Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

       KAPITOLA 63

       ZATMĚNÍ

       Toto je den D, naplnění naší expedice: 10.5., den zatmění.

       Po snídani u Zeleného jezera jsme vyjeli přes Afourer, kde jsme nakoupili brambory a chleba pro naší kuchyni, po vinuté silničce dolů do nížiny, která ze severu obklopuje Střední Atlas. Nížina se nazývá Tadla a vypadá z výšky Atlasu jak z letadla. Spousta zelených políček, ztrácejících se v dáli. Přímo na úbočí hor byla zbudovaná velká nádrž s elektrárnou.

       Když jsme sjeli až dolů, pokračovala cesta už rychle. Jeli jsme přes města Kasba Tadla a Oued Zem na sever, do pohoří Zaďane. Na plánované místo pozorování, do průsmyku Col de Khaloua v nadmořské výšce kolem 800 m., jsme přijeli asi ve čtyři hodiny odpoledne. Bylo dost času na nalezení vhodného místa k pozorování a na přípravu techniky.

       Nedlouho poté, co jsme v průsmyku zastavili, si nás začala všímat místní policie a vojáci. Zřejmě jim byly divné naše přístroje, hlavně dalekohledy. Opatrně zastavili vedle našich rotelů a vydali se na průzkum našeho vybavení. Vlastnili jsme dopis od marockého velvyslanectví u nás. Ten nám měl pomoci právě v těchto případech. Když si šéf policie dopis přečetl, všichni se uklidnili, ale zvědaví byli pořád. Zajímali se o dalekohledy, tak jsme je nechali podívat na Slunce. Bylo asi čtvrt hodiny před počátkem zatmění.

       Dalekohledy pro fotografování zatmění byly opatřeny hodinovými stroji s pohonem. Toto zařízení umožňuje dalekohledu přesně sledovat daný objekt na obloze, jde o vykompenzování otáčení oblohy vlivem zemské rotace. Jinak byla připravena spousta amatérských přístrojů a videokamery. Jedna byla přidělána na montáž dalekohledu s hodinovým pohonem, aby točila celý průběh zatmění. Vylezli jsme na blízký kopec a tam jsme instalovali druhou kameru. Neměli jsme tolik materiálu, abychom točili celý průběh, ale stačilo dělat vždy záběry po dvou až třech minutách a krátkou prstencovou fázi natočit celou.

       Zatmění začínalo v 17:52 UT. Obloha byla jasná, jen daleko u západního obzoru bylo několik cirů. Začali jsme točit. Přidržovala jsem před kamerou sluneční chromový filtr.

       Pouhým okem dlouho nebylo nic vidět. Teprve v prstencové fázi se dal měsíční kotouč rozlišit, a to ještě jen na chvíli, protože prstenec Slunce byl stále velmi zářivý. Jiné ovšem bylo pozorovat průběh zatmění hvězdárenským dalekohledem. Bylo pozorovatelné do detailu. Dalo se také pozorovat přes sluneční filtr nebo dokonce přes pásek obyčejného filmu do foťáku.

       Na následujícím obrázku jsem se pokusila zakreslit průběh zatmění:

       Při krátké fázi prstencového zatmění padl na přírodu stín. Nebyl to však zdaleka takový efekt, jaký nastává při úplném zatmění. Slunce sice bylo zastíněno Měsícem, ale jeho okraj byl přesto velmi jasný. Teprve když Slunce klesalo k západnímu horizontu a jeho záře zoranžověla, bylo možné se pouhým okem dívat na zatmění. Pás cirů u západního obzoru mezitím postoupil a rozšířil se. Vytvářel pak před Sluncem jakousi „záclonu“.

       Těsně před západem už počal Měsíc vystupovat (viz obr. 9). Slunce klesalo níž a níž a těsně u obzoru začala probíhat refrakce - lom slunečních paprsku v atmosféře. Tento jev je patrný zvláště u horizontu, kde se díváme na Slunce přes silnější vrstvu zemské atmosféry. Po západu Slunce jsme ještě pozorovali světelný sloup. Pak vše zmizelo. Skončil působivý astronomický jev, který lze v průměru pozorovat dvacetkrát za století.

       Uklidili jsme techniku. Policajty jsme za odměnu, že se o nás tak dobře starali, pozvali na večeři.

       Vyjeli jsme směr Rabat, vstříc atlantickému pobřeží. Pozdě v noci jsme zastavili na pláži u Rabatu.

       (pokračování)