Interkom: DRACON'95 poprvé a jistě ne naposledy

Nebýt pár sqělých lidí, které jsem v Brně potkal, asi bych si myslel, že se nám letošní Dracon moc nevyvedl. Bydlel jsem v ká-pé-es jako mnozí z Vás. Ti, kteří pamatují lesk a slávu prvních papučových konů, asi zplakali nad výdělkem. Ne že by ze mě mluvila zkušenost - natolik vím, že patřím k poněkud mladší konovské generaci a tak do toho nemám co mluvit, ale přesto. Hned v úvodu prohlásil František Novotný, že Dracony se stávají pomalu prestižnější záležitostí, než ústecké Parcony. Taky řekl, že jí možná už jsou. Já si to nemyslím i když se do Brna sjeli skutečně pozoruhodní lidé (kromě Slováků třeba Japonci z Blackfire Games).

16₃₀Dorazili jsme s desetiminutovým zpožděním. Santon jsme našli hned po delší jízdě tramvají. Svým způsobem to bylo taky proto, že s námi jel Martin T. Schwarz, Markéta a Vladan z KPDTP (tedy to, že jsme Santon našli, ne to, že se tramvajka loudala). Po poledni bylo u prezence celkem rušno, zatím ještě bez vipáků. Oproti Parconům se tu stále ještě drželi zastaralého počítačového zpracování dat. Santon byl plný až po střechu a alternativní ubytování bylo v hotelu asi dvacet kiláků odtud, ale o tom až později. Letos se tu asi sjel největší počet fanů (grrmmm!!!) a přibližně třetina z nich si přivezli kartičky a hráli ve dne v noci (což ale na conech jedno jest, že?). Následkem toho bylo v hotelu poněkud těsno. Ubytovali jsme se a hodili do sebe oběd v místní restauraci (nebylo to zas tak zlý a ceny jak za krále Ječmínka...). Večer přijel Honza Kantůrek, Pavel Weigel a F.S.Novotný.

(Rob Lang, Hanka Pěchulová) Loutkové divadlo podle Sapkowskéko povídky, před časem uveřejněné i u nás v Ikarii? Proč ne. V improvizovaných podmínkách malého salónku se vtěsnalo asi padesát lidí především adolescentního věku a oči a zuby jim mohly vypadnout.To je teda síla.

17₅₀Sedím v přeplněném přednáškovém sále a cucám kolu. Na chodbách se mezi tím rozložili prodejci, nabízející knížky, trička, hry a kolu. V Santonu už je rušno jak v úle. Rozhodujeme se přespat v ká-pé-es (hotel Královopolská). Teď mi tady ten polda připomněl jednu historku: když jsem odpoledne seděl v nepremávajúcem baru, přišel ke mně příslušník draconovské policie (ne, já nejsem mongol, oni se tak vážně jmeno...né, nebijte mě) a povídá: promiň, co to kouříš? Ukázal jsem mu eukalyptku a povídám: eukalyptku. Aha, tak sorry, já mám za úkol vyhodit všechny ty s trávou, znáš to, ne? Posílám ho pryč. Jak to myslel? Neznám to! Zabásli mi překupníka. Fajn, to bychom měli.

18₀₀ V šest vystoupil za Klub Julese Vernea Egon Čierny. S Egonem přijel Martin B.Corn, kterého znám z Miniconu. Ś propos, viděli jste minulou neděli (tuším 3.12) reportáž z Miniconu na ČT2 s Honzou Kantůrkem a Martinem B.? Tématem Egonovy přednášky byl Conan. V deseti minutách se v sále rozbouřila diskuse a vůbec se mi nelíbila. Ne proto, že se tam rozebíralo, jak to, že Conan v jednom díle souloží se zombií, i když je ledově studená (je přece ze severu, tak proč by mu to mělo vadit), vlastně tak trochu to taky zapříčinilo, že se diskuse zvrtla zcela neočekávaným směrem (alespoň já jsem to neočekával).

