Interkom: Dopisy čtenářů

slíbil jsem jedné nešťastnici, která neodebírá Interkom, kopii nějakého článku, a tak jsem byl nucen prolistovat si poslední ročník. Připomnělo mi to, že se ti už od loňských vánoc chystám napsat pár slov. Bude to jen rychlé sklouznutí po povrchu, více pocity než úvahy, protože teď bych těžko zvládnul víc (je pozdě, zima a tak) a později už bych se těžko dostal k tomu, abych ti napsal. Ale chovám naději, že snad zahlédneš něco, co by mohlo být ku prospěchu.

Sledoval jsem dneska v televizi Arénu, kde se profesor Rudolf Zahradník pustil do křížku se skupinou alternativních léčitelů (tohle označení je protimluv, ale jistě chápeš, koho myslím). Celkem vybraná společnost, nakolik jsem schopen posoudit. Vlastní souboj byl poučný v mnoha směrech, už třeba proto, že hlasování diváků nakonec dopadlo skoro přesně 1:1 (lehce v „neprospěch moderní vědy“) . Chování moderátorky, způsob argumentace jednotlivých účinkujících, skrytý humor... ale hlavně vůbec nešlo o biotroniku. Stejně jako nejde o Astrologii /kakonický příklad) a všechny ty pa-, para-, pseudo-, alter-, kvazi- a -podobné vědy. Odvážím se tvrdit, že ti lidé hovořili úplně mimochodně a vůbec si toho nevšimli.

Velice podobný pocit mám ze spousty článků v Interkomu (diskuse okolo Stavitelů věží je velice čistým příkladem) a u veliké spousty věcí okolo sebe. Dovolím si to shrnout poněkud aforisticky (tj. řeknu něco, co je vlastně pravda, ale zjednodušuje to tak nehorázným způsobem, že by si to vyžádalo samostatnou úvahu): Vida, báječný nový postmoderní. svět. Zmiňovanou úvahu nepřikládám; mojí meditaci o postmoderní rozince čeká mnohé cizelování a několikeré přepsání, než se bude moci alespoň trochu se ctí ukázat.

Mrzí mě, že všeobecné zmatení dosáhlo takové úrovně, že lidé nejsou schopni vidět z cizího hlediska. Z jiné pohádky vám v té vaší ukážu nesmyslnost čehokoliv. Tohle nemá být o postmoderně, ale spoustě lidí by to měl někdo říct. Ještě devatenácté století (a tedy i mnozí autoři první poloviny století tohoto) bylo v těchto otázkách mnohem poctivější. Mohlo být...

Já se na to zkusím podívat z jiného úhlu, z hlediska tvoření světů. Jsem hluboce přesvědčen, že nikoho (s výjimkou několika šílenců, kteří to dělají) nezajímají cizí světy. Zajímá nás náš svět. Proto nikdo neprotestuje proti Duně s jejím ekologickým poselstvím (bavil jsem se o tom s jedním ekologem - skutečným ekologem - a vhledy v ní obsažené jsou skutečně hluboké), proto nikdo neprotestuje proti Středozemí s její křesťanskou zkušeností (i když jsem dosti přesvědčen, že pouze kvůli tomu, že ji Tolkien obratně a hluboko skryl)*. A nehovořím o tom, s jakou chutí se spousta scifistů pohybuje v jednoduchých a zjednodušených světech některých knih (u fantasy je to jenom zjevnější). Dodávám, že je to -pochopitelně- podmínka k úspěchu nutná, ne však postačující.

Myslím, že tohle si neuvědomuje spousta (nejen) mladých autorů, jejichž světy jsou samoúčelné, tedy zbytečné a k uzoufání nudné. Naštěstí se to většinou projevuje jen citacemi z letopisů (a podobně), protože napsat román dá přeci jenom práci (i špatný román).

Ale zpět k tématu. Zle nastane ještě v jednom případě - když je popisovaný svět sice náš, ale neshoduje se s představemi recenzentů. Vše nasvědčuje tomu, že Vilmě Kadlečkové a Ursule LeGuinové (opět jen příklady) se to podařilo dokonale. Počkej ten poprask, až vyjde čtvrtý díl Čaroděje Zeměmoří. Pánové z Rigor Mortis vyvádějí, feministky vyvádějí, kdekdo vyvádí. Jako v té Aréně.

Můj příspěvek k diskusi o feminismu: myslím si, že příčina většiny zmiňovaného vyvádění je z velké části stejná. Prostě rozpad onoho jednotícího prvku. (Stále hovoříme o postmoderně. Vypadá to jako objev, feminismus je vlastně postmoderní.) Ne, vážně. Feminismus jako by si byl vědom onoho problému, i když se ho snaží řešit zcela zcestně.

Tím ovšem nechci říci, že by trocha praktického fenimismu (podobně jako scientismu) na nejnižší úrovni škodila. Jsou tu skutečně problémy - často zmiňované. Ale to je už spíš otázka základního citu pro spravedlnost. Ne feminismu, promiňte.

