdo na to zapomíná, je hlupák). Co se týče specializovaných hráčských conů - loni v době podzimní porady se v Brně konalo něco podobného - Čarocon (pravděpodobně první con pořádaný drakobijci jen pro pozvané - pochopitelně také drakobijce). Tradiční cony nabízejí přece jen širší program a umožňují nenásilnou „výchovu“ drakobijců k širším zájmům. Kromě ekonomických důvodů existuje ještě problém generační. Ať se to komu líbí nebo ne, je zřejmé, že drakobijci budou tvořit podstatnou část příštího fandomu. Již dnes jsou pravděpodobně největšími vydavateli (a také čtenáři) fanzínů u nás. Nelze se spoléhat pouze na nastupující generaci fanů SF, tato není zdaleka tak početná, aby zabránila budoucí stagnaci fandomu a postupnému dinosauřímu vymírání. Ochota číst u mladších ročníků hrozivě klesá a měli bychom být vděční za každého, kdo je kromě čtení ochoten dělat i něco navíc (byť i jen jezdit na cony, diskutovat o hracích kostkách ap.). Jde tu o problém rovnoprávnosti, ne rovnostářství. Ve fandomu vždy byly různé zájmové skupiny - ufologové, tolkienovci, kyberpunkeři atd. Každý si může najít lidi, se kterými se má o čem bavit - od toho tu fandom je. Vydělovat nejmladší a nejhlučnější skupinu, protože je „jiná a divná“, by znamenalo podřezávat si pod sebou onu příslovečnou větev. Tato obrana se pochopitelně vztahuje i na počítačové hráče, ctitele hororů, gamebooků a další ohrožené i ohrožující druhy.