Logo rubriky
4/1995
  Povídky (další) (127)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 6-7/1995  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

Vzkaz drakobijcům

Michal Klodner
O autorovi:
Začátek dopisu Michala Klodnera (v tomto čísle, IK str. 15).
       
       @@greeting, milá redakce
       function greeting
       begin
        case Time of 6..11: return „Dobré dopoledne“
        12: return „Dobré poledne“
        13..18: return „Dobré odpoledne“
        19..22: return „Dobrý večer“
        else return „Je už trochu pozdě“
end
       
Postava v ohnivzdorném oděvu pomalu přistoupila k drakovi, poklekla k jeho mohutné hlavě a opatrně si sundala kuklu z obličeje. Dlouhé zlatavé vlasy, které se z pod ní vyhrnuly, ostře kontrastovaly s černí kombinézy. Rozlily se jí po zádech a jeden pramen zabloudil až ke drakově nozdře. Jeho útrobami proběhlo zachvění a táhlý bolestný vzdech. Sinkel položila svou hlavu na jeho a rozplakala se. Snad za to mohl smutek, beznaděj, snad její slzy vyprovokoval drakův vroucí dech.
       Proč to udělali? Co je k tomu stále vede? Přišli zase v noci s meči, kopími a pochodněmi a opět chtěli bojovat. Tentokrát s sebou přivlekli dívku. Byla v šoku a strachy úplně šílená. Jejich sadistické útoky se zvácenou logikou maří všechno naše úsilí. Ale teď se tím již snad začne zabývat vláda. Nejenom Greenpeace a naše takřka bezmocná Organizace.
       Když jí slzy oschly, pohladila drsnou a rozpraskanou drakovu tlamu, vstala a zahleděla se na jeho posekaný a pobodaný bok, který se pomalu zdvíhal a klesal pod vrstvou hojivé suspenze. Spoutali ho nehořlavými vlákny, marně proti nim plival oheň. Zdálo se, že dvě hluboké rány kopím ho na místě usmrtily, ale lékaři zachránili, co se dalo. Jejich profesionalita byla obdivuhodná. Kdo ale opravdu zná stavbu dračího těla? Odjeli a nedali žádnou naději. Nyní, po šesti hodinách, se drak probral, ale nehýbá se.
       S pokleslými rameny Sinkel odcházela a když se otočila, aby zavřela branku, střetla se s jeho pohledem. Hrdé oči pána a vládce přírody, svobodného a vznešeného, vždy zářící radostí, když ji uviděl, teď beznadějně upřeně hleděly před sebe, bez vůle a bez života. S novým pláčem se rozběhla pryč. Proč ji zraňuje? Proč nemá chuť žít?
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK