Interkom: O otevírání nových dveří

Přečetl jsem v poslední době pár nových knih svých oblíbených britských humoristů a nemohl jsem si nepovšimnout, že se zcela nebritsky a nekonzervativně obrátili k novým světům. Přimělo mě to k malému zamyšlení nad jejich knihami, o které se teď s vámi podělím.

Začnu Terry Pratchettem, který se již v Českoslezsku stává slavným díky své sérii o Discworldu. Při posledním sčítání čítala 15 knih, takže se omezím na pouhé konstatování, že se mi všech pět, které se mi dostaly do ruky, velmi líbilo. Další sérií je trilogie Truckers, Diggers, Wings, která je neméně vtipná a možná ještě roztomilejší. Banda malých skřítků žije po generace pod podlahou obchoďáku. Ale obchod - jejich svět, útočiště i zdroj potravin - má být demolován. Naštěstí je mezi nimi jeden, který ví, že existuje Venku. Vede je na velikou výpravu, která přinese mnohá překvapení, mimo jiné zjistí, že jsou potomky posádky lodi, která kdysi přistála na Zemi. Happy end je neodmyslitelný.

A po tom všem nám Terry začal blbnout. Only You Can Save Mankind je povídání o tom, jak se počítačová hra změnila v realitu. Musel jsem se nutit překousat prvních třicet stran a pak jsem to vzdal. Knihu Johnny And the Dead jsem si koupil, ale pořád nějak nemám jasno, co je zač. Jsou tam veselé momenty, ale na průměrné straně je jich několikrát méně než třeba v Light Fantastic. Zato je tam bitva na Sommě, třicet kamarádů, kteří tam padli všichni až na Tommyho Atkinse, ztráta smyslu života, úpadek města i civilizace a fůra hlubokých myšlenek na úrovni občanské nauky, sedmá třída. Johnny není zcela normální, což se mimo jiné projevuje tím, že vidí mrtvé z místního hřbitova. Ti tam čekají na den soudný (ta nuda!) a jsou pochopitelně rozhořčeni zprávou o tom, že se má hřbitov zbourat. Ale nevzdají se, začnou bojovat, zjistí, že se mohou zdržet mimo hřbitov bez toho, aby se rozplynuli, dokonce se naučí cestovat pomocí telefonních a počítačových sítí, takže nakonec vše dobře skončí. Morální poučení (mnohokrát zdůrazněno, snad kdyby to některým prosťáčkům nedošlo, asi kvůli americkému čtenáři, mňo, ten pobyt za oceánem zjevně přidal mému cynismu) je, že si máme vážit odkazu předků a nemáme se nechat zavřít konvencemi. Svoboda! Tak nevím, je to humor, nebo hospodská filosofie? Není to špatná kniha, ale...

Dobrá zpráva je, že Terry stále pokračuje s Discworldem, což není pravda o Douglas Adamsovi. Toho mám raději a tak se zdržím déle u jeho Hitch Hiker série. První dvě knihy u nás vyšly a tak snad jen poznamenám, že první z nich mi připadá nejlepší z celé série. Nápady jsou nejčerstvější a je jich tam hodně, takže čtenář autorovi rád odpustí poněkud roztříštěnější dějovou linii. Je to prostě boží kniha. Totéž se dá říci o dílu druhém. Pak přijde Life, the Universe And Everything. Díky poruše v časoprostoru se Ford Prefect a Arthur dostanou ze Země prehistorické zpět do naší doby a to přesně tak, aby se setkali se Slartibartfastem. Vydají se spolu na výpravu, která má zachránit vesmír před zuřivou civilizací Krikkit. Tento díl má souvislý děj a je z celé pentalogie snad nejblíže příběhu v klasickém smyslu. Zdá se mi ale, že za to zaplatil částečnou ztrátou humoru. Kniha už nejiskří tak, jako díly 1 a 2, dokonce i Marvin se objeví jen na krátkou chvíli. Je to pořád třída, ale osobně to řadím pod první dva díly (ale velmi vysoko v hodnocení všeobecném, i.e. nejen v kontextu Adamse. Řekněme čtyři a půl hvězdičky).

