Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

V tomto bulletinu již po léta probíhá lítá diskuse (či spíše aréna) na téma „feminismus“. Ale protože je v našich sdělovacích prostředcích feminismus téměř vždy prezentován ve svých nejvýstřednějších a nejextrémnějších proudech, které působí spíše komicky a o nějaké hlubší informovanosti na dané téma nemůže být v Čechách ani řeč, Eva Hauserová se pokusila v této knize vysvětlit, oč tu běží. A já se osobně domnívám, že jeden každý, kdo od této chvíle do diskusí na toto téma vstoupí, měl by si povinně toto nevelké (zhruba 180 stran) dílko přečíst. Alespoň by byl v obraze, mohl by se vyjadřovat se znalostí věci.

       „Ještě před několika lety jsem si myslela o feminismu totéž: že je to bláznivý výmysl znuděných zápaďaček, omrzelých příjemným životem bez opravdových problémů. Kdyby si to tak s námi na chvíli vyměnily, to by hned viděly, zač je toho loket.

       Kupodivu během několika posledních let mi to začalo připadat přesně naopak. Že my samy, my životem poučené, houževnaté, šikovné a chytré české ženy, se nedovedeme na spoustu věcí podívat z jiné perspektivy. Že příliš rychle odsuzujeme věci, ze kterých bychom se ve skutečnosti mohly poučit. A že u nás také zdaleka není postavení a úloha žen ideální, i když se naše situace hodně liší od toho, jak to chodí na Západě.“

       Těmito slovy autorka vysvětluje, proč se rozhodla napsat tuto rozměrem sice útlou, ale obsahem nesporně zajímavou knihu. V ní sice nepodává nějaký ucelený všeobecný přehled feministického hnutí ve světě (natož u nás, kde je ještě doslova v plenkách), pokouší se však srovnávat feministické názory a postoje žen ze Západu s názory a postoji žen z postkomunistických zemí. Také podává obraz vztahů ženy-muži v USA ve srovnání se zeměmi bývalého socialistického tábora. Zpočátku ovšem začíná s popisem vývoje těchto vztahů u nás, tak jak je zažila na vlastní kůži od počátku 70. let, v socialismu s jeho pseudoemancipací a loutkovým patriarchátem.

       Protože už v duchu slyším mnohé projevy ani ne tak vole jako spíš nevole typu „já to číst nebudu a né a né a né“, dovolte, abych se alespoň pokusila vybrat z této pozoruhodné knihy ty nejzákladnější myšlenky.

       E.H. charakterizuje vztahy ženy-muži v naší společnosti (a to nejenom české) takto:

       1) muži jsou v naší kultře stále nadřazení, ženy považují za podřízenou skupinu

       2) podřízená skupina se pak uchyluje k manipulaci a přetvářce (viz „ženská lest“)

       3) také konflikty mezi muži a ženami mají charakter daný patriarchátem, kdy žena cítí ve své tradiční roli nespokojenost, ale přitom přejímá mužský pohled na ženy.

       4) mužům se předpisuje, že mají být silní, a ženám, že mají být slabé (takže se ženy přetvařuji)

       P.S.: tady si myslím, že muži se často přetvařují také.

       5) oceňování práce ženy je daleko nižší než její ekonomický přínos. Výsledkem je to, že celá naše kultura trpí nerovnováhou, neboť ženské prvky jsou v ní potlačeny.

       V knize se také mluví o řadě mýtů, kterými jsou dnešní ženy „krmeny“, jako např.:

       A/ „blud dvou alternativ“: žena má mít možnost vybrat si mezi prací a rodinou - pro většinu žen by byla přece ideální kombinace obou. K tomu je třeba změnit organizaci práce, aby odpovídala potřebám žen.

       B/ blud, že v rodině musí někdo dominovat (tj. buď patriarchát, nebo tyranie žen) - to přece lze nahradit partnerstvím

       C/ „nemá-li žena děti, je její život prázdný a mrtvý“. Mateřství ovšem nemusí pro každou ženu znamenat její největší poslání i náplň života; má být zcela normální, když se žena rozhodne děti nemít

       D/ „ženy stárnou rychleji a je to pro ně větší tragédie“.

       -neměly by si to nechat vnucovat

       -měly by se spíš po čtyřicítce (když děti odrostou) věnovat své profesionální dráze nebo koníčkům (a ne se jako typická tchyně zaměřovat na rodiny svých dětí)

       -nebo odložit mateřství na dobu mezi 30-40 lety

       -ženám by se pořád nemělo vnucovat něco, co se týká jejich těl (vzhled Barbíny)

       Zajímavé pasáže jsou věnovány sexualitě: zajímavé jsou postoje feministek k sexu (včetně lesbiček, snah o pornografii pro ženy atd.) jako reakce na to, že v patriarchální kultuře byly ženy nuceny svou sexualitu potlačovat, že sex měl sloužit především k uspokojování potřeb mužů. Platí stále dvojí morálka: prudérní pro ženy a přesně opačná pro muže. S tím jsou spojeny i problémy s interrupcí a mýty o ní: dnes by bylo třeba věnovat více pozornosti antikoncepci a prosazení sterilizace (pro ženy i muže) jakožto antikoncepční metody.

       Závěrečné kapitoly jsou věnovány problému dvojí zátěže ženy, když ženy sice dosáhly v podstatě stejných možností uplatnění v práci, ale pracovní sféra je uspořádána podle mužského standartu, kdy se nepředpokládá, že pracovník se musí ještě starat o děti. Proto by měl feminismus usilovat o změnění systému práce a její organizace. Také je kritizován ženský perfekcionalismus, kdy ženy zbytečně tráví nekonečné hodiny péčí o domácnost. Nakonec se mluví o rýsujících se trendech v naší společnosti, související s feminismem: fungování prvních ženských spolků, organizací a iniciativ, „zviditelňování“ lesbické a homosexuální komunity u nás, a o dalších trendech, které nás vedou ke standartu západních zemí (snižování počtu interrupcí, snižování porodnosti atd.)

       (Poznámka: pro nás může být v knize zajímavý i popis groteskních vztahů ženy-muži v Rusku - americké feministky s údivem popisují agresivitu ruských žen, které své muže většinou přehlížejí a někdy i tyranizují, a muži i ženy mají své oddělené světy).

       Je to vysoce zajímavá publikace a stojí za přečtení. Vždyť chcete-li psát sci-fi, také si musíte - alespoň zpočátku - přečíst příslušnou literaturu, abyste věděli, o čem je řeč a co už na toto téma bylo napsáno dříve. Takže by si toto dílko měli přečíst i ti největší „zaviloušové“, co na tyto stránky kdy na téma feminismus připívali.

       

Takže: objednávky přijímá NLN s.r.o., Jana Masaryka 56,
120 00 Praha 2.