Neodpustím si poznámku ke skupině Rigor Mortis, když už jsem jí tu zmínil, a řeknu to zcela otevřeně: ti kluci mi pěkně pijí krev. (Nepochybuji, že by je to potěšilo.) Natolik, že k svému obrovskému údivu zjišťuji, že bych se s nimi do krve hádal i kvůli otázkám, kde s nimi vlastně docela souhlasím. Zcela staromódně postrádám alespoň malou trošku úcty a pokory k ostatním. Nechci si hrát na proroka jejich budoucnosti, ale tohle obvykle končívá úplným znechucením a rezignací. Mně to ale nedá. Buď lze prostě doufat, že se to zlepší a že na to včas přijdou nebo se jim to dá zkusit nějak ukázat (což je práce spíš pro jejich přátele). Ten otřes by ale musel být pořádně silný a navíc se nedá provést přímo a skoro ani nepřímo. Muselo by to být velmi mazané, jinak to člověku odpálkují zpátky. Snad je to hlavně jen touha se předvádět (jak mi naznačoval Michal Bronec), ale já měl možnost srovnat jejich fyzickou kondici se svojí, takže zůstanu u té první možnosti.

V Interkomu se ovšem objevuje i spousta jiných věcí. Asi nejraději čtu vyprávění o cestě za zatměním slunce od Míši Kryškové (což má ovšem trochu osobní důvody). Uznání si bezpochyby zaslouží i ti, kdož dělají takovou tu „drobnou práci“ - recenze a podobně, bez ohledu na kvalitu. Ovšem zdaleka nejvíc jsem vděčný Františku Novotnému a Jarce Conance za to, že mě nechali nahlédnout do jejich podivuhodné korespondence. A pokud budou nadále používat „jiné kanály“, je mi to sice líto, ale nezlobím se na ně.

František Novotný by si vůbec zasloužil nějakou medaili, protože scifisti jsou od něho ochotní poslouchat věci, které by jinak ochotni poslouchat nebyli - což je obdivuhodné a chvályhodné. Mám opravdu pocit, že lidi čtoucí SF jsou k uzavírání se před světem mnohem náchylnější než většina ostatních. A je to chyba, ne že ne.

Když už jsem u toho uvědování cen, myslím, že nějakou velkou by si za zásluhy měl odnést Ivan Adamovič. Michal Bronec mi jednou vysvětlil, proč se to hned tak nestane, ale já se jednou naštvu a zkusím nějak zalobovat a prosadit to. Mám už spoustu skvělých nápadů, jen se pořádně naštvat. Zdá se mi, že toho Ivan pro SF u nás udělal opravdu hodně a že by si nějaké veřejné uznání zasloužil víc, než většina ostatních lidí.

Co se tvojí osoby týče, pod vlivem poznámek, které jsem tak různě zachytil (opět hlavně Michael, vídám se s ním docela často), se mi zdá, že připomínáš takové ty kardinály, co je teď většina lidí upřímně nenávidí. Všeobecně známé, moudré, kteří ovšem svůj vliv uplatňují velice nenápadně. A navíc mají zvláštní schopnost překlenouvat protiklady lidí okolo sebe. Konec poklon.

Když jsem hovořil o cenách, vzpomněl jsem si na Akademii a měl bych jednu poznámku. Až se jí podaří získat milión a nikdo nebude vědět, co s ním dělat, tak si část rezervuju na počítač a plat a pustím se do katalogizace SF muzea. Určitě by si nějaký pořádný katalog zasloužilo. Zmiňuju se o tom už teď, protože později (až ten milión získáte) by podobný nápad mohlo mít víc lidí.

Tolkienova společnost je vlastně ten hlavní důvod, proč se nějak aktivněji nesnažím působit ve fandomu, i když bych docela rád. Dělat obě dvě věci alespoň trošinku pořádně prostě nejde (ani když člověk studuje na matfyzu). Já ti někdy vyložím, jak to s Tolkienovou společností vlastně všecho je, abys měl přehled. Obávám se ale, že budu muset začít nějakou obranou její existence, protože snad všichni lidé pokládají za přinejmenším trochu praštěné zaobírat se dílem jednoho člověka („Jsou na rozdíl od drakobijců alespoň tišší,“ prohlásils kdysi). Jiní lidé to považují za přímo škodlivé (Tolkienovi, ne nám). Pravda je trochu jiná, domnívám se.

Snad sis všiml, že mám sklony pořád něco obhajovat, vysvětlovat nebo ukazovat, že to někdo špatně chápe. Ale já prostě nedokážu odolat, když vidím, že se někdo na něco dívá úplně scestně. A jsem velice rád, když to samé někdo ukáže mně, protože je spousta míst, kde jsem určitě zcela slepý zase já. Proto mám taky rád ty staré mravokárce, kteří tohle dokázali opravdu dobře.