V 19₃₁tedy konečně oficiálně začíná XI.DRACON zahajovacím proslovem F. S. Novotného. Představení přítomných vipáků trvalo jen krátce, většinou seděli v krčme a pili Johnyho Walkera s ledem. Po opravdovém začátku konáme nájezd na bar, kde začíná Hook. Bar hučí. Přepíná se na Poklad na Stříbrném jezeře. Bar jásá. V nejlepším odcházíme na Noční běs Kruhu přátel H.P.Lovecrafta, kde se už kdovípokolikáté tvoří hororová povídka na dobrou noc. Nálada je sice výborná, ale po dvou hodinách se nám nepodařilo ani vymyslet hlavního hrdinu. Rozhodně to bylo prý nejbídnější ze všech Nočních běsů. V kinosále se rozjíždí Vetřelec. Váháme mezi Nočním běsem a Alienem. Rozhodujeme se pro Vetřelce. Je tma. Ripleyová má zrovna nějaké problémy, když venku řidič autobusu zuřivě mačká klakson. Je půlnoc a bus nás odváží do KPS.

Už ani nevím, co jsme dělali v sobotu. Část dne mi nebylo volno a taky jsem ztratil poznámky. Jen vím, že v pátek večer přijela Carola s rodinou. Přijeli jsme brzy ráno tramvají, tudíž jsme přišli o podstatnou část přednášky Ondřeje Neffa o W. Gibbsonovi. Zdá se mi, ale možná, že se mi to jenom zdá, že Neffovy přednášky poslední dobou ztrácejí šmrnc a jsou jen pro fajnšmekry (hezká česká věta, není liž pravda, ale fajnšmekrů jezdí na Dracony ještě stále dost). Zeměplošská přednáška už zase byla dóst dobrá. Na ní mimochodem Aleš Charvát koupil v dražbě Talašův komiks Mort, ale pak ho nechtěl a tak mi ho prodal za tři stovky. Zvláštní. Ve zbytku dne jsme se koukali na akvárko se želvičkou. Pak začala zmatená přednáška o INTERNETu. Zmataná proto, že po půl hodině se všichni rozutekli hledat zásuvku, aby jsme se mohli napojit na CESNET a už se nevrátili. Snad se jim to nakonec povedlo, ať už tu přednášku vedl kdo chtěl (ztratil jsem i program). Carola se pokusila zopakovat nepodařenou přednášku z letošního Parconu. Tentokrát se jí vedlo o poznání lépe. Mluvilo se o ženských autorkách v literatuře, potírání antifeminismu...a nechrápejte tak hlasitě. Jeden výrok mě tady zaujal. Carola řekla, že muži do Nemesis posílají náměty na povídky. Toho by ženy prý schopné nebyly. Ehm.

Líbila se mi i beseda nazvaná horor a mystika v hudbě vedená M.B.Cornem a veleknězem Kruhu přátel H.P.Lovecrafta s hudebními ukázkami. Ano, líbila se mi a to nemusím být satanista. Slyšeli jste třeba Life is life od Leibach? Z tam-tamů vím, že večer probíhala tombola. Divné. Nikdo z nás o tombole neslyšel a tak jsme neměli lístky. Opravdu divné. A tak jsme se jeli vyspat.

Ráno bylo v Santonu prázdno, až jsme se báli, že všichni odjeli. Oni totiž opravdu všichni odjeli a program běžel jenom v salónku s videem. Promítali se už klasiky: Koyaanisqatsi a Monty Python Live in Hollywood. Mozková křeč. Jedeme domů a hodně o tom přemýšlíme. Tenhle Dracon se zrovna nepovedl tak, jak jsme čekali. Byly už lepší a nápad s ubytováním nebyl zrovna nejlepší. A tak ať prší myši a sněží joysticky, doufám, že příště budu plýtvat slovy chvály.