Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Nedávno navštívil Prahu americký profesor Dennis Meadows, spoluzakladatel Římského klubu a jeden z autorů známé knihy Meze růstu. Přednášel tu o své poslední knize Překročení mezí, kterou napsal společně s Donellou Meadowsovou a Jorgenem Randersem. Tato kniha právě vyšla v českém překladu.

       

       Meadows se spolupracovníky používají pro modelování budoucnosti světa (ekonomické, ekologické, demografické) počítačový model World 3. Model popisuje stav světa jako celku a pracuje s pěti proměnnými: s počtem obyvatel, průmyslovou výrobou, s výrobou potravin (včetně půdní úrodnosti), se spotřebou neobnovitelných zdrojů a se znečištěním prostředí. Autoři berou v úvahu nejvýznamnější fyzické i biologické limity Země: obhospodařovatelnou půdu, dosažitelné výnosy v zemědělství, neobnovitelné zdroje (zejména minerály a fosilní paliva) a schopnost přírody absorbovat znečištění. Model nepočítá s válkami, katastrofami a dalšími obtížemi, ale výsledky simulací do roku 2100 jsou velice varovné. I kdybychom počítali s tím, že bude objeveno stejné množství přírodních zdrojů, jaké máme k dispozici dnes, a že budou zavedeny technologie omezující vypouštění škodlivin do prostředí (v to lze realisticky doufat), situace by vypadala takto:

       

       To znamená, že kolem poloviny příštího století klesne střední délka života, sníží se množství potravin i průmyslových výrobků na osobu a následně se začne snižovat i populace. To, co vidíme v tomto scénáři, je de fakto kolaps. Co by se stalo, kdyby svět ještě navíc přijal opatření ke zvýšení úrodnosti a zamezení eroze půd, plus by se zaváděly technologie efektivněji využívající zdrojů (neplýtvalo by se jako dnes)? To ukazuje obrázek 2:

       

       Vypadá to, jako by se užuž dařilo dosáhnout udržitelného vývoje světa, jenže stále rostoucí populace všem těmto snahám jaksi „podrazí nohy“. Tak dobře, podívejme se, jak by to vypadalo, kdyby svět přijal v roce 1995 opatření na stabilizaci populace (a žádná jiná). Ukazuje to obrázek 3:

       

       Populace by rostla ještě dlouho dál, protože velký díl dnešní populace jsou děti, které budou žít ještě za mnoho desetiletí vedle svých vnuků a pravnuků. I tady dochází ke kolapsu, kolem roku 2050 drasticky poklesne množství potravin na osobu.

       Teprve když se přijmou všechna opatření najednou, to znamená nastolí se trvale udržitelný rozvoj (kterýžto pojem, trochu pikantně, naše vláda odmítla uznat), dostaneme scénář, který dává určitou naději - obrázek 4:

       

       A jak si Meadows myslí, že by se takového udržitelného stavu dalo dosáhnout?

       Především tím, že lidé nebudou lhostejní, budou se neúnavně snažit rozhodovat o vlastních osudech, nesmíří se s tím, že normálním stavem naší společnosti je byrokracie a problémy se neřeší, nebo aspoň ne včas. Naději vidí v týmech a skupinách lidí, které budou usilovat o žádoucí změny.

       V celosvětovém měřítku jsou k dosažení udržitelného způsobu života potřeba tři hlavní změny:

       1. změna v počtu chtěných dětí v rodině,

       2. lidé se spokojí s životní úrovní odpovídající chudším evropským zemím (jak se vyjádřil, je to možná o malinko vyšší úroveň než je dnes v ČR, ale ne o moc), a tedy bohatí lidé se budou ochotni něčeho vzdát ve prospěch chudých. V trvale udržitelné společnosti by se nikdo neměl nechat žít v bídě, už proto ne, že se tím vyostřují sociální konflikty a musí se pak řešit příkazy a zákazy, což k ničemu dobrému nevede.

       3. soustředění se na nemateriální potřeby. Jak stojí v knize Překročení mezí:

       „Lidé nepotřebují ohromné automobily, potřebují úctu. Nepotřebují šatníky plné oblečení, potřebují se cítit přitažlivými a potřebují vzrušení, pestrost a krásu. Lidé nepotřebují elektronickou zábavu, potřebují se svými životy provést něco, co má cenu. A tak dále. Lidé potřebují identitu, společenství, motivaci, uznání, lásku a radost. Pokoušet se o naplnění těchto potřeb hmotnými věcmi znamená vyvíjet neuhasitelnou chuť na falešná řešení skutečných a nikdy neutišených problémů. Výsledná psychologická prázdnota je jednou z hlavních sil stojících za přáním materiálního růstu.“