Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

       Ahoj Zdeňku,

       právě mi přišel dopis z Brna, že už mají v Santonu plno a tak si tam budu muset zavolat, abych dostal ještě to místo v Královopolský. Grrrrmm! Byl jsem na Miniconu, kde se o Draconu hodně mluvilo, takže jsem jedno velký ucho, jak to nakonec dopadne. Jak jsem řekl - byl jsem na Miniconu, potkal jsem tam Kantůrka (taky) a kromě toho jsem slíbil, že něco napíšu. Pokud někdo z následujících řádků nevyčte jistou zaujatost vůči Nemesis, horší společnosti Caroly Biedermannové a Draconům, tak mu to říkám rovnou: ať si dá nohy křížem a klapky na oči. Kdyby mi před chvílí nedošly baterky do diktafonu a v tváři se mi po včerejší noci neobjevoval stále ten stejný dementní škleb, byla by idyla dokonalá. Třináctý Minicon (a heleme se) proběhl poslední listopadový víkend v nadšeném očekávání nadcházejícího Draconu a taky to podle toho vypadalo. V kuloárech se alespoň nemluvilo téměř o ničem jiném, pokus se zrovna nevyprávěly oplzlé vtipy, ale k tomu se dostanu později. Můžu to říct náhodou docela přesně, protože jsem na chodbě s Carolou strávil víc času, než na přednáškách, kterých bylo letos poměrně málo, a Interkom přece jen nemá tolik stránek, než kolik by bývalo bylo zapotřebí. Tak tedy přednášky: v jediném sálu (nevím, jestli je všem jasné, že Minicon proběhl v NTM, což je podle Ivana Adamoviče událost takřka symbolická pro SFcon), který se podařilo zajistit, se za víkend vystřídalo deset přednášek (sál také v odpoledních hodinách fungoval jako kino), což - jak doufám sami uznáte - je málo a i když byl výběr poměrně různorodý (mluvilo se o duševních chorobách, o čtení jako takovém a nakonec se našlo i pár chvil na tu SF), budilo to celé takový ospalý dojem. Průběžně probíhalo testování virtuální reality a našli se i tací šílenci, kteří za dvě minuty pobíhání chodbami v Doomu zaplatili tvdým českým búrem (těch šílenců tam bylo víc a když jsme i my chtěli shlédnout to, po čem celý svět šílí, museli jsme použít starou osvědčenou conovskou metodu ostrých loktů). Vlastní program začal už v pátek (tuším čtyřiadvacátého) časně ráno a pak se celý den promítal nedávný kasovní trhák Star Trek: Generations, aby pak bylo lépe rozumět přednášce Franty Novotného na příští den, která do muzea přilákala spoustu „trekies“. Ne že by mě nezajímaly duševní poruchy, ale potřeboval jsem dodělat nějakou práci do Cori a v sobotu jsem přišel po chvilce bloudění v jednu (byl tam i O.S.). Když jsem vypisoval kartu u vchodu, zjistil jsem, že se polední pauza trošku protáhla a přece jen nepřijdu o Neffovu avizovanou „Summu technologiae“. Zaplatil jsem symbolických dvacet korun (co je to oproti čtyřem stovkám na Parconu) a protáhl se do sálu, kde jsem uviděl Carolu, Vlada Ríšu, Vaška Vlka a další. Summa technologiae mě moc nezaujala, Lemovu knížku jsem beztak nečetl. Nelíbilo se mi, že Neff přišel za „kecpult“ a začal asi takhle: upozorňuji Vás na to, že máte poslední šanci opustit sál, než opravdu začnu. Kantůrek už byl lepší. Měli jste ho slyšet, když popisoval vybavení důstojnických kajut na Nautilu. V takové chvíli padali lidé v zaplněném sále z křesel (mimochodem, moc pěkná křesla se zeleným čalouněním...no nic). Smála se dokonce i Carola a ta se ten den málo smála - třeba když platila útratu v bifáči (viz. Poutník z Miniconu). V pondělí jsem dělal rozhovor s Ondřejem Neffem do Nemesis. Kantůrek už měl zase sucho v puse a tak se udělal nájezd na bifáč (viz. výše), Carola zatím tamtéž smolí pochvalnou reportáž do nedělního Poutníka, Martin B. Corn z K.J.V. vypráví oplzlé vtipy o princezně a Honzovi. Kantůrek nám kupuje dvojitýho ruma a po pár cigaretách se všichni rozcházejí na Vlkovu (né vlkovu!) přednášku. My odcházíme taky, ten rum nás dostal a na setrvání až do konce bez dalších následků je nemožné. Grrrmmm!