Totéž musím říci i o knize čtvrté: výborné čtivo, ale už to nemá ten švih. So Long, And Thanks for All the Fish začíná velmi pomalu, příběh se vlastně rozjede až kolem třicáté strany. Čtenář přetrvá tento začátek jen díky občasným vtípkům (není jich zase až tak moc) a naději, že Douglas toho přece umí víc. Arthur se ocitne na Zemi, která nějakým zázrakem přežila své zničení Vogony. Asi v polovině knihy se seznámí s Fenchurch a žijí spolu šťastně až do konce (knihy). Do té doby se vysvětlí, co se stalo se Zemí, dojde na vzkaz Stvořitele obyvatelům Galaxie a dokonce i Marvin se objeví, bohužel až v samotném závěru knihy.

Pátý díl mi připadá spíš ponurý než veselý. To, že byl Arthur polovinu čtvrtého dílu šťastný, působilo zcela zvráceně, a tak jsem se ani nedivil, že Fenchurch do pátého ztratil. Ale to není vše. Všechno, co bylo v předchozích dílech, je postupně zničeno, a to včetně humoru. I Marvin se zcela vytratil a deprese bez něj mi nějak nechutná. Připadá mi to nejen jako nejslabší kniha celého cyklu (zdá se, že existuje přímá závislost mezi kvalitou dílu a frekvencí výskytu Marvina v něm), ale zároveň jako kompletní a nenávratné zničení všeho, co by mohlo někdy v budoucnu umožnit Adamsovi napsat díl šestý. Připomíná mi to zabití Sherlocka Holmese sirem Doylem, který už ho měl plné zuby. Nakonec se k němu vrátil a Adams si asi z toho vzal ponaučení a tak to vzal řádně od podlahy.

Po malé přestávce vyplněné mírně stupidní knihou s obrázky The Meaning of Liff začal novou sérii o detektivní agentuře Dirka Gentlyho. Tak se ostatně jmenuje první díl, Dirk Gently's Holistic Detective Agency. Jde zde o vyšetřování řetězce záhad, které vyvrcholí překvapivou pointou. Je to něco úplně jiného než Hitch Hiker (rozhodně tam není Marvin), ale vůbec to nevadí. Přes již tradiční poněkud pomalejší začátek má totiž kniha něco, co nás upoutalo u Hitch Hiker's Guide to the Galaxy: přetéká humorem. Báječné nápady srší z každé strany, Adams se asi opravdu potřeboval vymanit ze škatulky, aby se jeho fantasie opět rozběhla na plné obrátky. Také děj je sevřenější. Knihou jsem se vyloženě kochal a řadím ji mírně níže než první dva díly Hitch Hiker cyklu ale drobet výše než další dva.

Jak jsem se dozvěděl z Interkomu, který mi Ferda poslal za moře (díky, a taky díky Z.R.), vyšel teď v Českoslezsku druhý díl, The Long Dark Tea-Time of the Soul. Je to dobrá kniha, u které se mi z počátku zdálo, že snad bude patřit mezi nejlepší. Adamsovi se totiž zase jednou povedl výtečný start, dokonce dokázal i poměrně dlouhou dobu udržet tempo. Bohužel, v závěru mu došel dech. I méně bystrý čtenář jako já dokázal odhadnout konec příběhu dost daleko před koncem. Adams se k tomuto konci také po delším klopýtání dostal, ale z nějakého záhadného důvodu ještě přidal pár kapitol, takže je to takové rozplizlé. Výsledný dojem je mírně rozpačitý. Celkově se mi to ale líbilo a knihu bych řadil mezi Adamsův průměr. Až napíše díl třetí, určitě si ho koupím.