Interkom: Chtěl najít věčnou slast, místo toho našel jen věčnou touhu

Jistě to nebyl od Laseru moudrý, ani předem vypočítaný obchodní tah, když na sklonku loňského léta vydal První Knihu krve a připravil tak půdu pro plzeňský Mustang, který od té doby stačil vydat čtyři (!!!) Barkerovy romány, zatímco čtenáři, lační po hororových povídkách na dobrou noc, se dalších Knih krve nedočkali. Co je s tebou, Lasere?

Hellraiser je supr a kromě mrazení v zádech přináší otázku, proč jsme na dílo mistra soudobé imaginace a geniálního multiumělce Clivea Barkera museli čekat tak dlouho. Pravda, ze Západu k nám proudily jeho vpravdě postmoderní obrazy utrpení a mystifikace pěknou řádku let. Určitě si vzpomínáte na klasické hororové snímky: Hellraiser, Candyman, Nightbreed, Primal nebo novely jako The Hellbound Heart, Cabal, Waeveworld, Great and Secret Show, Damnation Game, Imajica a Thief of Always. Nezbývalo nic, než prokopnout vosí hnízdo a pustit se do překladu Barkerovy práce.

Víte, překlady jsou ošemetná věc a nemáme je rádi. A překlad Hellraisera je ubohý, jak už jsem si ale u Barkerových knih pomalu zvykl, stejně tak jako na jejich poměrně vysokou cenu. Kdo ví, proč jsou pro našince jazykové bariéry tak nepřekonatelné. Asi se čeština, coby jazyk vhodný pro poezii, stejně tak jako němčina, dobrá tak pro technické plány aut, k hororům moc nehodí. No a nakonec jedna připomínka: v řadě vydavatelství teď frčí tzv. pogromy na šotky. Co to zkusit i v Mustangu, he?

Grafická úroveň je stejně špatná jako jazyková, ne-li ještě horší. Neříkám to proto, že nemám rád Martina Zhoufa, ale proto, že Imagika i Věčné zatracení na tom byly po této stránce o poznání lépe. A to nemluvím o vysoké kvalitě originálních paperbacků. V jednom rozletu Ikarie napsal Ivan Adamovič něco v tom smyslu, že paperback patří ke sci-fi jako ryba k vodě a to se mi líbilo, protože zastávám stejný názor. Třeba by to nás, čtenáře, přišlo o (řádově) desítky korun levněji, nemluvě o výhodách, které by z toho mělo nakladatelství. Jenže Mustang zřejmě zaujal postoj zvaný „čtenáři, trhni si nohou!“. Jedinou možností, jak nepřijít o jedinečný literární styl, neuvěřitelnou a nenapodobitelnou vypravěčskou schopnost, která Barkera staví na vyjímečný post nekorunovaného krále hororu je- Londýn.

Pokud jste se podivili nad zvláštním postupem, kterým píšu tenhle článek, asi Vám dlužím omluvu a dodatečné vysvětlení. Tahle knížka má kromě vyšpičkovaných záporů také hodně kladů. Zatímco až dosud jste se prodírali tím, co se Mustangu nepovedlo, teď Vás čeká jen samé příjemné čtení. To hlavní a největší plus je samosebou v příběhu. Samosebou proto, že děj Hellraisera je notoricky znám z filmového zpracování (mám na mysli film Hellraiser, režírovaný Barkerem, Hellraisera 2 a 3 už točil někdo jiný), alespoň tak soudím podle prvních reakcí na knihu. Co mě překvapilo je, že v tiráži je uveden název originálu shodný titulem překladu, přitom originál, který se mi dostal do rukou, se jmenuje Hellbound Heart (srdce zasvěcené peklu, jak se měl český překlad původně jmenovat). Zvláštní.

