Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

S článkem Davida Horáka se nedá než souhlasit. CKČ se z hlavní události roku (na způsob wrestlingového Main Event) stala soutěž srovnatelná tak pouze s pionýrskými soutěžemi stylu nošení pingpongového míčku v zakousnuté lžici. Tomu nasvědčují i ocenění - diplomy evokující blahé časy plátěných celt a dřevěných posad (svůj první diplom jsem si dal zarámovat - poslední už používám jako podložku pod hrnky s čajem) a zdvořilý potlesk diváků ze slušnosti oceňujících neznámá jména podepsaná pod nic neříkajícími pracemi. Samozřejmě objeví se občas v soutěži nějaká ta hvězda - František Novotný, Jan Oščádal - ale nemohu se zbavit dojmu, že je to z jejich strany charitativní činnost, něco jako balíčky pro děti v Jugoslávii (nezaměňovat s těmi balíčky, co posílal Mosad vědcům pracujícím pro Egypt). Sám ubývající počet zaslaných povídek hovoří za vše. Pokud mi ještě nějaký čas grafomanství vydrží, budu vyhrávat čistě kontumačně.

       David Horák sní o tom, jak ti nejlepší spisovatelé budou hodnotit povídky soutěže. Opak je pravdou - hodnotí kdokoliv, koho organizátoři CKČ dokáží uštvat a zlomit. Většina starých mazáků se CKČ vyhýbá jako čert kříži a není se jim co divit. Z šedesáti povídek je tak sotva deset čitelných, o nějaké tvůrčí genialitě ani nemluvně. Přinutit členy Akademie k povinnému posuzování CKČ? Obávám se, že by se Akademie rozpadla dřív, než by členové stačili zaplatit členské příspěvky a nalepit si známky do rudé knížky.

       Cvičně jsem pročetl letošní ročník a zjistil jsem zajímavé údaje (čísla jsem si přesně zjistil a ztratil - tudíž budu operovat s přibližnými fakty). V krátkých a středních povídkách mají největší početní převahu, téměř jednu třetinu všech prací, povídky s filozoficko-náboženskou tématikou. To by ani tak nevadilo, jen by to nesmělo být náboženství a filozofie jak z představ sedmiletých dětí. Tím je asi zaviněno vítězství Dobra, Povídkáře, Hnu.. pardon Vosáka, Klasiky a Urluka. Porotci jsou tak zhnusení soustředěnou palbou morálních principů, že nominují jakoukoliv dekadentní hříčku. Zpět k statistice. Sice téměř zmizely klasické story z patentního úřadu, ale také skoro odšuměly akční sf. Ani fantasy kupodivu neslaví svůj blitzkrieg. Většina story je situována víceméně do současnosti či blízké budoucnosti.

       Podle mně má CKČ dvě cesty, buď si vzít za úkol dávat ten porodnický štulec začínajícím autorům, nebo se zaměřit o patro výš a stát se poloprofesionální soutěží s finančním ohodnocením a s následným dozorem, propagací a prosazováním nadějných autorů. O něco takového jsme se pokusili s publikací Mlok 94 - jenže jsou dva háčky, které stojí v cestě každoročnímu sborníku: zaprvé Kočas vycházející v celkem velkém nákladu a nekompletním výběrem částečně zahlcuje trh a zadruhé neschopnost přežití bez dotace. Tím by asi měla Akademie začít - nahradit Kočas, honorovat autory, a změnit i styl vyhlašování výsledků (nudné deklamování jmen baví jen napjaté autory, těšící se na těch deset sekund slávy, než si doběhnou pro diplom, políbí vyskytující se bytost a zase zmizí do propadliště dějin).