Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

       

       Je vaše vele/dílo srozumitelné?

Nesrozumitelnost vele/díla dost citelně zeslabuje jeho účinek. Když čtenář hned na začátku nepochopí, kde se děj odehrává a oč přibližně půjde, je obtížné zatáhnout ho do hry, protože prostě nechápe některé souvislosti.

       Z tohoto důvodu mu musí být na samém začátku předvedeno, o jaký žánr jde. Samozřejmě akcí. Nějaké poučování či vysvětlování čtenáře nutně otráví.

       Píšete-li například western, zahájíte ho popisem přestřelky v prérii. Podle toho, že se to děje právě na prérii, čtenář pozná, že se příběh odehrává někde v Texasu nebo v Novém Mexiku. Účastníci přestřelky bojují kolty – tím je děj vymezen historicky do 19. století. Popis střílejících pak naznačí, že tu jde o vyřizování účtů mezi pracovníky různých tamních zemědělských podniků orientovaných na živočišnou výrobu. V prérii zůstane několik mrtvol, z čehož čtenář usoudí, že se zemědělci v oněch krajích nemají moc rádi a ani v budoucnosti nelze očekávat žádnou změnu k lepšímu.

       Tím pádem je čtenář zorientován kde, kdy a proč se děj bude odehrávat. Jsou mu i jasná pravidla hry.

       Nyní je vhodné seznámit čtenáře s postavami. Dá se to dělat tak, že se na jeden z tamních rančů dostaví mladík nezkušený a uchází se o práci. Dostane ji a seznamuje se s tvrdým životem kovboje i s jednotlivými lidmi, kteří se nějak projeví různými akcemi. Mladík je občas zdeptán, trochu se i zoceluje, zraje a postupně poznává, že ranč bojuje proti jinému ranči. Hrdina je pak postupně do tohoto boje zatahován.

       

       Znovu opakuji:

       Svět autora je nutné předvádět akcí!

       

       Mnohem působivější je, když z kontextu děje vyplyne, že na prérii stojí nějaký ranč, než když ho podrobně popíšete se všemi podrobnostmi.

       Ve chvíli, kdy máte pocit, že čtenář už ví vše potřebné a nebude nadále zmaten a dezorientován, rozjedete natvrdo konflikt.

       

       Může se však stát, že ve vašem díle je konflikt, konflikt je řádně strukturován tím nejpůsobivějším způsobem, čtenář je seznámen s žánrem, s prostředím i s postavami – a ono tomu stále něco chybí.

       Není to napínavé.

       

       Jak psát nejen zajímavě, ale především napínavě, jak využít lidskou zvědavost k zesílení pocitového působení díla si povíme příště.