Interkom: Sluneční poutník

Pokud Praktický efekt některé čtenáře plně neuspokojil, nabízí se jim možnost přečíst si další román Davida Brina. Sluneční poutník je ovšem věc z úplně jiného soudku a Brin v něm dokázal, že skutečně umí.

Námětem je jedinečná výprava smíšené lidsko-mimozemšťanské posádky do Slunce, ale tím hlavním, o čem je řeč, je vlastně problematika kontaktu a spolupráce civilizací. Autor konstruuje situaci, kdy se lidstvo seznámilo s mnoha různými rasami a navázalo s nimi vcelku úspěšnou spolupráci. Pozice lidí je ovšem zvláštní v tom ohledu, že jsou jediným známým inteligentním druhem, který vytvořil civilizaci bez pomoci jiné, vyspělejší rasy. Lidé jsou výjimkou z pravidla, podle kterého všechny rozumné bytosti patří do jedné z kategorií patron - vazal. Symbolem spolupráce inteligentních druhů je Knihovna, obrovská instituce, mající svoje pobočky na osídlených světech a zprostředkovávající informace a vědomosti méně rozvinutým civoilizacím. A právě výprava ke Slunci, kde snad byly zaznamenány stopy existence bytostí /z ionizované plazmy/ ukáže, že vztah mimozemšťanů k lidstvu není bezproblémový - dojde totiž k nepříjemným incidentům...

Teprve konfliktní situace na palubě sluneční lodi dají vyniknout Jacobu A. Demwovi, bývalému vyšetřovateli vědeckých zločinů, který se výpravy účastní jako odborník na mezidruhové kontakty.Demwo jen nerad odchází od svojí práce s delfíny, ale nekonec se ukáže jako neobyčejně bystře myslící člověk s mimořádnými kombinačními schopnostmi. Dokud všechno běží hladce,je vlastně jen osobou do počtu, ale jakmile nastanou problémy, uplatňuje svůj talent a odhaluje příčiny komplikací.

Brinův román je příběh s detektivní zápletkou, během výpravy totiž dojde k vraždě a pokusům zhatit plány expedice a zdiskreditovat tím lidstvo jako neschopné při řešení vědeckých problémů. Autor používá postupu běžného v detektivním žánru: „detektiv“ pátrá, přichází s překvapivými vysvětleními, která se ovšem po čase a ve světle dalších nepříjemných událostí ukazují jako nesprávná, aby teprve na konci, v dramatickém závěru, kdy riskuje život svůj i ostatních, odhalil geniálním a překvapivým tahem pachatele, navíc v osobě, kterou nikdo nikdy z nekalých úmyslů nepodezíral; viník se nakonec veřejně ke všemu přizná a poté zahyne.

Demwo je zvláštní postava. Jeho osobnost je rozštěpena na dvě spolu se svářící bytosti: tou první je klidný vědec, traumatizovaný otřesným zážitkem z minulosti, tou druhou je „Mr. Hyde“, chladnokrevně a bleskurychle uvažující člověk, energický až výbušný, schopný nečekaných akcí; tato divoká část Damwovy osobnosti se prosazuije a převládá jen v nebezpečných a vyhrocených situacích. Výprava ke Slunci má pro Demwa doslova očistný účinek, neboť dramatické okolnosti cesty a nakonec i sblížení s velitelkou lodi mu dávají šanci zapomenout na otřesný zážitek z minulosti, spojený se smrtí blízkého člověka /akce v Ekvádoru/.

Zajímavých postav je v románu víc a David Brin znovu mate čtenáře tím, že některé z nich zpočátku představuje jako nesympatické či vysloveně nepřátelské /doktorka Martinová, novinář LaRocque/, aby se později ukázalo, že situace je ve skutečnosti poněkud jiná, komplikovanější. Povedly se i postavy mimozemšťanů - Fagin, Bubbacub a Culla jsou představitelé spřátelených civilizací, z nichž dva posledně jmenovaní sehrají roli, kterou by čtenář na začátku příběhu rozhodně nečekal.

Za pozornost stojí i i vylíčení poměrů na Zemi roku 2246. Lidstvo se například pokusilo vyřešit razantním způsobem problémy se skrytě agresivními a nesnadno přizpůsobivými jedinci - kdo neprojde uspokojivě D-testem, dostane voperován vysílač, který umožňuje sledovat jeho pohyb a člověk se stává „dohledářem“ s omezenou volností pohybu a s omezenými právy. Toto řešení se ovšem ukazuje jako problematické. Na konci románu se ale začne rýsovat možnost, jak těmto lidem umožnit normální existenci a vyvést je z izolace.

Sluneční poutník je vynikajicí román, ve kterém čtenář najde všechno, co do správného SF příběhu patří. Bylo by škoda, kdybychom na další Brinovo dílo museli čekat zase několik let!