       Omlouvám se za to, že jsem až doposud ignoroval na monitoru odstavce. Doufám, že to nebude vadit a slibuji, že se polepším (od čeho jsou v Interkomu korektoři?). A byla neděle, den druhý, den Vosáka, mlíka s pivem a dalších nechutností. Dlužno podotknout, že někteří pořadatelé si v nechutnostech přímo libovali, viď Martine? Následkem toho (ne, dělám si legraci) odpadla účast Káji Saudka na conu a musel být zajištěn náhradní program. Vynikající byly Křížkovy války budoucnosti, kde se rozpoutala tak bouřlivá diskuse, že se ji Egon musel snažit zklidnit, ale nedařilo se mu to.

       Na druhý den jsem tedy přišel až po polední přestávce a to zrovna na konec „Literární kritiky a science-fiction“, ve chvíli, kdy Egon končil. Pozdravil jsem se s Carolou, F.Skipperem Novotným a Martinem z K.J.V. Ráno se u vchodu objevil speciální Poutník s Minicon news, psaný Carolou a Ivanem Adamovičem, což byli jediní dva, kteří k této práci svolili. Vyjel v pět hodin ráno z kompjůtru M.B.C. Dobrá práce, hoši! Taktéž se tu poprvé za celý con objevil Zdeněk Rampas* a díky němu teď můžu tohle psát (no co koukáte, neslyšeli jste nikdy, že šéfa si má člověk nadbíhat?) Jo, pak začal mluvit Ivo Železný, ale bylo to stále o tom samém a navíc se tu projevil Parconovský syndrom, kdy všichni v sále vytvářejí neexistující problém. Konkrétně se mluvilo o tom, jak to bude vypadat za deset let, až bude stát paperback stopadesát korun a lidi si přestanou kupovat knížky a nastane konec literatury. Odešli jsme zklamaní a jak jsme tak bloumali chodbami, stihli jsme ještě v přestávce před divadlem S.F.K.Spektra Poklad na Labutím jezeře otestovat virtuální realitu. Na VFX-1 a i-glasses brýlých se promítalo demo Rise of the Triad. Nevím, jak se to zdálo Vám, ale podle mně to byl klasický „hype“, neboli mnoho povyku pro nic. Následovalo vyhlášení výsledků soutěže o cenu Jima Dolara (nikdo jiný, než S.F.K. Spektra). První tři místa obsadily tři velice sympatické dívky a kromě klasických cen obdržela dívka, která vzala útokem první příčku, putovního křišťálového tučňáka (náhrada za Mloka, který z doposud zcela nevysvětlených důvodů chyběl na letošním Parconu). Divadlo Michala Starlinga Špačka (autora proslulého Dne Vosáka, který jsem si nechal hned podepsat) na motivy Maye, Čajkovského, a Junga se povedlo. Rozesmálo i Carolu (no né, co ti kluci všechno dokážou). Pak se křtilo, křtila se další knížka ze spektráckého doupěte s názvem „Se sáňkami po Tibetu“ a svérázný sborník soutěže O cenu Jima Dolara. Balíme. Třináctý Minicon pomalu končí, v sále se připravuje promítání posledního filmu: Frankenstein. Kdo nemá zrovna co na práci (líbání, ..., fotografování, uhánění autogramů ap.), ten pomáhá s bouráním pódia. Odcházíme. Je pět hodin. V USA se touhle dobou jedná o osudu obyvatel Bosny. V Palestině zastřelili dalšího extremistu. Jo, mimochodem, s tím Draconem je to v suchu. Uvidíme se!

       

P.S. Vzkaz pro I.D. z F.I.N.:
MÁM TĚ RÁD.

       

* Ach, ta má skromná nenápadnost, v tu dobu jsem tam seděl již deset hodin /zr/.