Interkom: Utrpení mladého Čtvrtečky

Stýskalo se Vám po Mrakoplašovi? Marná sláva, jakkoli byly „Pyramidy“ úžasné a „Stráže!Stráže!“ zábavné, pořád to nějak není ono, když tu chybí Mrakoplašovo naivní komentování věcí okolo sebe. Vězte tedy, že na světě je devátý díl dnes již početné a neustále se rozrůstající série „nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této, i jakékoli jiné galaxii“ - Úžasná Zeměplocha a s ním se na Plochu vrací náš oblíbený „mák“, následovaný věrným Zavazadlem. No a právě tady se Mrakoplaš ocitá v pěkně svízelné situaci. Ale vezměme to zcela netradičně od začátku.

Erik je kluk, se kterým puberta mlátí hlava nehlava. Dovedete si doufám dost dobře představit, jak to může někdy dopadnout, když se do magie pustí mág, člověk, kterého k tomu povolává přinejmenším profese, ne? Dobře, představte si tedy situaci, kdy třináctiletý démonolog začne pomocí kouzelných artefaktů po dědečkovi koketovat s říší démonů. To už znamená problémy. Velké problémy. Nejinak je tomu i v Erikově případě. Ten by rád vyvolal démona, který by mu splnil tři přání: stát se vládcem světa, oženit se s nejkrásnější ženou Plochy a být nesmrtelný... takové ty banalitky. Místo poslušného démona vyvolá ale neschopného a zbabělého kouzelníka Mrakoplaše, jehož jedinou výhodou je, že doposud není mrtvý. A protože král démonů Astfgl je bezmocný, rozhodne se plnit Erikovi jeho přání prostřednictvím nic netušícího mága. Vtip celé věci spočívá v tom, každému do puntíku splnit jeho přání a přitom mu vlastně nikdy nedat to, co si přál.

Zeměplocha je parodie na všechno, co stojí za to zparodovat. Erik je fantasy parodie na fantasy příběhy, nesoucí se v podobném duchu, jako Asprinovy Mýty. S naší dvojicí (pardon, vlastně trojicí, neboť je třeba počítat i Zavazadlo) se budeme prohánět po všech možných i nemožných místech a zákoutích Zeměplochy. Vsadím se, že ještě nikdy se v zeměplošských knížkách neobjevila postava samotného Stvořitele. To je přece sqělý nápad, ne? Najdeme tu třeba Trojské války se vším všudy, hluboko v džungli (yo!- pozn. D.J.BOBO) žije kmen Tezumánců, kteří až nápadně připomínají staré Maye, a scéna, kdy rozzlobené Zavazadlo vtrhne do tezumánského tábora a zachrání tak Mrakoplaše s Erikem před smrtí u mučednického kůlu, je jako vystřižená z románů o Tarzanovi. Už chápete, kam mířím? Závěrečná scéna je stejně nejlepší a tak jsem si jí nechal na konec. Odehrává se v Říši démonů a buďte si jisti, že se tam naši povedení hrdinové pořádně zapotí (aby taky ne, když jsou v pekle!!!)

Honza Kantůrek se zase vytáhl mistrovským překladem a udělal mi ohromnou radost. Škoda jen, že je Erik tak tenký, když na další Zeměplochu budeme čekat až do května. Čtěte a smějte se, jestli máte chuť.(Mimochodem, v Anglii měl v říjnu premiéru osmnáctý (!!!) díl Zeměplochy s názvem Maskerade a nic nenasvědčuje tomu, že by měl být poslední.) A proč dávám Erikovi „jenom“ čtyři hvězdičky? Inu proto!