Někam se mi ztratil ten děj. Aha, takže existuje hlavolam, jehož vyřešení otevírá cestu do jiných dimenzí, pokud budu stručný a použiju terminologie filmových kritiků. Frank chtěl poznat to, co mělo být lidským smyslům navždy zapovězeno. Chtěl najít věčnou rozkoš, kterou mu cenobité, bytosti živé/neživé, nabízeli, a zatím našel jen věčnou touhu. A utrpení, které si cenobité s rozkoší spojovali. Osobně věřím, že se nemýlili, ale to je téma spíš na disertační práci. Pomocí Julie, manželky svého bratra, se Frankovi podaří cenobitům se vysvobodit. Aby získal zpět své tělo, potřebuje lidskou krev, kterou mu Julia obstarává.

Návrat do světa ukončí chladnokrevnou bratrovraždou, kdy mrtvému Rorymu nejprve sebere kůži a pak se na jeho zbytcích navečeří. Blé! Buďte si ale jisti, že cenobitům neunikne, ale vůbec, nechte se překvapit. Film jsem neviděl, takže jsem ušetřen srovnání knihy a snímku.

Naprosto bez reklamy zůstala povídka Věk touhy, která je tématicky ze stejného soudku (teď mě napadá, že jestli pojedu letos na Parcon, musím se Barkera zeptat, jestli četl Sacher-Masochovu Venuši v kožichu) a proto její zařazení do knihy shledávám velmi šťastným. Taky proto, že stejně jako Petru Bednářovi (jeho recenzi najdete v poslední Nemesis) se mi zdá, že tato povídka (mimochodem, vyjmutá z Čtvrté Knihy krve- jsem zvědavý, co na to Laser) je ještě lepší, než titulní a proto předsunutý Hellraiser. Připoutejte se prosím a držte si klobouky.

Děsivá jízda do podmanivého surrealistického territoria bizarních a šokujícíhc světů začíná. Barker tu zcela vyjímečně opouští své zrůdičky a „vyslance pekla“, jak je vznešeně nazývá Petr Bednář, a rozjíždí na plno splatterpunkové vibrace. Žaludek se Vám obrací naruby, když čtete o vědeckém pokusu s velmi (ale opravdu velmi) účinným afrodisiakem, který se pánům vědcům poněkud vymkl z rukou, jak už to bývá. (Někdy mám pocit, že všechny tyhle riskantní pokusy se provádějí jen proto, aby měli spisovatelé hororů o čem psát, nebo aby si přišli na své scénáristi Beverly Hills 90210.) Barkerovy postavy se zabývají filozofickými otázkami (Země zažila už mnoho věků...teď nastal Věk touhy) a čtenář žasne. Víc ať promluví kniha.

Dostávám se k závěru, neboť své výhrady jsem již shrnul na začátku této vyčerpávající recenze (vyčerpávající zejména pro mně). Nezakončím ji optimistickým výkřikem „Hurá!“, ale ve stylu předsádky První Knihy krve. Jestli už máte dost příběhů na dobrou noc, které jen čerpají z o mnoho kvalitnějších autorů, zbavte se předsudků a na pár večerů se ponořte do sugestivních obrazů krve, síly a sexu. Ne nadarmo se říká, že kdo okusí Barkerovy bizarní světy, pro toho už není návratu. Jo, a úplně na konec si přece jenom neodpustím ono Hurá! Další Barker je na světě! Čtěte Barkera...ughhfrrrm!

P.S.Proč?Proč má Hellraiser „jenom“ čtyři *? Proč, když je lepší, než celé Věčné zatracení? Může za to ten hnusnej drakobijec Jouda a neobjektivní hodnocení. Tak.

Druhá strana mince: Zásadně se Snowem nesouhlasím. Proč má Hellraiser čtyři *, když ZDALEKA nedosahuje kvalit Věčného zatracení, které podle Snowa mělo dostat tři a půl *? Takové hnusné rouhání, no fuj!

Ivane Adamoviči, to, že Vám Nahý oběd W.S.Burroughse připomíná beatnickou tvorbu, je zcela v pořádku. Studiem příslušné literatury byste zjistil, že Burroughs se nejen v okruhu beatnických autorů pohyboval, ale taky se mezi ně počítá (teda pokud jste chtěl říct, že spal s Allenem Ginsbergem, tak ano- spal).

Chtěl najít věčnou slast, místo toho našel jen věčnou touhu

Vzkazy: